Učíme se v Třeboni: Mník jednovousý

Mník jednovousý (lota lota) patří do řádu hrdloploutvých (Gadiformes) a čeledi mníkovití (Lotidae). V ČR je řazen mezi chráněné druhy a je veden v kategorii „ohrožených druhů“.

text: Petr Svatek

Tato ryba se vyznačuje typickým jedním vousem na spodní čelisti. Mník má hrdelní postavení břišních ploutví, což znamená, že břišní ploutve má uložené ještě před prsními.

Na první pohled nejsou u této ryby znatelné šupiny. Ty má mník totiž malé a uložené velmi hluboko v kůži, proto jsou viditelné jen zblízka. Mník obývá čisté, chladnější vody s dostatkem kyslíku. Jeho aktivita se zvyšuje (na rozdíl od většiny našich ostatních ryb) s klesající teplotou.

Potrpí si na dostatek úkrytů, kde přečkává den; jeho lovecká aktivita vzroste po setmění. Mník je ve svém životě teritoriální a samotářskou rybou. Výjimkou je jen výtěr, protože mník má skupinový výtěr. V našich podmínkách se vyskytuje od pstruhového až po cejnové pásmo řek.

Jeho výskyt je u nás zaznamenán v povodí Vltavy, Labe, Odry, Ohře, Moravy, Dyje a v mnoha dalších řekách. Mníkovi se též velmi dobře daří také v údolních nádržích. U nás to jsou například Lipno, Slapy, Štěchovice nebo Orlík. V našich vodách dorůstá mník 40–80 cm, s maximální hmotností 5 kg. Ale na území Kanady dorůstá díky příznivým klimatickým podmínkám běžně 100–150 cm a atakuje hmotnost 20 kg. Na Aljašce byl uloven mník o délce 180 cm a hmotnosti 27,5 kg.

Mník pohlavně dospívá mezi 3.–4. rokem a vytírá se na přelomu prosince a ledna, při teplotě vody pod 2 °C. V přírodních podmínkách mníci vyhledávají čistá písčitá místa, kde samice a více samců utvoří pří tření klubko. Po samotném tření jsou jikry volně unášeny proudem a usazují se na dně.

Vytírání v umělých podmínkách

Při poloumělém výtěru je velmi důležité, aby líheň měla přítok čisté a prokysličené vody s dostatečně chladnou vodou. Některým chovatelům totiž trend oteplování v dnešní době dosti znepříjemňuje inkubaci. A přestože je zima, musí vodu ochlazovat třeba ledem, aby nedocházelo ke zrychlenému vývoji zárodků v jikrách, který vede k jejich úmrtí.

Základem je, aby chovatel disponoval dostatkem generačních ryb. Při poloumělém výtěru se mník nechává vytírat ve žlabech, které jsou opatřeny uhelonem, aby se na něj mník mohl vytřít. Má totiž velmi malé jikry (mezi 0,7–1,1 mm) – uhelon zabraňuje jejich propadnutí.
Do těchto žlabů se nasazují ryby v poměru 1:1.

Mník se v nádrži vytírá samovolně bez hormonální stimulace. Zde tvoří při tření třecí klubko, stejně jako v přirozených podmínkách. Tím, jak se ryby o sebe otírají, uvolňují pohlavní produkty volně do sloupce, ty následně padají na uhelon. Brzy ráno po tření je důležité malé jikry odsát, propláchnout a přečistit. Jednoduše necháme jikry propadnout přes kuchyňské sítko a zbylé nečistoty se nám zachytí.

Následně jikry inkubujeme na Zugských, Kannengieterových či Chasseových lahvích; jikry mníka nejsou nijak zvlášť citlivé. Samotná inkubace do vykulení trvá (v závislosti na teplotě vody) zhruba 70–100 dní. Po vykulení a strávení žloutkového váčku můžeme mníka vysazovat do volných vod či odkrmovat. Dále můžeme mníka, z důvodu zvýšení životaschopnosti při vysazování, odchovávat do stadia rychleného plůdku.

Kvůli lidské činnosti hrozilo jeden čas skoro úplné vymizení mníka na našem území. Regulace toků, zhoršení kvality vody a rybožraví predátoři tuto tajemnou rybu málem vytlačili z našich vod. Mníkovi velice pomohl převážně poloumělý a umělý výtěr, kterým se získalo dostatečné množství násadového materiálu do našich vod. O tomto faktu svědčí i kapitální úlovky z Ohře nebo úlovky z Vltavy či Blanice.