Učíme se v Třeboni: Genetika kapra

V tomto článku osvětlíme některé části genetiky našich ryb. Tentokrát zůstaneme u tradičního českého rybníkářství, jelikož se budeme zabývat kaprem.

text: JS

Kapr obecný (Cyprinus carpio) je nejznámější a nejvyhledávanější rybou v našich vodách. Je chován v profesionálních rybářstvích i rybníkářstvích z více jak 90 % a také se jedná o jednu z nejoblíbenějších ryb našeho sportovního rybolovu.

Kaprem se u nás zabýváme hodně a není ojedinělé, že odborníci z jiných států navštěvují Českou republiku za účelem získání informaci nebo zkušeností, jež se právě kapra týkají.

Jedná se o zástupce naší ichtyofauny, kterého pozná každé dítě již v útlém věku. Za to však vděčíme zejména vánočním svátkům a trpělivým rodičům, kteří kapra nejen koupí, ale následně ho přetrpí i ve svých koupelnách.

Mohlo by se tak zdát, že o tomto druhu již není co zajímavého napsat. Opak je však pravdou. Okolo kapra se točí určité zajímavosti, o kterých mnohdy ani celoživotní rybáři nemají nejmenší tušení.
Dnes se však zaměříme pouze na celkový vzhled kapra, který je udáván typem jeho ošupení.

Z genetického hlediska se jedná o tzv. genotyp ošupení. Tento genotyp je podmíněn dvěma geny. Jedná se o gen S, který je pojmenován podle latinského názvu šupin (Squamae) a určuje šupinatost. Druhým je gen N, který je odvozen od latinského slova nahý nebo hladký (Nudus) a určuje hladkost ryby.

Recesivní gen se na vzhledu neprojeví

Tyto geny se mohou vyskytovat jako dominantní nebo recesivní. Dominantní gen se na vzhledu jedince projeví. Ovšem recesivní gen, přestože se v DNA vyskytuje, se na jedinci neprojeví nijak. I šupinatí kapři tak mohou mít geny hladkosti, ale pouze v recesivní podobě.

Vzájemným poměrem těchto genů poté vznikají čtyři varianty ošupení. Jedná se o kapra šupinatého, který má prakticky celý trup pokryt pravidelnou vrstvou šupin. Déle je to kapr lysý, tzv. lysec, jenž má šupiny pouze u základů ploutví.

Třetí variantou je kapr hladký, na kterém v podstatě nalezneme jen minimální množství šupin nebo dokonce žádné šupiny. A posledním typem je kapr řádkový, který má také šupiny u základů ploutví, ale dále ho zdobí jedna nebo dvě pravidelné řady šupin v postranní čáře.

Velmi zajímavý je fakt, že pokud by se např. vzájemně třeli dva řádkoví kapři, tak v jejich potomstvu se objeví všechny čtyři varianty ošupení.

Proč se tedy nesetkáváme se všemi čtyřmi variantami stejně pravidelně? Proč jsou tak hojně zastoupeni kapři šupinatí a lysí? Odpověď je celkem prostá. Kapr hladký má poměrně unikátní skladbu genů, která vzniká jen u velmi malého počtu jedinců.

A u kapra řádkového je odpověď ještě jednodušší: mohou za to sami chovatelé, jelikož tento typ ošupení u kapra je soustavně potlačován. Při domestikaci bylo totiž zjištěno, že řádkový kapr v porovnání se šupinatým o několik procent pomaleji roste a nedosahuje takové výtěžnosti.

Dále se genetikům podařilo zjistit, že pokud se dominantní gen N vyskytuje u jedince dvakrát, je tato kombinace smrtelná.
V samotném závěru bychom se mohli podívat, jak může genotyp ošupení u jednotlivých variant vypadat:

• Kapr šupinatý – SSnn
• Kapr lysec – ssnn
• Kapr řádkový SsNn
• Kapr hladký – ssNn

Až se tedy příště setkáte i jen s „obyčejným“ kaprem, tak již budete vědět, že za jeho vzhledem stojí genetika a mnohdy i práce šlechtitelů, která trvala stovky let. A že se na ní podílejí také chovatelé z České republiky, kteří patří k jedněm z nejlepších na světě.