Všichni, kdo mají co do činění s rybami, vědí, že nebýt umělého výtěru ryb, jejich líhnutí v přístrojích a jejich následný odchov a vysazování, nebyla by v našich vodách ani šupina. Tím míním rybářské revíry. Komerční chov ryb do prodejní sítě je jiná kapitola.
text: Vladislav Vencko
Na naše sportovní vody je vyvíjen takový tlak zájmových rybářů, že se bez umělého chovu neobejdeme. Vliv činnosti člověka je na vodní toky a ostatní vody natolik devastující, že je přirozené rozmnožování ryb téměř znemožněno.
Naše práce na líhních má dlouholetou tradici. Dnes má svoji rybí líheň řada velkých místních organizací Českého rybářského svazu i Moravského rybářského svazu.
Jak se říká, pokrok nezastavíš. I v technologii líhnutí ryb došlo k četným inovacím. Pojďme si o novém způsobu rozmnožování ryb trochu popovídat. Zatím se tato metoda týká lososovitých ryb, tedy litofilních (ryby vytírající se do písku nebo štěrku potoků a říček).
V umělé líhni se oplozené jikry umístí do přístrojů, dnes už různých typů, a po uplynutí určité doby, která se počítá na tzv. denní stupně, se objeví na jikrách tzv. oční body. To je stav jiker, během něhož jsou nejméně náchylné k poškození a jedná se tedy o nejvhodnější dobu k jejich manipulaci. Teď přijdou na řadu v titulku zmíněné inkubační schránky.
Říká se, že genialita je v jednoduchosti. A tyto inkubační schránky jsou toho důkazem. Autoři tohoto zařízení jsou rakouští vědci. Jedná se v podstatě o děravou nádobu – kovovou nebo plastovou – s víkem. Ta se umístí a upevní na písčité nebo štěrkové dno potoka nebo říčky. Schránka se musí ukotvit, aby ji voda neodnesla. Voda v toku musí být samozřejmě čistá a musí mít stabilní stav vody.
Jikry, umístěné do inkubačních schránek, už si příroda prostřednictvím neustále protékající vody sama „dolíhne“. Stav jiker musí být pravidelně kontrolován. Po vykulení plůdku nastává stav nejvyšší pohotovosti. Po strávení žloutkového váčku a rozplavání plůdku je potřeba neprodleně malé rybky ze schránek vyjmout a v přiměřeném počtu a v ideální vzdálenosti vysadit do toku, ve kterém se vykulily.
Přes 100 tisíc plůdků lososa v Jetřichovické Bělé
Byl jsem pozván panem RNDr. Jiřím Křesinou z organizace Beleco, který se svým týmem úspěšně používá inkubační schránky k reprodukci pstruha potočního a lipana podhorního v Krkonoších a Beskydech, na exkurzi a spolupráci při vypouštění lososího plůdku z inkubačních schránek. Celou akci už několik let provozuje Beleco společně se Správou Národního parku České Švýcarsko.
Inkubační schránky se nacházejí na potoce Jetřichovická Bělá, což je pravostranný přítok řeky Kamenice, tedy na území Národního parku. Desítky tisíc lososích plůdků putovaly do kbelíků a odtud v přiměřeném množství na příhodná místa v potoce, který byl hojně zarostlý lakušníkem a okřehkem.
Celkově bylo do inkubačních schránek v Kamenici a Jetřichovické Bělé umístěno 110 tisíc jiker ve stadiu očních bodů a do jmenovaných toků byl následně vykulený plůdek vysazen.
Jikry pocházejí od již tradičního chovatele lososího plůdku, pana Guntera Ermische z Lanburgersdorfu v Německu, nedaleko hranic s Českou republikou.
Dolíhnutí jiker v inkubačních schránkách má několik pozitivních dopadů. Plůdek se vykulí do vody, ve které pak žije. Odpadá transport v několika druzích vody, na který jsou ryby citlivé. Jikry jsou ve schránkách chráněny před rybími, ptačími, případně hmyzími predátory. Rakouští kolegové už tímto způsobem přivádějí na svět ostroretky a údajně již uvažují o parmách.
Věřím, že tato nová metoda pomůže našim v současné době těžké zkoušeným pstruhovým vodám.
Diskuze k článku (0)