Začátečníci

Když jsem jako malý kluk začínal s muškařinou, bylo mi 13 let. Pustil jsem se do neznáma – do takzvané královské disciplíny. Všichni ti staří pardálové, kteří muškaří celý svůj život, a kteří znají každý kámen v řece, moc dobře věděli, kolik práce mě čeká.

Klasická monofilní vlákna a jejich vlastnosti už jsme vám představili, takže nezbývá než se trochu zblízka podívat na jejich mladší příbuzné. Před nějakými třiceti lety je v Čechách ještě téměř nikdo neznal.

S ohledem na skutečnost, že mnoho firem nemá čas, či chuť svoje výrobky vybavovat českými polepy, popřípadě vytvoří jedinou univerzální samolepku „drobná bižuterie“, vám mohou následující řádky vám pomoci při nákupu propriet nutných k lovu i při čtení některých odborných textů.

To všechno jsou věci, do kterých se odkládají pruty. I toto odvětví rybařiny urazilo za posledních několik let obrovský kus cesty dopředu. Jsou ale vůbec tyto pomůcky třeba a podle čeho si vybírat konkrétní typ?

Není pochyb o tom, že se naše vody mění. A spolu s nimi se mění i rybáři. V nedávné minulosti byl typickým představitelem Petrova cechu rybář sedící na stoličce u dvou prutů nahozených na položenou, zádumčivě sledující svá čihátka, jestli se některé z nich hne.

Simona Andrle rybaří prvním rokem. Sama říká, že je toho ještě hodně, co se musí naučit. Přesto se jí na konci prázdnin na vodní nádrži Rozkoš povedl parádní úlovek.

Před zhruba třiceti lety byly takřka neznámé. Jedinou výjimku tvořily výtvory domácích kutilů. Dnešní trh nabízí nekonečné množství typů lišících se rozměry, tvary, barvou i cenou.

Pokud jste začínající rybář, pravděpodobně jste vyrazili k vodě, nahodili a pak už jen čekali, popíjeli pivo, dřímali a přemýšleli, kde ty ryby vlastně jsou a kdy konečně začnou brát.

V minulých dílech jsme probrali muškařské pruty a šňůry. V dnešním díle se zaměříme na naviják a pár drobností, které budete u vody potřebovat.

Muškaření. Mýty a pověrami opředená rybolovná technika, která ve skutečnosti není tak složití, jak vypadá. V minulém díle jsme se bavili o šňůře, dnes si povíme pár slov k prutům.

Asi žádná jiná rybolovná technika není opředena tolika mýty a dovolím si tvrdit, že i polopravdami, jako právě muškaření. Malá ochutnávka z výroků, kterých jsem měl tu čest vyslechnout: „Nemuškařím, protože je těžké naučit se házet, musel bych znát hmyz, neumím vázat, pstruhovka je příliš daleko…“

Nejlepší nástrahy, nejskvělejší montáže a nejmodernější pruty vám nebudou nic platné, pokud budete chytat tam, kde žádní šupináči nebudou.

Když jsem se podruhé vdala, jedním s nejčastějších témat mého muže byly vzpomínky na rybaření. Manžel mě takřka neustále zásoboval příběhy o tom, jak v dětství chytal ryby, jaký je to krásný koníček, kterému by se chtěl opět věnovat. Jelikož byl pracovně docela vytížen, na zájmy mu moc času nezůstávalo.

Správný čas, kdy zaseknout, nám pomáhají odhadnout nejrůznější pomůcky. Opět (jako u čehokoliv v rybařině) neexistuje ideální, naprosto skvělý, nezastupitelný a všude použitelný typ nebo způsob. Takže následuje tradiční představení nejpoužívanějších pomocníků, včetně výčtu jejich výhod i záporů.

Podíváme se na výrobu kaprových, lépe řečeno mimoháčkových sestav. Na první pohled už jen nákup komponentů nutných k jejich přípravě připomíná cestu bludištěm. Lepší situace na vás nečeká ani při výběru konkrétního typu. Jedna teorie zadupává do země druhou. To, čemu včera lovci kaprů věřili a hlásali jako jedinou pravdu, jsou po dvou článcích ochotni okamžitě popřít.