Po méně úspěšné výpravě na Alandy v roce 2019, při níž jsme se zejména seznamovali s vodou a někteří dokonce s přívlačí samotnou, jsme se po dvouletém covidovém půstu konečně dostali podruhé na souostroví Aland.

Chladné dny se blíží a na nás čekají nové zážitky, znovu budeme vyvíjet nové úsilí, abychom ulovili svou vysněnou kořist. Rád bych se s vámi podělil o nějaké tipy a triky, které mi na řece (většinou na Labi) fungují, a které byste mohli také vyzkoušet. Kdo ví, třeba se budou hodit.

V mnoha knihách věnovaných začátečníkům autoři jako první rybolovný způsob doporučují plavanou. Ta je však poměrně složitá jak na sestavení i ovládání udice. O úspěchu či totálním propadáku rozhodují i drobné nuance.

Díky neustále se zvyšujícímu počtu privátních rybníků zažívá znovu objevený způsob rybolovu doslova zlatý věk. Stejně jako se rozrůstá skupina jeho příznivců, přibývá i těch, kteří mají na rybaření pod ledem zcela opačný názor.

Budík zazvoní ráno ve čtyři hodiny a vyžene rybáře z vyhřátého pelechu. Následuje rychlá snídaně, ranní hygiena, oblékání, poslední kontrola vybavení a přesun do auta. Věci se naházejí ve spěchu na zadní sedadlo a už se vyráží.

Asi před patnácti lety jsem lovil na Velkém rybníku u Kutné Hory na hrázi, kterou tvořila skála. Průzračně čistá voda umožňovala nádherný pohled na najíždějící kapry a později jsem mohl pohodlně sledovat i jejich záběry. Od těch dob lovím z hrází nejrůznějších rybníků tuze rád. Jsou to báječná místa.

V nevelkých a méně širokých řekách je trojúhelníkové stanoviště ryb výhodné patrně vlivem prohloubení dna bezprostředně před zúžením v peřej.

Pro úspěšný lov na neznámém místě se rybáři vždy hodí umět „číst“ vodu a zjišťovat potenciální stanoviště ryby. Mnohaletá praxe nám umožňuje učinit určitý závěr: Žádné vybavení a žádné nejnovější a úspěšné nástrahy nepomohou, pokud chybí návyk „čtení“ vody.

Když jsem jako malý kluk začínal s muškařinou, bylo mi 13 let. Pustil jsem se do neznáma – do takzvané královské disciplíny. Všichni ti staří pardálové, kteří muškaří celý svůj život, a kteří znají každý kámen v řece, moc dobře věděli, kolik práce mě čeká.

Klasická monofilní vlákna a jejich vlastnosti už jsme vám představili, takže nezbývá než se trochu zblízka podívat na jejich mladší příbuzné. Před nějakými třiceti lety je v Čechách ještě téměř nikdo neznal.