Rybářská škola Vodňany

Před časem jsem psal o některých vybraných vnějších parazitech, se kterými se v rámci cvičení v předmětu Nemoci ryb v laboratoři setkáváme. Dnes se podíváme na parazita, který cizopasí nikoli na povrchu těla, ale uvnitř, a to přímo v rybím oku.

Metodu poloumělého výtěru candáta na přenosná výtěrová hnízda zavedl a propracoval nestor českého rybníkářství Josef Šusta koncem 19. století na Třeboňsku.

Kapr obecný (Cyprinus carpio) se řadí mezi naše původní ryby, protože je na našem území přes 1000 let. Je tradiční rybou zejména o Vánocích a také naší nejznámější rybou.

Střední rybářská škola Vodňany má v užívání školní rybářský revír Blanici Vodňanskou 3. Jako téměř každým rokem, také letos na jaře, konkrétně začátkem června, proběhlo vysazování mladých úhoříků do tohoto revíru. Obvykle se vysazuje tzv. úhoří monté, tentokrát se ale jednalo o již rozkrmené úhoře o velikosti 15–20 cm.

Vzhledem k tomu, že naše škola získala zcela novou žací loď, bude tento příspěvek zejména o ní. Před tím ale několik nezbytných poznámek k vodním rostlinám a jejich působení ve vodních ekosystémech, v našem případě v rybnících.

Jednou z rybářských dovedností by mělo být i hlubší porozumění rozborům vody. Tedy mít schopnost základní rozbor vody provést a umět ho také interpretovat. Na rybnících jde především o kyslík, teplotu, pH, alkalitu, amoniak a průhlednost. Na tato stanovení poslouží oximetr a rybářská COMBI souprava.

Postup, při kterém se váčkový plůdek štiky obecné vysazoval (stále vysazuje) přímo do výtažníků nebo hlavních rybníků je možné z dnešního pohledu považovat za sice nenáročný, ale málo efektivní. Při této víceméně zastaralé variantě chovu nelze eliminovat značné ztráty zejména v rané fázi vývoje plůdku po vysazení, mimo jiné z důvodu kanibalizmu.

Konzervace rybího masa má mnoho podob. Jedna z nich, uzení, je dnešním tématem. Než se ale do samotného uzení pustíme, je třeba znát i jiné možnosti konzervace masa.

I naši předkové museli řešit problémy se zanášením rybníků sedimenty. Jenomže v minulosti bylo tempo přírůstku sedimentů určitě výrazně pomalejší. Tomu také odpovídají metody, které při údržbě rybníků používali.

Zlatý potok je pravostranný 48 km dlouhý přítok řeky Blanice. Pramení na úpatí hory Libín a protéká velmi zachovalou krajinou šumavského podhůří. Naše škola má tento rybářský revír v užívání dlouhé desítky let zejména pro účely výuky žáků školy.

Výpustné zařízení je druhé nejdůležitější zařízení rybníka. Dnes se můžeme nejčastěji setkat s takzvaným požerákem.

Ustálený český název nemá. Je také nazýván keříčkovec jihoafrický, sumeček africký, popřípadě jen keříčkovec, Clarias. Ryba je podobná našemu původnímu druhu sumci velkému.

Pstruh obecný (forma potoční) je naše původní lososovitá ryba vyskytující se v tocích ležících ve vyšší nadmořské výšce, jako jsou horské potoky a bystřiny. V posledních letech je tato ryba na ústupu.

Pstruh obecný forma potoční (Salmo trutta morpha fario) je naší původní lososovitou rybou pstruhových vod. Rybáři vědí, že jeho doba hájení je od počátku září do poloviny dubna. Ten důvod je na místě. Jde o zajištění nerušeného prostředí při tření, v průběhu zimy a ještě chladného předjaří, kdy probíhá inkubace jiker a vývoj vykuleného plůdku.

Odchov keříčkovce červenolemého (také sumeček africký, Clarias gariepinus) byl již v jednom z předchozích dílů popsán. Nyní bychom chtěli s odstupem času podat informaci o výsledku odchovu v našem školním modelovém zařízení.