Okoun

S jarem přichází reprodukce našich ryb. V březnu se začíná třít štika, v dubnu pak candát, plotice, ježdík aj. V květnu jsou to cejni a na přelomu června kapr. V samotném červnu se tře lín a následně sumec. Rybí výtěr není závislý jen na měsíci, je také velmi ovlivněn teplotou vody a světelným dnem. Ale právě teplota vody se jeví jako zásadní faktor.

Podvodní fotograf a filmař Mirek Brát, s jehož dechberoucími snímky se můžete pravidelně setkávat v časopise Rybářství, nám do redakce poslal videopozdravení z prvomájového potápění. Tentokrát natáčel na zatopených písnících Pardubicka.

Do řeky Bíliny bylo v Mostě ve spolupráci se společností ORLEN Unipetrol, a za účasti předškolních dětí i školáků, vypuštěno dalších téměř 400 kg původních druhů ryb.

Únor není ideálním měsícem pro rybaření, ale i přesto mnoho nadšenců vyráží zkusit štěstí. Pohyb u vody je sice zdravý, ale špatně není ani doma u kamen. Musím se přiznat, že mi mnoho let vyhovovala právě domácí varianta. Nahříval jsem si klouby a vzpomínal na nejkrásnější rybářské okamžiky zalité letním sluncem.

Poloostrov Jamal se nachází v ruské Sibiři. Patří do Jamalo-něneckého autonomního okruhu a žije zde něco přes 20 tisíc obyvatel. Poloostrov je výběžkem Západosibiřské roviny a měří zhruba 700 km na šířku a 240 km na šířku. S tamními obyvateli jsem se vydal na lov ryb.

Když jsem se jako kluk začínající s rybařením zmohl na víc než na splávek z korkové zátky a pár háčků z ohnutého špendlíku, začal jsem se ohlížet po nějaké vhodné krabičce, do které bych vše uložil.

Když jsme před několika měsíci zkoumali, kam se vydat na ryby, měli jste s výběrem východočeské Orlice štěstí. O tom, jak jsme si tam vedli, jste se dočetli v časopise Rybářství. O pár týdnů později jsme zamířili na řeku Ploučnici a žádné „rybářské orgie“ jsme tentokrát nezažili.

Vlny na jezeře dosahují snad metrové výšky. Vítr duje, seč mu síly stačí. Ne nadarmo se tomu to místu říká Vyfukov. Snažím se uchýlit na závětrnou stranu ostrova, kde tolik nefouká. Jenže po chvíli zjišťuji, že stejný nápad mají i tisíce komárů, a tak nám nezbývá nic jiného, než vzít pruty a vyplout před těmi krvežíznivými potvůrkami do chráněné zátoky.

Když se podobně jako Mirek Brát v tomto videu potopíte pod hladinu, můžete narazit na podobnou „okounkovou školku“. Vypadá hravě, šťastně a roztomile, ovšem realita okouního hejna je krutá.

Ranní přívlač nepřinesla kýžené výsledky. Vyrazili jsme s Jirkou na loďce do hůře přístupných zákoutí Zlaté řeky. Mlhavý opar nad hladinou maskoval nájezdy okouních banditů.

K samotnému chovu ryb odjakživa patřila i přeprava. V dobách dávných se ryby přepravovaly pomocí koňských spřežení. K převozu se využívalo dřevěných sudů nebo se kapři převáželi jen na mokré slámě překrytí mokrým plátnem (aby neoschli a neomrzli).

Kdo jednou ochutnal maso z okouna, dá mi za pravdu, že okoun je nedoceněná ryba. Maso se skládá z lupínků, obsahuje málo svalových kůstek a velmi se podobá masu candáta. Okounů ale bohužel z našich vod ubývá.

Ani nemusím zavírat oči. Mávnu lehce rukou, nahromaděný sediment u dna se zvedá a rychle mě zavine neprůhledným závojem. Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát…

Blíží se šestnáctý červen, další z velkých svátků všech příznivců lovu dravých ryb přívlačí. Každoročně se tohoto magického data nemohou dočkat tisíce rybářů.

Pokud pravidelně čtete časopis Rybářství, určitě znáte úchvatné podvodní fotografie Mirka Bráta. Můžeme se díky nim aspoň v představách ponořit do fantastického vodního světa, vidět ryby pěkně zblízka. Skoro se jich dotknout.