Okoun

K rybářům a jejich koníčku určitě patří i rybářská latina. Bez šťavnatě vyprávěných příhod a zážitků, různě přikrášlených nebo zcela smyšlených, se neobejde prakticky žádná rybářská sešlost, ale často ani posezení u nahozených prutů.

Čerstvé jarní paprsky slunce prohřívají vodní hladinu, na které ryby sbírají hmyz. Připravuji si muškařský prut, rovnám mušky v krabičce a celý natěšený vyrážím na ryby…

Mnoho rybářů pokládá okouna za velmi snadno ulovitelnou rybu. Zdaleka tomu tak není. Chytit silného nebo dokonce středního okouna vyžaduje mnoho úsilí při výběru vlasce i nástrahy.

S živou i mrtvou rybkou a jejími částmi se dá od 15. června lovit kdykoli až do konce roku. Teplé letní večery i časná rána přímo vybízí k tomu, abychom s u prutů s nahozenými rybkami pěkně poseděli.

Být lovcem, to není žádný med. Ono to vypadá jako poleženíčko v písku na mělčině s chomáčem řasy pod hlavou. Být lovcem, to jste vlastně pořád sám. Nikomu nevěříte. Každý bratránek či sestřenka se vám s chutí zahryznou do ploutve. Už prabába Zubatka obří ve třetihorách prý takhle žila.

Okoun je mojí srdcovou záležitostí a dost možná naší nejkrásnější rybou. Nejde u ní až tak o jeho velikost a sílu, člověk musí okouna umět lokalizovat a přelstít. V tomto článku bych se chtěl věnovat tomu, jak okouny úspěšně lovit přívlačí.

Snad každý rybář ví, že candát obecný (Sander lucioperca) a okoun říční (Perca fluviatilis) patří mezi dravé druhy ryb, které se živí výhradně malými rybkami. Čím se ale tito dravci živí v prvopočátku života ihned po vykulení, většina laiků nemá ponětí.

Některé ryby, třeba pstruha, si na talíři bez propečené křupavé kůžičky snad ani představit nedovedeme. Zato tuhou kůži některých jiných druhů s těžko odstranitelnými šupinami, která může být jinak docela chutná, raději většina gurmánů před kuchyňskou úpravou raději stáhne.

Nepatří mezi nejběžnější ani nejúčinnější způsoby lovu, určitě však přinášejí nejvíce čistých adrenalinových zážitků. Děj, který se jinak odehrává kdesi pod hladinou, sledujete v přímém přenosu. Leckdy nejste ochuzeni ani o doprovodné zvukové efekty. V tom vynikají zejména boleni a štiky, uchvátí vás ale i naprosto tiché a elegantní sebrání lipana.

Když se řekne feeder, osobně si zpravidla představím, že hlavní lovenou rybou bude cejn, plotice, kapr či jiná drobotina. Jenže feeder je velmi univerzální a lze ho efektivně použít i k lovu dravců. Ať je to candát, štika či okoun. Dokonce jsem viděl i úlovky menších sumců, ale ty byly spíše dílem náhody.

Březen za kamna vlezem… Anebo taky ne. V týdnu telefon zpíval několikrát písničku o tom, že další víkend strávíme s kamarádem na rybách. Sobotní ráno nemohu dospat a těším se, jak s Michalem probereme rybařinu přímo u prutů a budeme plánovat, co vše letos podnikneme.

Živí se všichni jedinci v populaci jednoho rybího druhu stejně, nebo zde existuje výrazná individualita? Na tuto otázku jsme se s kolegy z Biologického centra Akademie věd zaměřili a výsledky rozhodně nejsou nezajímavé.

Šči je klasická ruská hustá polévka. Připravuje se buď z hovězího masa, nebo ryb a součástí základu je zelí – syrové i kysané. Ovšem variant přípravy je skutečně mnoho.

Malé stojaté vody jsou mnohdy zapomenuté rybníčky, tůňky oplývající romantickým nádechem a starou rybářskou patinou, ale stejně tak jde o městské rybníky, požární nádrže či umělá koupaliště. Společné mají to, že zde žijí ryby. A pro redukci býložravých ryb se nasazují dravci, kteří budou naší kořistí i v tomto článku.

V říjnu začnou řady rybářů na březích revírů pozvolna řídnout. Důvod je zřejmý: stále chladnější počasí, které už tolik nepřeje sedavým způsobům rybolovu. Ti, kteří vytrvají a obětují pohodlí, se však stále mohou dočkat nádherných úlovků. Nehledě na to, že chytání ryb v podzimní přírodě, plné úchvatných barev a průzračného, svěžího vzduchu, je zážitkem samo o sobě.