Bolen mně naprosto učaroval. Musel jsem pořád myslet na to, jak ignoroval všechny moje nástrahy a jako by se mi vysmíval, vždy mávl ocasem a odplul.

Text: Zdeněk Hofman, foto: Lenka Hofmanová

Další setkání

První bolen, s nímž jsem měl čest poměřit svoje síly, mi zabral o několik let později. Bylo mi šestnáct a lovil jsem okouny na Labi u Smiřic. Na mělčině uprostřed řeky ležela veliká potopená větev, která se proměnila v okouní pevnost. Mělčinu navštěvovala hejna potěru a pruhovaní zbojníci na ně útočili ze zálohy.

Okouní hrad jsem objevil náhodou. Zkoušel jsem u větve líčit na štiku a nastražený karásek zlákal velkého okouna. Měřil 44 cm a byl zřejmě největším z hejna. Při dalších návštěvách mi brali už jen dorostenci, až přišlo překvapení. Nastražená slunka zlákala jiného predátora. Splávek se prudce rozjel proti proudu a ve vteřině zmizel pod hladinou. Na takový průběh jsem nebyl zvyklý. Okouni brali pozvolna. Na rybičku nejdřív doráželi a chvíli jim trvalo, než ji uchopili. Splávek poskakoval po hladině, potápěl se, vynořoval a znovu potápěl.

Soupeř zvolil souboj na volné vodě

Vlasec je úplně napnutý. Tajemná ryba vyrazila do hloubky. Na nic nečekám a zaseknu. Tah je silný a musím rychle povolit brzdu. Šupinatý soupeř uhání s proudem v zádech. Největší strach mám z potopené větve, ale ryba volí naštěstí jinou strategii.

Bojuje na volné vodě. Trvá dlouho, než se unaví a nechá se přitáhnout ke břehu. Během souboje jsem zahlédl několik letmých záblesků stříbrného těla, teď se však předvedl v celé kráse. Je to on, můj vysněný bolen. Ještě ale nemám vyhráno.

Můj stín na vodě ho vyděsil a znovu vyráží do hloubky. Třesu se po celém těle a mám strach, že udělám nějakou chybu a vzácný úlovek ztratím. S hrůzou zjišťuji, že nemám připravený podběrák. Amatérská chyba, která mě již připravila o několik pěkných kousků. Bolen je naštěstí utahaný, ztrácí stabilitu a pokládá tělo na hladinu. Přitisknu prut pod paží a podběrák rychle rozložím. Bez něj není šance na vítězství, protože břeh je hodně vysoký, bez přístupu k vodě.

Konečně je můj, první bolen mého života. Má nádherně stavěné tělo, které dokonale zvládá i nejsilnější proudy. Na rozdíl od zubaté štiky působí mnohem decentněji. Přitom jde o stejně ukrutného dravce, který dokáže pronásledovat a lovit rybky od rána do večera.

A léta běží

Čas plynul jako voda a bolenů začalo v našich revírech přibývat. Díky dobrému zarybňování i přirozenému výtěru se zabydleli v řekách i stojatých vodách. Stejně tak rostl i počet rybářů, kteří se na jejich lov začali specializovat. Maso bolenů není sice oblíbené, ale přelstít jednu z nejchytřejších ryb našich vod je lákavá výzva.

Najít vhodné loviště nedá moc práce. Bolen tráví většinu času u hladiny a je proto vidět. Bohužel i on má velmi dobrý rozhled, což lov znesnadňuje. Proseděl jsem desítky hodin ukrytý v křoví a předhazoval rejdícím stříbrňákům nejlákavější sousta. Několik kamarádů mělo štěstí a velkou rybu oklamalo na obyčejný rohlík.

Vzpomněl jsem si na vyprávění mého učitele, pana Duška, který marně líčil na jeden opravdu trofejní kousek. Bolen lovil jako zběsilý, ale pokaždé jinde, než čekala nastražená slunka. Zkušený rybář nakonec použil fígl starých matadorů. Navázal udičku se dvěma háčky. Na velký háček napíchl půlku housky a na malý nalíčil slunku za tlamičku. Těžká houska mu umožnila nahodit doprostřed řeky bez jakékoliv zátěže.

Hlasité šplouchnutí upozornilo ryby, že do vody spadlo lahodné sousto. Houska plavala na hladině a nalíčená slunka vypadala jako první labužník. Rybičky okamžitě vyrazily na hostinu.

Během chvilky je houska doslova obsypaná a připlouvají další a další. U prostřeného stolu je plno, nové rybky se však nenechají odradit a drze se tlačí dopředu. Hodující rybky je odhánějí, nastává tlačenice a voda stříká do všech stran. Vtom se na scéně objeví bolen.

Jeho radar zachytil třepotání rybích ploutviček. Pluje pomalu při břehu, aby nebyl prozrazen a mohl zaútočit. Když dorazí na úroveň plující housky, zpomalí a pečlivě zkoumá každý detail. Rybičky se pohybují přirozeně, cpou se. Predátor vyráží rychlostí blesku. Oukleje nebezpečí zachytí pozdě. Ve zmatku se rozprchnou do všech stran a některé skáčou nad hladinu.

Několik rybiček ale utéct nestihlo a jedna dokonce znehybněla v šoku. Nezmohla se chudinka na žádný manévr, jen se vyděšeně třese pod houskou. A právě tu si útočník vybral. Čelisti sklaply. Bolen mizí do hloubky, jenže ouha! Něco se děje!

Teď už chápe, proč rybička nedokázala prchnout. Byla spojena s plující houskou slabým vlascem a háčkem. Neznámá síla táhne predátora zpět. Jde o život. Bojuje ze všech sil. Uhání proudem. Pak se prudce otočí a začíná kličkovat v klidnější partii řeky. Všechny pokusy jsou ale marné. Vyrazí z hloubky na hladinu a snaží se zbavit háčku prudkými otočkami. Po chvíli však ztrácí orientaci a pomalu umdlévá. Už ví, že prohrál. Velký bojovník a postrach malých ryb dobojoval. Zkušený rybář se raduje. Velký bolen byl jeho životním snem.

Tuto fintu jsem zkoušel několikrát, ale nikdy se mi nepodařilo chytrou rybu oklamat.

Napsat komentář