Rybaření vesele i vážně: Honba za jesetery

Jako malý kluk jsem hltal rybářské články o výpravách za velkými jesetery a snil o tom, že i já někdy tuto pozoruhodnou rybu ulovím. Trvalo skoro čtyřicet let, než se můj sen stal skutečností.

text: Zdeněk Hofman

Díky umělému vysazování do privátních revírů se tato pozoruhodná ryba vrátila koncem minulého století na naše území. Jeseter ruský totiž patří k původnímu druhu, který kdysi vytahoval Dunajem z Černého moře až do dolního toku Moravy.

Jeseter ruský patří k velkým druhům, které ve volné přírodě dosahují i více než dvoumetrové délky a hmotnosti okolo sta kilogramů. V našich podmínkách se nejčastěji setkáváme s jedinci dlouhými 90–130 cm.

Jak na ně

Velkou výhodou při lovu jesetera je jeho celoroční apetit. Zabere dokonce i při největších mrazech, a právě této možnosti jsme s manželkou využili. Před deseti lety jsme vyrazili na Hromkovy mokřady u Lípy nad Orlicí, kde se jedni z prvních „rusáků“ v našich vodách objevili. Na lov jeseterů jsem se hrozně těšil, do té doby jsme na dírkách chytali pouze pstruhy a siveny.

Jeseteři patří mezi všežravce a potravu přijímají nejčastěji u dna. Není třeba vyhledávat nějakou specifickou část revíru, jako například při lovu candátů – jeseteři jsou hodně žraví a šmejdí po celém rybníku. Úspěšnější je proto vhodné zakrmení, které labužníky přiláká k dírce. Při líčení se nám osvědčily rozmočené psí granule, ze kterých jsme uplácali krmné koule. Krmení musí být střídmé, aby ryby pouze přilákalo, nikoliv nasytilo.

Z nástrah jsme zvolili žížaly, kousky mrtvých rybek a vařenou kukuřici. Majitel Václav nám prozradil, že jeseteři někdy berou jako diví, pak ale ztratí o potravu zájem a několik dní to ani neťukne. Tajně doufáme, že jsme přijeli v pravou chvíli. Během týdne se totiž nechytil ani jeden.

Za jesetery!

Výprava na jedno odpoledne je v tomto případě sázkou do loterie. S jesetery nemáme žádné zkušenosti a lov si chceme náležitě užít. Chytání na dírkách má svoje nezaměnitelné kouzlo. Silný mráz zalézá pod nehty, vzrušení z lovu však zahřívá krev na bod varu. A co teprve, když zabere velký jeseter!

Ke splnění mého snu došlo v sobotu při západu slunce. Splávek zmizel pod hladinou a cívka navijáku se začala divoce točit. Drama začíná. Na ledové ploše jsem už zůstal jen já s Lenkou. Všichni ostatní se smířili se skutečností, že jeseteři neberou a pstruhů se již během dne nabažili. Rychle zkontroluju brzdu a zaseknu. Prut se ohne, ale nic se neděje. Žádný zběsilý úprk se nekoná.

Pomalu navíjím a cítím, že táhnu něco těžkého. Nedokážu ani rozpoznat, jestli jde o rybu. Pstruh to určitě nebude, ten se chová jinak. Najednou se tajemný objekt objeví v dírce a já úžasem zkoprním. „Mám ho, mám jesetera!“ volám na manželku. Strčím ruku do dírky a na okamžik se dotknu jeho těla. Je to úžasný pocit, je úplně jiný než ostatní ryby. Působí tak prehistoricky. Pak se poleká a vyrazí do hloubky. Asi pochopil, že je zle a začíná opravdová bitva.

Dvacítka vlasec rychle mizí z cívky. Nakonec ho zastavím a přitáhnu zpět k dírce. Znovu však vyrazí, a tak pořád dokola. Síly mu naštěstí ubývají a nakonec zůstane stát u dírky. Vyhrnu si rukávy a začíná poslední sloka bitevní serenády. Není však vůbec lehká. Jeseter má moc velkou hlavu a nejde prostrčit dírkou. Jeseter ruský má navíc krátký rypák a musím ho uchopit za skřele. Mrznou mi prsty, nakonec se mi to podaří a je můj. Dětský sen se stal skutečností.

Sluníčko zapadá do korun stromů, zkřehlýma rukama přikládám na tělo přemoženého bojovníka metr a naměřím 107 cm. Šílím radostí a Lenka fotí. Zatím netuší, že zítra chytí těsně před odjezdem taky jednoho, jen o kousíček menšího. Zažili jsme parádní víkend a ulovili další rybí druh. Zkuste to taky. Lov velkých jeseterů pod ledem má svoje jedinečné a nezapomenutelné kouzlo.