K rybářům a jejich koníčku určitě patří i rybářská latina. Bez šťavnatě vyprávěných příhod a zážitků, různě přikrášlených nebo zcela smyšlených, se neobejde prakticky žádná rybářská sešlost, ale často ani posezení u nahozených prutů.

Text: Jozef Májsky, foto: autor, David Štrunc

O dravosti bolena se toho napsalo už hodně a rybáři se stále přou o to, zda tento neurvalec mlátí do hejna malých rybek ocasem, aby tak omráčil svou kořist, nebo je to jenom bajka.

V každém případě se ale vrhá za rybkami téměř bezhlavě, často i do úplně mělké vody. Ve starší literatuře jsem kdysi četl, že občas při prudkých výpadech může bolen narazit do břehu nebo jiné překážky, takže se omráčí nebo dokonce i zabije. Kdybych tuto situaci nezažil, asi bych patřil k těm, kteří ji řadí mezi rybářskou latinu.

Bylo to někdy v polovině 60. let, kdy jsem byl svědkem uvedené situace – bolen se při honbě za kořistí utloukl o pobřežní skály. Byl to asi 60 cm velký exemplář, a protože byli na místě činu i rybáři, tak ho vytáhli z vody a nafotili i pár obrázků a jeden s mým kamarádem byl uveřejněný v rybářském časopise.

Nejsem si jistý, ale zdá se mi, že raději způsob, jak získali pěkného bolena, neuvedli. Kdo by jim taky uvěřil, že?