Tuto rybu si s jinou nesplete ani rybářský analfabet. Je ověnčená aurou tajemna, za kterou může její vesměs noční život i dnes už sice notoricky známý, přesto pořád fascinující rozmnožovací rituál, který se odehrává v dalekém Sargasovém moři v hloubce několika set metrů.

text: Jan Stluka

Čerstvě narození úhoři jsou od svého rodiště mnoho měsíců unášeni (a to doslova) až k ústím řek. Tam na ně už, bohužel, čekají lovci. Šťastnější úhoříci z nové generace časem doputují až do našich revírů, bohužel více než polovina vyloveného monté končí jako delikatesa v některé z lepších čínských restaurací.

Prazvláštní chutě asijských gurmánů nejen decimují poměrně výrazně ohrožený druh, ale šroubují ceny téměř průhledných rybek do závratných výšin. Logicky tak do tuzemských revírů putuje méně ryb, přestože jsou na jejich záchranu vynakládány stále větší a větší prostředky.

Vodní tulák

Přezdívku vodní tulák si úhoř vysloužil právem, potkat ho můžete opravdu kdekoliv. Na pstruhové řece i v zapadlém rybníčku. Nejvíce se mu daří v rozlehlejších stojatých či mírně tekoucích vodách. Nánosy bahna či rašeliny mu nevadí, dokonce tyto přirozené úkryty vyhledává, stejně jako větve, kamení či cokoliv, do čeho se může zavrtat. Skřele jsou zakryty kožnatým záhybem, který chrání žábry – a to zcela. Kyslík dokáže vstřebávat i kůží, přestože ji kryje velmi silná vrstva slizu. Další anatomickou zvláštností jsou ploutve. Prsní jsou velmi malé. Hřbetní a řitní jsou srostlé a tvoří kolem těla lem.

Dvě formy úhoře

V našich revírech se vyskytují dvě formy tohoto druhu, širokohlavá a úzkohlavá. Prvně jmenovaní jedinci jsou podstatně robustnější. Dorůstají větších rozměrů a vedle červů a jiného živočišstva dna také v hojné míře konzumují rybky. O subtilnějších příslušnících rodu se dříve tvrdilo, že se jedná o samice.

úhoř
foto: Jan Stluka

Odborné prameny uvádějí, že více než devadesát osm procent samců zůstává v deltách řek ústících do moře, proto v případě trofejního úlovku půjde vždy o samici. Maso úhoře je i přes vyšší obsah tuku právem považováno za delikatesu.

Smrt v turbínách přehrad

Barvu těla jako vždy nejvíce ovlivňuje prostředí, ve kterém žije. Rašelina barví hřbet a velkou část boků do tmavě hnědé, písek do žluté a kalná voda do bíla. Břicho vždy zůstává o poznání světlejší. Úhoř dorůstá i do více než metrové délky. Většina trofejních ryb ale bohužel najde svůj konec spíš v turbínách přehrad než v moři, či na udici.          

Úspěšný lov

Alfou i omegou úspěšného lovu je výběr místa. Přestože tyto nezdolné vodní tuláky můžete potkat prakticky kdekoliv, některé revíry přece jen nabízejí podstatně lepší vyhlídky na dobrý lov. Z jihočeských určitě stojí za zmínku ÚN Lipno nebo ÚN Orlík, poměrně slušně si úhoře můžete zachytat i v pískovnách v okolí Veselí nad Lužnicí.

Vlastní lov není nikterak náročný. Nejlepší výsledky přináší klasická položená. Devadesát procent záběrů bude přicházet v noci – v poměrně krátkém časovém sledu. Vyhněte se tedy jakýmkoliv prvkům, které komplikují vaši koncovou montáž. Veškeré hadičky, trubičky, karabinky, pletenky, závěsky, olova s obratlíky, převleky a jiné zbytečnosti nechte doma.

Klasická sestava je: průběžné olovo, obratlík a háček. Víc nepotřebujete. Návazce se vyplatí připravit si v teple (a především ve světle) domova. Vzhledem k tomu, že vaše udice budou dopadat buď do nánosů bahna, či rašeliny, eventuálně do kamení, či větví, půlmetrové návazce jsou tak akorát.

Úzké háčky doplněné zpětnými hroty na ramínku jsou naprosto ideální. Při výběru vždy raději sáhněte po menší než větší variantě. Přestože nejsem schopen svou teorii jakkoliv podložit, mám neobytný pocit, že příliš kovu v nástraze úhoře odrazuje.

Indikátory záběru

O indikátorech záběrů by se dala sepsat samostatný článek. Všechny varianty mají nějakou slabinu. Klasické trhačky, tedy čihátka doplněná provázkem, nebo dlouhá chemická světla spojená bužírkou do kroužku, jich mají nejméně. Přesto se vždy při každém novém náhozu, ještě než se posadíte, vyplatí zkontrolovat jejich správné umístění. A nejen to. Osviťte si i vlasec. Dost často se stává, že bývá zachycen za vidličku, kličku navijáku či za očko prutu.

Rousnice a rybička, dvě nejpoužívanější nástrahy

Nejvíce úlovků přináší tučný červ. Je to dlouhými roky prověřená zkušenost. Utěrka, hadr, nebo jakákoliv jiná textilie v množství vždy raději větším než malém, by vám při lovu úhořů nikdy neměla chybět. O jakékoliv manipulaci s úlovkem pouze v holých rukách se dá uvažovat pouze v teoretické rovině. Další nutností je kvalitní čelovka. Nemusí být nikterak drahá, nemusí být ani super lehká, podstatnějšími vlastnostmi jsou odolnost a spolehlivost. Tato kritéria by ostatně měla splňovat jakákoliv součást vaší výzbroje, pruty počínaje, obratlíky konče.

Musíte ho rázně zapřáhnout

Ke zdolávání (alespoň zpočátku) přistupte silově. Jakmile bojující ryba dostane příležitost zachytit se o překážku na dně, okamžitě ji využije. Další poměrně horké chvilky na vás čekají, jakmile se úhoř přiblíží k břehu, či boku lodi.

Přestože mezi rybáři koluje mnoho zaručených triků (rukavice, ruce obalené pískem atd.), ztráty nejlépe snižuje běžný podběrák. Vrstvu slizu ze síťky snadno odstraníte kratší vodní koupelí v písku. Pokud se rozhodnete úhoře sakovat živého, umístěte ho buď do kbelíku s dobře těsnícím víkem, nebo do řízkovnice či drátěného koše.

I relativně malá oka klasických vezírků, či maximálně dotažené otvory novějších ekovariant ani omráčeného úhoře nezadrží déle než několik minut. Kuchání či stahování této v sobě vždy skrývá trochu adrenalinu. Tmavě rudá krev obsahuje toxin, který je velmi podobný jedu zmije. Poleptání rukou se bát nemusíte, zasažení očí, či otevřených ran se ale obávejte.    

úhoř říční
foto: Ivo Novák

Jakási neoficiální úhoří sezona začíná zhruba v půli května a na svazovkách končí 1. září, na jiných revírech o měsíc později. Jako dobré počasí pro lov se často uvádějí tmavé, bezměsíčné noci, přikalená voda a předbouřková parna.

Kvetoucí trnkový keř, barometr a bouřkové mraky

Po zhruba sedmnácti sezonách rybaření mohu zodpovědně prohlásit, že bez ohledu na počasí či fázi měsíce dostanete jen zcela výjimečně víc než tři záběry za večer, popřípadě zrána. Ne ze všech soubojů vyjdete jako vítězové. Pakliže chcete být úspěšní, nezbývá vám nic jiného než chodit k vodě co možná nejčastěji, bez ohledu na kvetoucí trnkový keř, barometr či bouřkové mraky.    

Napsat komentář