Rok s rokem se sešel a čas lovu dravých ryb je tady. Plány a taktiky připravované celý půlrok konečně najdou svoje uplatnění v praxi. V době hájení bylo dost času na doplnění výzbroje. Asi největší ztráty přicházejí v podobě utrhaných třpytek a wobblerů. Rybářské firmy navíc chrlí jednu novinku za druhou – a kdo je nekoupí, nemá šanci na úspěch. Zkušení rybáři se však jen tak lehce ošálit nedají… Módním výstřelkům příliš nevěří a drží se osvědčených modelů.

text: Zdeněk Hofman

Těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně. Pravda bude asi někde uprostřed. O českých mužích se tvrdí, že jsou silně konzervativní, neradi mění značku cigaret nebo piva a podobně jsou na tom i při nákupu rybářských potřeb.

Zapátral jsem v historii a objevil jednu zajímavou skutečnost. První rybářské náčiní se do naší vlasti začalo dovážet převážně z Anglie, která patří také k velmi konzervativním zemím. Mezi jejich hlavní konkurenty ve výrobě rybářského náčiní patřila Amerika, kde se však technika lovu ubírala trochu jiným směrem.

multiplikátor
Starý multiplikátor z USA, foto: Lenka Hofmanová

Asi nejvíc je tento rozdíl vidět u navijáků. V Americe se totiž začalo chytat výhradně na multiplikátory, které v Anglii i u nás naopak zcela propadly.

Pojďme to vzít od začátku

První zmínka o multiplikátorech pochází z roku 1760 z rybářského katalogu anglické firmy Ustonson. Díky nedokonalé konstrukci se však neujal. Dobře fungující multiplikátor má už původ v USA, kde byl zkonstruován pracovníky firmy Kentucky Reel Makers. Od té doby se stala Amerika vedoucím státem v produkci a vývoji těchto navijáků.

Do popředí později vstoupila i švédská firma ABU s multiplikátorem Ambassador. V severní Evropě stejně jako v Americe se multiplikátory staly velmi populární. Čeští rybáři si podobně jako Angličané oblíbili navijáky smekací. První smekací naviják Illingworth je z roku 1905.

Od roku 1935 se smekací navijáky začaly po vzoru anglických firem vyrábět i na našem území. Americké multiplikátory byly ke všemu konstruovány pro navíjení pravou rukou, což naše rybáře odradilo úplně.

Multiplikátory jsou skvělé mašinky

V posledních deseti, možná patnácti letech však dochází ke změně všeobecného názoru. Díky mořskému rybolovu, za kterým do Norska mnoho Čechů vyráží, se multiplikátory začínají používat i u nás stále častěji.

Nejdřív jim přišli na chuť sumcaři při chytání na bójky. Po technické stránce mají totiž multiplikátory k lovu těžkých sumců nejlepší předpoklady. Vyrábějí se z masivního kovu, snesou hrubé zacházení a vejde se na ně velké množství šňůry, což bývá u smekacích navijáků problém.

Přívlač s vajíčkem

Multiplikátory, o nichž chci mluvit, jsou však mnohem menší a hodí se pro střední a těžší přívlač. Lidově se jim říká vajíčka. Díky jednoduché konstrukci jsou lehké, váží okolo 220 g, zatímco smekací navijáky v této kategorii více než 300 g.

na ryby
Vajíčko, foto: Lenka Hofmanová

Při vláčení s jerky se navíc používají krátké pruty, protože špička směřuje směrem k hladině. Celá sestava je tak oproti klasické mnohem lehčí, což považuji za největší výhodu. O této přednosti jsem se v minulosti už zmiňoval. Vydržet házet s těžkým cajkem několik hodin bývá vskutku nadlidský výkon. Vím, že zejména starší ročníky rybářů si na tak zásadní změnu neradi zvykají.

Bolestmi zad však dnes trpí i třicátníci a vyrazit na zahraniční lov štik a po několika hodinách mrskání vody sedět v křeči a naříkat? To není zrovna to pravé ořechové. Na druhou stranu rozhodně nedoporučuji koupi multiplikátoru těsně před výpravou. Na lodi nejsme sami a prut s velkým wobblerem se může lehce změnit v nebezpečnou zbraň.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

Naučit se zacházet s multiplikátorem zvládne i průměrně nadaný rybář během jediného dne. Osobně jsem měl při své premiéře tu smůlu, že mi asi na třetí hod zabrala štika v délce 70 cm. Vůbec jsem nevěděl, jak pracuje brzda a začal zmatkovat. Nakonec všechno dopadlo dobře a uvěřil jsem, že velké nástrahy fungují i na našich vodách.

Ve Švédsku je štik mnohem více, a proto přijdeme těžší přívlači na chuť podstatně rychleji. Získaná víra nám pak pomáhá i při domácích lovech, kde musíme čekat na záběr přece jen o něco déle.

Udice pro lov s jerky má oproti klasice několik zásadních rozdílů. Očka na prutu směřují nahoru, stejně tak i naviják. Cívka multiplikátoru je uložena v kovovém pouzdře na dvou ložiskách a osa cívky je kolmo k ose prutu. K navíjení slouží klička s převodem cca 6,2 : 1.

U kličky je hvězdicová brzda, která se dá velmi jednoduše seřizovat během souboje. Dalším výborným pomocníkem je řadič, který slouží k rovnoměrnému ukládání šňůry na cívku. Funkci překlápěče nahrazuje páčka nebo tlačítko, kterou ovládáme palcem.

Praxe

Nahazovat můžeme v podstatě jednou rukou. Zaklapnu tlačítko, které uvolní cívku, palcem přidržím bubínek a švihnu prutem. Ve správný okamžik, kdy u smekacího navijáku pustím ukazováčkem vlasec, pustím bubínek. Nástraha letí do vody a při dopadu zase palcem bubínek přibrzdím a zacvaknu tlačítko.

rybaření
Pruty směřují špičkou dolů. Foto: Lenka Hofmanová

Sklopím prut k hladině, počkám, až jerk klesne do požadované hloubky a začnu cukat prutem směrem k sobě. Pak trochu navinu a znovu cukám. Jerk poskakuje ze strany na stranu a v tom je jeho kouzlo. Většina umělých nástrah se totiž pohybuje nahoru a dolu.

Největší pochybnosti bývají o délce hodu. Mnoho lidí si myslí, že není možné nahodit stejně daleko, jako se smekacím navijákem, protože šňůra musí roztáčet bubínek cívky. Kdepak! Je to naopak!

Cívka se točí na ložiskách tak rychle, že se musí přibržďovat speciální brzdou, aby se nepředcházela a šňůra se nemotala. S multiplikátorem se proto nahodí stejně daleko jako se smekacím navijákem a možná i o kousek dál. Pak konečně zabere pořádná štika a takovou přeji i vám.

Napsat komentář