Pop je hladinový wobbler, který nemá nořící lopatku, ale do parabolického tvaru speciálně upravenou přední část. U některých nástrah je tato část vytvořená výliskem z plastu, jiné mají přední část pečlivě vybroušenou přímo v zesílené hlavové části do lžičkovitého tvaru. Jde o plovoucí wobblery, které mají za úkol v dravci probudit pocit, že se na hladině pohybuje kořist.

Text: Ivo Novák, foto: autor

Pop se oživuje krátkými rychlými pohyby špičky prutu. Při správném zatažení vydává mlaskavý zvuk, který je podobný zvuku, který vydávají lovící okouni, krmící se drobnými rybkami u hladiny. Nedovedu posoudit, co je z pohledu dravce lákavější. Jestli je to pohyb nástrahy, který se podobá poraněné rybce, nebo zmíněný zvuk, který nástraha při vedení po hladině vydává.

V každém případě jsou popy velice účinné nástrahy, na které lze ve správný čas ulovit spoustu ryb a užít si nevšedního zážitku.

Útok ryby v přímém přenosu

Naučit se správně vodit pop po hladině není až tak složité. Této nástraze však musíte věnovat určitý čas a zkoušet, co který pop dokáže a jaké vedení vyžaduje.

Není pop jako pop. Co výrobce, to trochu jiný kousek. Stačí, aby těžiště bylo posunuto vpřed, nebo naopak k zadní části a pop chodí úplně jinak. Některé nástraze stačí jemné krátké zatažení, jiná vyžaduje razantnější a delší.

Pokud máme špičku prutu při zatažení u hladiny, docílíme lepšího mlaskavého zvuku, než se zvednutou špičkou. K vedení jsou vhodnější vlasce s malou průtažností nebo slabé pletené šňůry. Kontakt s nástrahou je mnohem lepší. Pletené šňůry osobně nemám rád a raději volím méně průtažné vlasce. Tím nechci tvrdit, že pletenky jsou špatné.

Sice se tvrdí, že barva vlasce na množství záběrů nějaký zvláštní vliv nemá, já ale tvrdím, že „ochytané“ ryby jsou opatrné a znovu je obalamutíte spíše čirým vlascem.P

Mělké úseky

Pop je ideální k prochytávání příbřežních partií a mělkých zarostlých úseků. Tam, kde jsou rybičky, jsou i dravci. A pokud jsou rybičky u hladiny nebo v mělčině a dravci při chuti, nastává správný čas pro náhozy popů. Čím je voda chladnější a rybičky více stažené v hloubce, tím účinnost těchto nástrah klesá.

Velikou roli hraje i barva nástrahy. Ráno při zatažené obloze nebo v přikalené vodě jsou vhodnější dráždivější barvy. Čím je voda čistější a čím více je slunečního svitu, tím vzrůstá význam přírodních vzorů nástrah.

Když ryby na přírodní barvy nereagují, tak se někdy vyplatí vrátit se zpět k dráždivým a pokoušet se dravce k záběru vyprovokovat. Kupříkladu při lovu okounů se mi nejvíce osvědčil světle zelený pop s černými proužky na hřbetě, žlutým břichem a červeným bodem u hlavové části.

Nástraha je pro ryby mnohem lákavější, pokud koncový trojháček vybavíte červeným střapcem z peří marabu nebo alespoň dvěma pírky z kohoutího skalpu obarveného na červeno. Peří marabu pracuje mnohem lépe. Nemá však dlouhou životnost. Ryby jeho konečky rychle otrhají. A pokud vezme naši nástrahu štika, tak nám ze střapce moc nezbude.

Štiky a popy

Je vhodné při vláčení použít wolframové lanko patřičné pevnosti. Já používám fluokarbonový vlasec o průměru 0,26 mm. Jde o vlasec, který je velice pevný a houževnatý.

Zatím se mi nestalo, že by mi ho štika překousla. Wobbler můžete na vlasec připevnit pomocí uzlu nebo použít přiměřeně velkou karabinku. To se mi jeví jako praktické. Když potřebujete vyměnit nástrahu, není třeba se zdržovat vázáním nového uzlu. Karabinka s obratlíkem nijak nenarušuje chod popu.

K lovu s popíky se lépe hodí pruty s rychlejší akcí. Gramáž volíme podle toho, jaké ryby hodláme lovit. K lovu okounů stačí pruty s gramáží do 10 g a popy do délky 7 cm. Jako ideální se mi jeví 5cm nástrahy. Na štiky jsou vhodnější pruty s gramáží do 30 g a nástrahy od 7 cm. Není výjimkou, že štika zaútočí i na menší nástrahu.

Parádní podívaná

Otevře se hladina, vystříkne gejzír vody a rybář vidí dravce na vlastní oči. Přichází zlomový okamžik, v němž se rozhodne, zda rybář bude úspěšný, či nikoli. Je třeba udržet uzdu vášní a nezasekávat v okamžiku, kdy dravce poprvé spatří, ale až v okamžiku, kdy cítí, že je ryba na prutu, nebo když rybář zaznamená, že se vlasec napíná.

Stává se, že ryba nástrahu mine. V tu chvíli máme na výběr, zda nechat nástrahu na hladině bez pohybu, anebo s ní pokračovat dál. Druhý způsob bývá účinnější. Často se stává, že ryba opakuje útok několikrát a na háčku skončí třeba až na třetí pokus.

Bolen vyžaduje pohybující se nástrahu. U něj s pohybem nástrahy nepřestávejte. U okounů se mi jeví dobré v pohybu pokračovat dál, ale v menším tempu. To samé platí v případě štiky.

Při lovu okounů na jednu nástrahu dostanete i více ryb najednou. Není to řídký jev. Je to nádherná podívaná, pozorovat hřbety ryb, jak čeří hladinu a chňapají po nástraze. Když loví dva rybáři vedle sebe a jeden zapřáhne okouna, tak by se zdoláváním neměl pospíchat. Druhý rybář nahodí do těsné blízkosti dění a během chvilky může ulovit druhou rybu z hejna.

Ideální čas k lovu okounů na popy je rozednění. To je aktivita ryb největší a hejna lovících pruhovaných loupežníků na sebe upozorňují viditelnými útoky do hejn malých rybiček. Je třeba hledat místa, kde se rybky zdržují. Tam, kde nejsou, nebudou ani okouni. Nebo jen menší migrující hejna.

Okouny nemusíme hledat jen v příbřežních partiích, kde hejna rybiček hledají útočiště před dravci. Narazit na ně můžeme i na volné ploše. Lov z lodě je mnohem produktivnější. Rybář tak má šanci prochytat mnohem větší plochu.

Okouny je třeba hledat. A pokud na ně narazíte, tak na místě setrvejte do doby, dokud záběry přicházejí. Po ulovení několika ryb ustávají. Pomůže změna velikosti nástrahy, jiná barva i jiný druh nástrahy – třeba podhladinový wobbler.

Domnívám se, že dravců v našich vodách ubývá a tak bych se přimlouval za to, abychom k nim coby rybáři byli milosrdnější.

A mějte na paměti, že jen trochu zručnější kutil si mnohdy vyrobí pop, který je mnohem lepší než ten kupovaný. Fantazii se meze nekladou.

Napsat komentář