Mezi zatím vymizelé druhy naší ichtyofauny patří i plotice lesklá, která byla rybářủm známá z Moravy, popřípadě z větších přítoků této řeky, již v 19. století.
text: Jozef Májsky
Tato kaprovitá ryba, rozšířená ve středoevropském prostoru ve střední a horní části dunajského povodí, pak postupně z povodí Moravy vymizela. Naposledy tohoto dvojníka běžně se vyskytující plotice obecné zaznamenal v Dyji u Břeclavi v roce 1955 Hochman.
V souvislosti se zlepšením kvality vody ve většině našich řek a potoků lze předpokládat, že se tento dunajský druh mohl vrátit přinejmenším do spodního úseku Moravy.
Vracejí se, vracejí!
Lze tak usuzovat i na základě skutečnosti, že se v povodí této řeky po delší době objevily další druhy ryb, které zde v minulém století vyhynuly úplně, nebo se jejich populace zmenšily na absolutní minimum a jejich přítomnost nebylo možné potvrdit (např. drsci).
Rovněž v dunajských přítocích na Slovensku se početnost plotice lesklé zvýšila do té míry, že se stále častěji objevuje v úlovcích sportovních rybářů. A to nejenom v dolních úsecích řek, ale i poměrně vysoko proti proudu.
Například ve Váhu vystupuje až k Trenčínu, kde je každým rokem chyceno i několik desítek exemplářů. Tento proudomilný bentopelagický druh má dokonce tendenci pronikat v jarních měsících i do menších potoků (šířka 5-10 m), například Čiližzkého potoka u Gabčíkova nebo Dubové ústící do Váhu pod VN Sĺňava u Piešťan.
Zdá se, že v jarních měsících se chytají hlavně menší exempláře (25–35 cm), zatímco koncem léta a na podzim v úlovcích převládají kapitální exempláře (kolem 50 cm).
Například 2. října 2011 byly během rybářského závodu LAUGARICIO CUP 2011 v Trenčíně uloveny dvě plotice lesklé dlouhé půl metru s hmotností 1,6 kg a minimálně další tři jen o trochu menší exempláře (1,2–1,3 kg).
Úlovek si pořádně prohlédněte!
Když jsem před pár lety na stránkách Rybářství čtenáře přemlouval, aby si pozorně všímali plotice ulovené v řekách Moravě a Dyji, upozorňoval jsem především na možnou záměnu plotice lesklé s ploticí obecnou.
U nejmenších exemplářů sice lze počítat i s takovou záměnou, postupně jsem ale nabyl přesvědčení, že by si rybáři mohli tuto rybu s poměrně štíhlým válcovitým tělem splést spíše s jelcem jesenem.
Nebylo by na tom nic k divení. Hlavně velké exempláře se mohou zdát na první pohled dosti podobné, protože jejich zbarvení je poměrně variabilní.
Plotice lesklá má sice na jaře skutečně lesklé, až opalizující zelenavé zbarvení (hned nám naznačí – pozor, tohle je cosi výjimečného), ovšem na podzim dospělé ryby mají matnější zlatavý odstín, takže se podobají jelcům.
Většina exemplářů má oranžové až červené ploutve, proto při prvním pohledu záměnu s jelcem nelze vyloučit. Najdou se ale i plotice lesklé s tmavou hřbetní a ocasní ploutví, které mají mnohé populace jesenů.
Ploutve nejsou ale nikdy výrazně červené, jako u jelce tlouště. Myslím si, že rybář s trochu většími zkušenostmi si musí všimnout, že plotice lesklá má v poměru k tělu velice malou, úzkou hlavu s typickými polospodními až spodními ústy.
Ta jsou vychlípitelná směrem dolů, zatímco plotice obecná i jelec tmavý mají ústa koncová. O obrovské tlamě tlouště se radši ani nezmiňuji.
Na relativně malém oku jsou hlavně u mladších jedinců nápadné drobné černé skvrnky, zdobící žlutou duhovku. Především pro samce tohoto druhu je v období tření typická výrazná třecí vyrážka. Je zajímavé, že jsme ji zaznamenali i počátkem října, což si neumím vysvětlit.
I když běžní rybáři nemají meristické znaky příliš rádi, přece jenom připomenu, že plotice lesklá má v postranní čáře nejčastěji 46–52 šupin, zatímco plotice obyčejná méně než 44 a u jelce jesena jich napočítáme 56–62.
Trumf na závěr
Na konec jsem si ponechal jistou skutečnost, podle které bezpečně poznáme každou plotici lesklou. Je to černá tělní výstelka, s kterou se běžně setkáváme třeba u karase stříbřitého.
Myslím si ale, že když si rybář všimne, že se mu tento vzácný úlovek připletl mezi úlovky až na kuchyňském stole, nemusí se za tento prohřešek nebo přešlap stydět. Když se rozhodne pro „vědu“, zamraženou plotici lesklou od něj určitě s nadšením převezme každý ichtyolog.
Pomoc rybářů
Mám pocit, že znovuobjevení se plotice lesklé v ČR je takříkajíc na spadnutí. Pomoct musí ale hlavně sportovní rybáři, protože pomocí elektrického agregátu se v hlubší vodě tento druh uloví vzácně, takže ichtyologové mají mnohem menší šance, než třeba rybáři lovící jemnějšími způsoby (plavaná, feeder).
Plotice podunajská, nebo plotice lesklá?
Doufám, že závěrečnou poznámkou potenciální „objevitele“ této ryby v našich vodách neznechutím. Tak, jako je to v poslední době běžné, vědci si vzali pod drobnohled i tuto plotici, která patřila přes 200 let mezi tzv. „dobré“ druhy.
V roce 2007 Kottelat & Freyhof po revizi rozhodli, že plotice lesklá (Rutilus pigus virgo), žijící v povodí Dunaje, kterou jsme považovali za poddruh druhu Rutilus pigus, obývající řeky a jezera na severu Itálie, představuje samostatný druh – Rutilus virgo.
A tak, jestli se dočkáme slavnostního okamžiku a tato vymizelá plotice se znovu stane součástí naší ichtyofauny, bychom ji asi měli přiradit k nově ustanovenému druhu, plotici podunajské (Rutilus virgo).
Diskuze k článku (0)