Pichlaví rytíři z hlubin

Vlny na jezeře dosahují snad metrové výšky. Vítr duje, seč mu síly stačí. Ne nadarmo se tomu to místu říká Vyfukov. Snažím se uchýlit na závětrnou stranu ostrova, kde tolik nefouká. Jenže po chvíli zjišťuji, že stejný nápad mají i tisíce komárů, a tak nám nezbývá nic jiného, než vzít pruty a vyplout před těmi krvežíznivými potvůrkami do chráněné zátoky.

text: Josef Piecuch

Velká zátoka je posetá žulovými balvany, mezi nimiž protahují okouní tlupy shánějící něco na zub. Přes polarizační brýle bedlivě sleduji pohyb pod hladinou. Jsou tu okouni v délce kolem pětadvaceti čísel a popojíždějí ve větších hejnech. Při jedné skupině balvanů stojí opravdoví pruhovaní rytíři. Rychle navazuji menší rotačku, přehazuji hejnko a pomalu protahuji nástrahu kolem nich.

Za rotačkou vyjíždí snad kilový okoun, ale rychle se obrací nazpět. Další hod a další okouní doprovod rotačky směrem k lodi. Jenže nic. Nezájem. Co teď? Prohrabuji krabičku s nástrahami a vytahuji malý červený twister, který má ke všemu ještě ukousnutý kousek ocasu. Nahazuji ho směrem k pruhované bandě. Sotva nástraha dopadla na hladinu, už ho má šestatřiceticentimetrový krasavec. Další nához, další ryba, o chlup větší. Obhazuji velký balvan, ale okouni vycítili nějaký průšvih a před nástrahou prchají.  

Twistera rychle měním za menšího popa. Přehazuji skoro celou zátoku, snad až k protějšímu břehu. Trhavými pohyby ho vedu směrem ke skupině balvanů, popřík krásně pracuje a najednou mizí ve velkém víru. Štika, asi tak sedmdesátka, ho o ždibec minula, ale při dalším útoku se už nespletla. Pouštím ji. Znovu nahazuji k okounům, ale ti se namíchli a zátoku opustili. Synovec ale ještě jednoho opozdilce ošálil.

Odplouváme směrem k Vyfukovu. Liju na sebe repelent a jdu nalovit nástražní rybičky na noční lov. Ouklejky a plotičky nebyly žádný problém.

V pozdním odpoledni převazuji pruty na položenou, pro jistotu navazuji tenké 60cm lanko, kdyby to náhodou vzala štika. Nahazuji asi dvacet metrů od břehu. Voda v jezeře pomalu stoupá a se stoupající hladinou vodou do mělčin vjíždějí mníci a na jejich záběry není třeba dlouho čekat. Jsou to asi půlmetroví kluci.

Po setmění konečně připlouvají praví rytíři hlubin, krásní šedozelení candáti. Za večer máme čtyři. Končíme. Šup do spacáku. Ráno je taky den.