„Jo, to minule na Odře…“ A další tesklivé povzdechy… To všechno se mi honí hlavou, když sedím u vody a přemýšlím o řece, od které jsem se odstěhoval. Už je tomu přes rok. Poprvé jsem nahodil udici na revíru Odra 5 někdy v roce 1977. Je to mimopstruhový revír, převážně parmového pásma. V nadjezí ve Studénce a v Bartošovicích jsou úseky typického cejnového pásma.

Text: Mojmír Hanslík, foto: autor

Řeka protéká lukami a částečně lužním lesem. Od jara do podzimu je stále mírně přikalená. Koryto je jen někde maličko regulované, většinou je ale původní a nádherně meandruje. Již několik let je vyhlášena CHKO Poodří. Řeka se téměř pravidelně, minimálně jednou do roka vylévá z břehů, mění koryto a hlavně dno toku.

Velké množství nánosů a písku se sune řekou. Kde byla třeba 3m hloubka, tam je najednou mělčina. Dno je hlinité, ale jsou zde i dost dlouhé úseky s kamenitým nebo štěrkovým dnem.

Místy se dá Odra přejít v sandálech, někde je hluboká 3-5 metrů. Když jsme projížděli řeku na loďkách, viděli jsme, že se k řece v mnoha úsecích člověk ze břehu nedostane. Břehy jsou hlinité, kolmé a vysoké i 4 m. Odra protéká od Oder, přes Bartošovice, Novou Horku, Albrechtičky, Studénku a Polanku n/O rybníkářskou oblastí.

Ryby: Ó, těch tady je!

Když jsem v mládí vyzvídal, které ryby ve vodě žijí, slýchával jsem: „Kapři jak telata, štiky jak nohy, tloušti jako ruka…“ Dalo se tomu věřit. Odra je totiž bohatě zarybněná! Čas od času přijde větší povodeň než obvykle a vypláchne některé chovné rybníky. Rybáři profesionálové smutní, ti sportovní mají radost.

Plavaná

Nevydržím dlouho sedět a čekat na záběr. Proto lovím téměř výhradně na plavanou. Zpočátku jsem střídal místa, ale to se na Odře moc nevyplatí. Řeka je plná potopených kmenů, větví, roští a všelijakých jiných vázek.

Postupně jsem si našel pár oblíbených fleků, které jsem střídal a už věděl, kde mám nahazovat, abych netrhal. Chodil jsem taky do jedné tůně, kterou přítelkyně pojmenovala Louže. Hloubka asi 1,5 m, délka 30 a šířka 5-10 m. Proud byl jen kolem jedné strany, jinak se voda točila. Nachytal jsem tady spousty ryb. Na tak malém místě byla zajímavá i druhová skladba obsádky: amur, bolen, cejn velký, hrouzek, tloušť, proudník, ježdík, kapr, karas stříbřitý, parma, sumec, úhoř, štika, candát, ouklej, plotice, perlín, lín, ostroretka, okoun!!!

Některé druhy jsem tady chytil náhodně a jen po jednom kousku; například mníka, ostruchu křivočarou, pstruha duhového.

Kapři se nejvíce chytali nad splavem. Někdy nebyl problém za odpoledne vytáhnout osm i deset macíků v délce kolem padesáti čísel. Můj největší kapr z Odry měřil 67 cm, z doslechu vím i o osmdesátnících. Ovšem takové rybářské žně nejsou každý rok, někdy podmínky lovu prostě nepřejí.

Lovu štik a vůbec dravců jsem se moc nevěnoval. Přesto jsem chytil několik zubatých v délce 65-70 cm, dostal jsem i nějakého candáta i sumce. Sumců je v Odře dost a budou přibývat. Ve všech hmotnostních kategoriích.

Problém je v takové podvodní džungli se zdoláváním. Myslel jsem, že mě za všechny ty roky u vody už nemůže nic překvapit. Kdeže! Docela nedávno se mi stalo, že mě po záseku něco táhlo za sebou. To byl zážitek! Sice jsem rybu nevytáhl, ale na takové momenty se nezapomíná.

Kdysi jsme s kamarády hodně často vyráželi na úhoře. Za večer jsme jich zvládli i několik. A pěkných! To ještě bývalé Státní rybářství vysazovalo monté do soustavy rybníků v Odrách a do rybníka Bartošovický horní. Malí úhoříci v rybníku pěkně povyrostli a při výlovu táhli s vodou přes výpusť do řeky. Dnes je úlovek úhoře spíše náhodný. Škoda.

Když jsem si chtěl pěkně zachytat, šel jsem na ostroretky. Nebo na parmy. Nebožtík kamarád říkával, že když jdou parmy přes mělčinu, tak šustí voda. Když jsou ryby a rybičky na Odře při chuti, raději vytáhnu jen jeden prut a sotva ho stačím obsluhovat.

Odra je čistá řeka

Často jsme si na úlovcích pochutnali. Moje taktika lovu na plavanou je jednoduchá: změřit hloubku, nakrmit, nastražit červíka (nebo cokoliv) a tahat jednu rybu za druhou. No, vždycky to tak není, ale když kolem mě chodí někteří rybáři a jenom nadávají, že v té vodě nic není, směju se.

Odra je krásná i z jiného pohledu. Jelikož protéká CHKO a záplavovým územím, tak je dostupná pouze pěšky nebo na kole. Kdo chce jít na ryby, tak musí po svých! Mnohde je ještě divoká původní příroda. Když jdete večer rybařit do některého meandru a pak ještě padne mlha, můžete i zabloudit, i když jste kousek od města či vesnice a v dálce je slyšet vlak. Ale nevíte, kam se vydat. Ať vyrazíte na jakoukoliv stranu, všude narazíte na Odru! Nádhera! 

Láska na celý život

Problém bývá v letních měsících s obsahem kyslíku ve vodě. To je ostatně i na řece za nízkého stavu vody. Na toku je totiž několik MVE a v létě si postupně nadržují vodu a se zachováním minimálních průtoků to je sporné. Na řece se nejlíp rybaří při průtoku 6-8m3/s. To mám vyzkoušeno i napozorováno. Hladina kolísá velmi rychle.

Povodně většinou nenapáchají žádné větší škody, voda je rozlitá jen na lukách a v lužním lese. Problém je ovšem po opadnutí vody. A po oteplení.

Mračna komárů jsou otravná a méně otrlým rybářům znemožňují lov. Ale to je stejné jako všude, kde se řeka vylévá ze břehů. Problematický je taky výskyt karase stříbřitého. Po podzimních výlovech rybníků se jich do řeky dostane obrovské množství. Viděl jsem i hospodáře místní MO, jak avií rozváží stříbrňáky po revíru. Prý, ať se něco tahá! Ještěže většina karasů po první velké vodě z revíru zmizí.

Kolem Odry i přes celou CHKO vedou cyklostezky i turistické trasy. Je to nádherný kus přírody kousek od Ostravy. Z vlakové stanice ve Studénce je to k vodě pěšky asi 15 minut.

Odra je plná ryb. Je však nutno ji poznat. Kdo přijede jen na chvilku, ten asi bude zklamaný. Já si ale na Odře zachytal skvěle téměř vždycky.