Pozná to občas každý. Čas se líně vleče. I ručičky hodinek jakoby zívaly s nakažlivou vláčností. Oženete se po dotěrné vose, která si chce udělat vířivku zrovna z vašeho malého piva. Číšník začal podřimovat u nejvzdálenějšího stolku. V tomhle horkém poledni u moře mu bez placení nikdo neuteče. Co se dá dělat, když není co dělat?

Text: Mirek Brát, foto: autor

Jenom moře neupadlo do letargie středomořské siesty. Zametá mokrým hadrem vln pláže, blýská se flitry slunce, navazuje přátelskou družbu hned s tímto kamenem, hned zase objímá ten malý skalní výběžek opodál. Moře nezná nudu. Rozhodnuto! Nechávám drobné na stolku a potichu odcházím, abych neprobudil dřímající personál plážového baru.

Komenský doporučuje

Pro takovou malou podmořskou procházku toho příliš nepotřebujete. Stačí vám ploutve, potápěčské brýle a dýchací trubice. Ale pozor, je tu ještě varování pana Komenského, který přece vždycky říkal: „Svěřovat zážitky pouhé paměti znamená zapisovat je do větru, neboť naše paměť je prchavá.“

A učitel národů by si spokojeně promnul prsty vous, vidouce, že spousta těch naháčů prázdninových a dovolenkových vstupuje do vln mořských obtížena aparáty rozličnými, které i bleskem dokážou šlehnouti, jako obloha rozzlobeně kárající sedláky bezbožné.

Shrnuto a podtrženo: I Jan Ámos doporučuje vzít si pod vodu nějaký ten model vodotěsného fotoaparátu, o němž by řekl: „Arci levný zcela není, přesto kopu zlatých grošů dávno již nestojí. A nuda je pryč, dítka moje. Tedy plavte a užívejte vodního světa, protože svět je v obrazech. Však vlastní Orbis pictus už dlouho smáčím v kalamáři.“

Podvodní obrazy

Nemusíte vůbec hluboko. Již v malé hloubce můžete narazit na chobotnici. Je hodně chytrá, ale ještě více nepořádná. Její hnízdo poznáte snadno – jsou kolem něho prázdné lastury a další svědkové jídelníčku tohoto osmiramenného hlavonožce.

A s chobotnicí je příbuzná i sépie obecná. Neřekli byste, že je to sestřenka zahradního hlemýždě. Rychlé, chytré stvoření, mistr v maskování i v klamných úhybných manévrech doprovázených kouřovou clonou.

To mořská ježovka nesází na rychlost, ale na ostny, jež by měly odradit predátory. Ráček poustevníček jen pobaveně mrká očima na stopkách. Ostny, rychlost, maskování? Nejlepší je pevný dům a rychle obsadit prázdnou ulitu jehlanky.

Podvodní obrazy opravdu stojí za to. Plavete nad mořským dnem a objevujete vitalitu, sílu i křehkost celého vodního světa. Sasanky se jménem rostliny a tělem živočicha.

Sumýši, kteří měli v Jaderském moři před lety namále. Zachutnali lidem totiž až v dalekém Japonsku. Teď se již naštěstí průmyslově neloví. A Japonci? Asi jedí více hamburgerů a vzdychají přitom po ragú ze sumýše s křenem wasabi.

Plavete dál a jako velký pták na obloze hladiny děsíte svým stínem všechna ta stvoření dole. Krabi roztahují klepeta: Zadarmo krunýř neprodáme! Lilijice unikají pod kameny. Proháníte se po modravém vodním nebi a nuda z vás odpadla jako zrohovatělá kůže.

Kudy z NUDI?

Nic ale nemůže trvat věčně. Let oblohou unaví orly, natož turisty, co ještě před chvílí umírali nudou v plážovém baru. Tak zase z vody na pevnou zem! Vynoříte se. Voda vám stéká po sklech brýlí jako po oknech ponorky.

Kapitáne, periskopovou hloubku a prozkoumat břeh! Všechno v pořádku? Ne tak úplně. Podíváte se, k jaké pevnině jste to vlastně na vaší podmořské pouti proti nudě doplavali.

Hmm… Všechno se zdá být v pořádku. Modrá obloha. Slunce svítí. Ve stínu borovic si lebedí naháči… Podíváte se ještě jednou. Naháči!

Na pláži je na velkém kamenu vyveden modrou barvou nápis NUDI. Otázka: „Kudy z nudy“ byla vyřešena již v titulku. Před unaveným plavcem v pestrobarevných plavkách vyvstává nová otázka: Je možné se ctí a bez pohoršení vystoupit oblečený na břeh plný naháčů?

Napsat komentář