Malé tekoucí vody, říčky a potoky mívají pro mě nenahraditelné kouzlo. Právě tyto vody, které už bývají předem některými lidmi odsouzeny slovy, že tam ryby nemohou být, mě lákají stále více.

text: Adam Krásný

Tak se pojďme s pomocí wincklepickerové špičky feederu podívat, jaké poklady malé vody ukrývají. Vždyť kde je voda, tam je i život, nebo snad ne?

V jednoduchosti je síla

V případě menších říček a potoků s potenciálem nadějného úlovku volím velice jednoduchou a nenáročnou výbavu, která bude vhodná i při toulání se revírem, než najdeme ten správný flíček k lovu. Smysl podobných výprav spočívá z radosti z lovu na více místech, z prozkoumání té které lokality a užitku i zkušeností, které zúročím při další návštěvě.

Převážně se věnuji lovu feederem. Nejčastěji volím pruty typu wincklepicker v délkách 270 cm s odhozem 5–20 g a navijáky do velikosti 2000. Je to naprosto ideální délka prutů v případě snadné manipulace v méně přístupných místech, popřípadě zarostlých částech břehů, kde se mohou vyskytovat ryby.

Co se týče praktičnosti z hlediska pojetí výpravy, velice se mi osvědčil batoh na záda, který je osazen menší skládací židličkou. K němu mi už stačí pouze připnout vidličky, dovnitř schovat složený podběrák, povinnou výbavu, nástrahy a krabičku s nejnutnější rybářskou bižuterií.

Ticho a nenápadnost, půlka úspěchu

Právě proto, že se budu věnovat lovu na malé tekoucí vodě, která může mít v nejširší části pouze pár metrů, je důležitá absolutní nenápadnost a opatrnost při pohybu na břehu. V takovém případě ve mně propukne pud lovce.

cejn
foto: Adam Krásný

K tomu patří tiché našlapování ke břehu, letmé pohledy pod nohy, aby mi pod botou nepraskla větev, kontrola vlastního stínu, který by mohl dopadat na vodní hladinu a jiné maličkosti, jež mohou ovlivnit celý lov na místě, kde se chystám nahodit. Snažím se vyhledávat místa s přirozenou vodní překážkou, u které se mohou ryby zdržovat.

Padlé stromy, rákos trčící ze břehů apod. Někdy také stačí pouze číst vodu a na chvíli se v tichosti zastavit. Zahledět se na vodní hladinu, pozorovat malé indicie, které nás přivedou k úlovku. Bublinky vycházející na povrch ze dna, pohyb větví u ponořené staré vrby. To vše bývají znaky toho, že nás čeká úspěch v podobě úlovku.

Méně je někdy více

Tím se dostávám k samotnému lovu. Pruty a navijáky, které jsem už zmínil, mám opatřené kmenovým vlascem v průměru 0,16–0,18 mm. Malé feederové drátěné krmítko se zátěží do 15 g na průběžném obratlíku s karabinkou a návazcem v průměru 0,14 mm a délce asi 15 cm. Velikost háčku většinou volím podle ročního období, počasí, zvolené nástrahy. Po většinu času si vystačím s bílými červy, popřípadě s malými rohlíkovými boilie. 

V takových vodách se mi velmi osvědčila metoda pozvolného a méně vydatného krmení. Nezakrmuji předem, ale vše nechávám čistě na malém krmítku, s nímž budu v průběhu lovu prohazovat místa. Řídím se heslem: Ryby nepřekrmit! Dalším plusem při volbě krmení je podle mě i barva. Podstatně se přibližuji ke strategii zimního lovu.

Nejvíce u mě boduje tmavé až černé krmení, ale stále počítám s absolutní opatrností a nenápadností i v tomto ohledu. Co se týče chutě krmítkové směsi, držím se svých zajetých kolejí, které mě většinou nezklamaly. Teplá voda = sladká chuť, studená voda = slaná chuť. Není to samozřejmě stoprocentní jistota úspěchu, protože každý revír dokáže mít svá specifika, které leckdy nerozkryjeme, ani kdybychom se rozkrájeli. A to je na rybařině právě to krásné.

cejn
foto: Adam Krásný

Ryby se snažím neplašit, jak už jsem řekl. Nahazuji do míst, které mám vytipované z předchozích obhlídek. Jako lovec sedím nebo stojím s pruty vždy o větší kus dál. Někdy i tak využívám terénu, přirozených zátočin vodního toku apod.

V praxi to vypadá tak, že se přiblížím s prutem na takovou vzdálenost k místu, kde chci mít nahozeno, abych mohl snadno, ale potichu dopravit nástrahu na dno a poté s odklopeným překlapěčem navijáku odcházím pryč. Tam, kde budu čekat na záběr. Usadím pruty do vidliček, nastavím správný úhel vlasce se špičkou, který je nejlepší 90° a jsem připravený na zásek, na který většinou nečekám dlouho.

V ideálním případě se první záběry dostaví do deseti minut. Při delším intervalu druh nástrahy měním, popřípadě zkouším měnit taktiku v podobě změny místa náhozu. Ryby aktivně hledám, proto si hraji s možnostmi lovu v blízké těsnosti břehu, anebo přímo v korytu.  Pokud se stane, že narazím na tzv. mrtvé místo, chovám se stejně jako při lovu přívlačí.

Seberu své lehké vybavení a popojdu o kus dál. Není nic výjimečného, když pravé a úspěšné místo najdu třeba až na potřetí. Jde převážně o správný úsudek, zda má význam se o něco pokoušet v dané lokalitě bez velkých úspěchů, popřípadě zvolit včas změnu místa a zkusit další, nadějnější.

Přirozenost vítězí

Bílí červi nikdy nic nezkazí, fungují velice úspěšně v každém ročním období. A právě na menších či malých vodách bývají alfou omegou při hledání ryb. Proto na první prut začínám s nastražováním více červů na háček, kolem 4–5 kousků. Podle intenzity záběrů jejich počet snižuji – až třeba na jediného červíka. Proč?

tloušť
foto: Adam Krásný

Důvod k této taktice je prostý. Nejdříve zkouším přítomnost větších ryb a postupně snižuji objem nástrahy, až se dostanu na požadovanou velikost k poměru rybí obsádky, která se v mém lovném místě pohybuje či rovnou bydlí. Občas bodují pouhé kukly, ty milují například líni.

Druhý prut většinou mívám nahozený na těžší rybu – co kdyby náhodou? V tomto případě jako nástrahu používám kukuřici, rohlíkové boilie, klasickou rousnici. Po krátké době poznám, na co ryby reagují a už se soustředím na množství dané nástrahy při nastražování nebo na jejich kombinace.

Zážitek z lovu

Tento způsob lovu není zaměřený na cílené chytání trofejních jedinců a selekci ostatních druhů ryb, které si nepřeji mít na háčku. Jde o lov, který je, aspoň v mém případě, postavený na aktivitě a zážitku. Umět najít ideální místo a splynout s přírodou je pro mě povznášející záležitost, zrovna tak, jako radost z každé ryby, kterou obelstím a ulovím. Od krásných perlínů, línů až třeba po nečekaný úlovek kapra či trofejního okouna.