Charakteristickým a účinným způsobem lovu zůstává stále lov na plavanou, který se využívá zvláště mezi porosty vodních rostlin nebo v těsné blízkosti zarostlého břehu. Za vhodnou nástrahu slouží žížaly, bílí červi, popřípadě různá těsta či kolínka. Lov línů na plavanou je proto nejčastěji nejlepší v tůních podobným polabským či v Pomoraví (postranní ramena řek).

Text: Jiří Vostradovský, foto: autor, Ondřej Cupal

Mezi vodními rostlinami mohou líni prozradit svoji přítomnost pohybem jejich nadvodních částí nebo dokonce i mlaskavými zvuky, pokud například ze spodní strany listů stulíku odsávají malé měkkýše, červy a jiné přisedlé organizmy.

Proč línů ubývá?  

Podle zpráv od rybářů i z poznatků kontrolních odlovů se stává stále častěji, že v některých místech, kde dříve býval úlovek línů běžný a jejich početnost poměrně vysoká, se dnes opravdu líni vyskytují méně.

Přitom se tam stále jeho násada vysazuje, někde dokonce více než kdykoliv předtím. O línech je známo, že se s oblibou zdržují v menších nebo větších skupinách. Kde se zdařilo ulovit jednu rybu, tam bylo možné očekávat, že zaberou líni další.

Jaká je možná příčina jejich úbytku, zejména ve zmíněných tůních a starých říčních ramenech? Vedle případného zhoršení celkových poměrů, jako přílišné eutrofizace celého prostředí, nevhodných porostů, včetně přítomnosti toxického černého bahna, to mohou být i jiné příčiny.

Je velmi pravděpodobné, že stejně jako karas obecný je na mnohých místech i lín vytlačován potravní konkurencí dalších druhů ryb. To se týká nejen například všude přítomné a hojné plotice, ale dnes i vlivem nepůvodního karase stříbřitého, který běžně osídlil stanoviště, která má v oblibě i lín. Při kontrolních lovech elektrickým agregátem jsme v postranních říčních tůních (Labe, Berounka) všude nalézali pouze ojedinělé větší a starší líny, ale vždy hojně různé ročníky karasů stříbřitých. O agresivním konkurenčním chování, šíření a vytlačování jiných druhů karasem stříbřitým se toho ví poměrně dost.

Napsat komentář