Většina rybářů touží ulovit největší rybu našich vod. Co do velikosti je na prvním místě pochopitelně sumec velký. Magická míra vládce vodní říše začíná na dvou metrech.

Text: Zdeněk Hofman, foto: autor, Lenka Hofmanová, ilustrace: autor

V těchto rozměrech je sumec považován již za trofejní úlovek stejně jako metrová štika. Ulovit metrovku je snem snad každého rybáře. Kapraři vykročili v určování kapitálních úlovků poněkud jinou cestou.

Při popisování rekordního kapra neroztahují ruce, nýbrž vykřikují číslovku, na které se zastavila ručička váhy. Za pozornost stojí úlovky s hmotností nad 15, 20 a v poslední době dokonce 30 kg.

Rybářů, kteří kromě největší a nejtěžší ryby chtějí chytit i tu nejkrásnější, už tolik není. Kdo by se babral s takovou čudlou, jakou je nepůvodní slunečnice pestrá? Příznivci naší rubriky – Kolik druhů ryb chytíš, tolikrát jsi rybářem, přijmou tuto výzvu zcela jistě s radostí.

Kde slunečnici hledat?

Slunečnice se jako nepůvodní druh dostala do našich vod v roce 1929. Domovem této pestře zbarvené rybky jsou severoamerické řeky. V roce 1887 byla zavlečena do Francie a postupně se rozšířila do okolních států.

Okolo roku 1910 doputovala do někdejší Jugoslávie, odkud byla v roce 1929 s kapřím plůdkem zavlečena i k nám. V třeboňských rybnících se velmi rychle rozmnožila a při výlovech doplula odtokovými vodami do jihočeských potoků a řek. Vltavou pronikla do Labe a dalších revírů. V některých lokalitách zcela chybí, jinde je naopak silně přemnožená. Úplnou katastrofou může být v rybnících či pískovnách, kde se dokáže opravdu hodně přemnožit.

Osobně chytám slunečnice nejraději na Labi, kde musím tyto rybky nejdřív najít. Odměnou mi bývají velké exempláře nad 14 cm, což je u této rybky již trofejní velikost. V posledních letech se stále častěji začínají pěkné slunečnice objevovat třeba v okolí Čelákovic a Staré Boleslavi, kde vznikají početné kolonie.

Způsob lovu

Slunečnice nejsou vůbec plaché, patří spíše ke zvědavým rybám. Nejlepší metodou je plavaná. S malinkým splávkem a háčkem prochytávám zarostlé pobřežní partie. Slunečnice má ráda úkryty a zdržuje se v kamenech nebo porostech stulíků. Někdy až u samého břehu v hloubce jen okolo 30 cm. Nejlepší nástrahou jsou masní červi a žížaly. Se zásekem nemá cenu příliš otálet, rybka z čeledi okounkovitých je stejně hltavá jako třeba ježdík.

Z rybářova zápisníku

Letos jsem vyrazil na cílený lov slunečnic začátkem května na osvědčené místo u Brandýsa nad Labem. Teplé bouřkové počasí slibovalo zvýšenou aktivitu ryb. K řece jsem dorazil krátce po poledni. Sluníčko příjemně hřálo, a protože slunečnicím teplo nevadí, věřil jsem v úspěšný lov. Záběr v osvědčené tůňce přicházel vždy ihned po nahození.

Tentokrát je všechno jinak. Splávek stojí nehybně na hladině a nic se neděje. Měním hloubku, zkouším chytat u dna i těsně pod hladinou, ale ani ťuk. Asi nejsou doma, říkám si v duchu a začínám prochytávat okolí.

Odměnou mi je několik malých tlouštíků, také oukleje a plotička. Slunečnice žádná. Pomalu se začínám smiřovat s krutým osudem, když se splávek najednou pomalu rozjede po hladině a pak prudce zmizí pod hladinou.

Zaseknu a rázem mám jasno. Zabrala! Není to žádný drobeček, ale pěkný macek. S jedenáctkou vlascem mám co dělat, abych rybu bezpečně dopravil na břeh. Rychle ji položím do trávy, aby vlasec neprasknul, a naberu vodu do kbelíku. Slunečnice se divoce mrská, jako by nechtěla uvěřit, že už neplave ve vodě. Je nádherně zbarvená, až přechází zrak. Měří rovných 15 cm, což je můj osobní rekord. To už je opravdu trofejní kousek!

Rychle nalovím do kbelíku vodní trávu a stulíky, aby se mohla ukrýt a hlavně neztratila svoji přirozenou barvu, než připravím fotoaparát. Za chvíli už plave v rodné řece a já zkouším štěstí znovu.

Žádná mi už ale nezabrala. Přemýšlím, kde se stala chyba a najednou si uvědomím, že květen je měsícem, kdy se slunečnice třou. Samec nejprve vybuduje hnízdo, do něhož samice naklade jikry. Samec hnízdo po celou dobu hlídá a pečuje dokonce i o vykulený potěr. S největší pravděpodobností jsem se strefil do tohoto období. Rychle balím nádobíčko a začínám připravovat pruty na úhoře. Bouřka je na spadnutí a tyhle ryby se v Labi třít určitě nebudou.

Napsat komentář