Různé současné extrémy počasí, které vzbuzují údiv i negativní emoce u nás, lidí, lze z pohledu dlouhodobých výkyvů přírodních dějů považovat pouze za bezvýznamné epizody. Vzhledem k délce lidského života ale mohou mít u konkrétního lidského společenství mnohdy i existenční význam.

text: Jozef Májsky

Tyto stále častěji se opakující klimatické výkyvy mají negativní dopad nejenom na přírodu, ale celou naši společnost. Škody, které postihují v různé míře jednotlivé rezorty národního hospodářství, se nevyhýbají ani chovatelům ryb a rybářským organizacím.

Sportovním rybářům dělají v posledních desetiletích na čele vrásky nejenom výjimečné povodně, kdy máme v našich tocích vody přebytek, ale snad ještě více potíží začínají způsobovat situace, kdy tekoucí i stojaté vody vysychají.

Na rozdíl od fauny saharských vádí naplňujících se vodou jen občas, nebo australských bilabongů (soustavy tůní), ve které se každoročně mění mnohé řeky u protinožců, nejsou u nás vodní a mokřadní živočichové na extrémní sucha přizpůsobeni.

Některé vlásečnice nebo zazemněné poříční tůně sice v suchých letech částečně nebo i zcela vyschnou, většina našich vod ale prakticky nikdy úplně nevysychá, přestože vodní režim může být během roku rozkolísaný.

Zamést si tak před vlastním prahem…

Označovat za původce povodní a sucha ve světě i v našich končinách globální klimatické změny je už klišé… Podstatně méně hlasů ale upozorňuje na to, že by bylo potřebné nejdřív si zamést před vlastním prahem.

Nejen vědecké kapacity, ale i řadoví občané totiž dosti marně upozorňují na pokračující destrukci naší krajiny, její vysoušení, za které nemůže fenomén El Niño, ale především špatné hospodaření na zemědělské půdě i v lesích.

sucho
Příčinou rychlého odtoku vody z krajiny jsou dokonce i nevhodné regulace pramenných vlásečnic. Foto: Jozef Májsky

Rybáři mají o vodní toky eminentní zájem, což je naprosto přirozené, potřebné je ale věnovat ještě větší pozornost místům zrodu našich řek a potoků i širšímu okolí – tzv. říční krajině. Hydrologický režim je totiž závislý ve značné míře od dějů probíhajících v okolních částkových ekosystémech říční krajiny.

Nejde přitom pouze o rozsáhlé scelené zemědělské pozemky, z nichž srážková voda velice rychle odtéká do vodotečí, ale také o nevhodné poškozující zásahy v lesních pramenných oblastech. Pesimistické odhady uvádějí, že až kolem 80 % pramenných oblastí v říčních krajinách České republiky bylo poškozeno, resp. zničeno.

Možná se to bude někomu zdát poněkud přehnané, ovšem kromě toho, co vidíme na povrchu, je potřeba se podívat i pod povrch země. I neviditelné podzemní cesty a místa akumulace podzemní vody byly a jsou narušovány různými vodohospodářskými úpravami, technickými zásahy i běžným obhospodařováním půdy, především jejím nadměrným zhutňováním těžkými zemědělskými mechanizmy.

Obdobně je tomu i v lesích, především v umělých monokulturách jehličnanů, kde si těžbu už nedokážeme představit bez lesních kolesových traktorů a harvestorů.

Silný hlas rybářů

Z těchto úvah plynou pro rybáře rozpačité závěry. Bohužel… Rybářské organizace mají velice omezené možnosti ovlivnit zásahy do pramenných oblastí. Snad jedinou výjimkou je tradiční budování klasických dřevěných prahů na potocích, které mohou výrazně zpomalit odtok vody a snížit erozní účinek vody horských bystřin a potoků.

regulace řek
Špatné hydrologické poměry na našich tocích nemají na svědomí pouze regulace větších řek. Foto: Jozef Májsky

Lokálně mohou mít rybáři silnější hlas při plánovaných úpravách větších vodních toků, kdy mohou lobovat nejenom proti dalšímu kanalizování našich řek a potoků, ale podpořit spolu s ochranářskými organizacemi i opačný proces, jejich revitalizaci.

Regenerace selského rozumu

Snad jediné, co politiky i nadnárodní koncerny motivuje, jsou katastrofy. Poučeni výsledky ne tak dávného socialistického plánování, ale i porevolučním vlivem kapitalistického zhodnocování našich přírodních zdrojů, nemůžeme doufat, že nadnárodní koncerny a naše politiky dojmou nějaké vědecké argumenty o škodách na přírodě, které pácháme devastací říčních krajin.

Jediné, co na ně zabírá, jsou až katastrofy, které dokáží téměř v každém člověku nastartovat regeneraci zdravého selského rozumu. V případě extrémních povodní i s příchodem dlouhodobého sucha se naši národohospodáři zajímají primárně o ekonomické škody.

sucho
V létě 2015, podobně jako v roce 2003, mnohé naše potoky připomínaly australské bilabongy. Foto: Jozef Májsky

Sucho nemusí negativně ovlivnit pouze zemědělskou výrobu, ale nedostatek vody může mít na svědomí i zastavení výroby velkých průmyslových podniků. Snad jenom ekologičtí snílkové si dovolili zauvažovat o tom, že bychom se měli primárně zabývat možnými škodami, které mohou dlouhotrvající sucha napáchat na původních ekosystémech – suchozemských i vodních.

Samozřejmě, že nás, rybáře, zajímají především vodní ekosystémy, jejichž nedílnou součástí jsou i ryby.

Lukrativní záležitost pro stavební firmy

Nikoho asi nepřekvapí, že extrémní klimatické jevy mají za následek extrémně rychlé prosazování nekompetentních řešení. Mezi ně patří i další výstavba vodních nádrží na našich tocích, která podle vodohospodářů představuje už po několik desetiletí téměř spásu pro naše toky, krajinu, a především pro obyvatele blízkého i vzdálenějšího okolí.

Vodní nádrže, na rozdíl od mnoha dalších opatření (protierozní, přehrádky na tocích, revitalizace mokřadů apod.) představují nejméně vhodný způsob zadržení vody v krajině. To potvrdily mnohé naše i zahraniční studie.

Lukrativní záležitostí jsou ovšem pro stavební firmy. Bohužel se k nim někdy pozitivně stavějí i rybáři s vidinou vzniku rybářsky využitelné vodní plochy. Když se ale na problém podíváme z ekologického (= i rybářského) hlediska, měli bychom toto řešení zamítnout už v stadiu, kdy v hlavách projektantů vznikne.

úhyn ryb
Sucha místy napáchají větší škody, než rybožraví predátoři. Foto: Jozef Májsky

Jde totiž o další fragmentaci původních toků a s tím samozřejmě souvisí i narušení původních rybích pásem. V případě budování nových vodních nádrží půjde v konečném důsledku o další hřebík do rakve původních společenstev tekoucích vod.

Nejhorší scénáře

Iluze nikomu brát nechci. Opravdu ne… Ale tvrdím, že jestli u nás nenastoupí na rozhodujících místech osvícení národohospodáři s ekologickým cítěním, tak v blízké budoucnosti zlepšení hydrologických poměrů nelze očekávat.

I proto by se měli rybáři připravit na nejhorší scénář a postupně začít mapovat rybářské revíry z pohledu další aridizace (vysoušení) krajiny. Zároveň by měli navrhnout opatření, podle nichž lze postupovat při periodickém i trvalém snížení průtoků, extrémním zvýšení letních teplot, snížení obsahu kyslíku ve vodě apod.

Orlík
Doufejme, že nám na vodní nádrže s normální hladinou, třeba Orlík, nezůstanou jenom fotky a vzpomínky. Foto: Jozef Májsky

Nelze vyloučit ani tu skutečnost, že některé pstruhové vody bude nakonec nutné zařadit mezi vody kaprové, lokálně omezit nebo úplně vyloučit zarybňování rizikových rybářských revírů, kde je velké riziko úhynu ryb v důsledku sucha atd. Rovněž bude potřeba investovat více prostředků do nářadí a vybavení záchranných týmů zabezpečujících odlov ryb z vysychajících recipientů. Uznávám, nejsou to pěkné vyhlídky…