Každý rybář je svým způsobem originál. Jsou však rybáři, jejichž originalitu chápeme jen velmi těžce. Proto chci dnes zmínit ty rybáře, které můžeme zařadit do kategorie DIVNÍ. A na jejich podivné chování hledáme odpověď jen složitě.

Text: Hana Svatušková, foto: pixabay, kresba: Josef Quis

Rybář vegetarián

Je spousta rybářů, kteří ryby nejedí. To mi nepřipadá až tak divné. Každý člověk má své chutě. Pokud je však člověk vegetarián, je to o něčem jiném. Podle filozofie vegetariánů by člověk nesměl zabít žádné zvíře, což ryba je. Takže netuším, co rybáři – vegetariáni s ulovenou rybou dělají, když ji vytáhnou z vody a vezmou si ji domů?

Bázlivý rybář

Možná je takových rybářů málo, ale jsou. Tito rybáři v žádném případě nesáhnou na rybu holýma rukama. Neznám důvod a docela mě zajímalo, jestli tito kolegové nosí své úlovky domů. Dozvěděla jsem se, že ano. Pracují pouze v rukavicích, tak aby nemuseli na rybu sáhnout. Také jsem se doslechla, že napichování žížal či červů jim nevadí, jen se nesmí dotknout samotné ryby.

Teoretici

Tito rybáři znají dopodrobna všechny druhy ryb, Rybářský řád zpaměti, dovedou popsat rybářské náčiní, znají revíry, mají pěkný vztah k přírodě, ale nikdy u vody nebyli. Teoreticky umí poskládat prut, navázat háček, ale nikdy prut v ruce nedrželi. Na mou otázku, proč nechodí chytat ryby, jsem dostala odpověď, že je to ztráta času. K čemu potom jejich teoretické znalosti jsou?

Hluchý rybář

Nemám na mysli člověka postiženého hluchotou. Velmi často však vidím u vody mladé rybáře, kteří mají nahozeno, na uších mají sluchátka a někteří jsou ještě začtení do knihy, popřípadě časopisu. Takže by se vlastně mohli nazvat rybáři nejen hluchými, ale i nevidomými. Dokážou tak sedět celé hodiny, aniž by reagovali na splávek, který se potápí a naznačuje záběr. 

Je pravda, že jsem tyto rybáře nikdy nic ulovit neviděla. Je mi tedy velkou záhadou, proč k vodě vůbec chodí. Poslouchat hudbu a číst si přece mohou někde v parku na lavičce. Ale možná mají svůj důvod, proč rybaří.

Rybář bezrybka

I těchto rybářů je dost. Nejsou bez úlovku proto, že by nic neulovili, ale proto, že všechny úlovky vrací zpět vodě. Chodí na ryby relaxovat, pokochat se přírodou, užít si souboj s rybou, ale nemají potřebu vzít si úlovek domů. Možná ryby ani nejedí, ale rybaření je pro ně krásný koníček, bez kterého nemohou být. Chtěla bych vědět, co se honí hlavou členům rybářského svazu, když tento rybář odevzdává na konci sezony prázdný sumář.

Masaři

Jsou to lidé, kteří berou všechny ryby, které uloví a které většinou ani nemají míru. Zásadně nedávají své úlovky do vezírku, ale přímo do batohu. Ryby nezapisují a někteří z nich nemají ani rybářský lístek, tudíž pytlačí. U vody se chovají podezřele – rychle nachytat, zabít a pryč od vody, aby je nikdo neviděl. Při oslovení jiným rybářem jsou nemluvní, obyčejně začnou balit a od vody odcházejí.

Gurmáni

Je všeobecně známo, že když vaří muž, většinou velmi dobře. Rybář, který si rybu chytí a navíc ji doma s láskou a chutně připraví, je pro ženu požehnáním. Navíc muži rádi experimentují i v kuchyni, takže vznikají nové recepty.  A i kdyby se žena u sporáku snažila sebevíc, stejné nebo aspoň podobné chuti mužova jídla se nedovaří. Osobně gurmánům velice fandím a jejich ženám tiše závidím.

Napsat komentář