Kdy sáhnout po opravdu hodně zatížených nymfách? Určitě se vyplatí mít s sebou pár těch opravdu „supertěžkých“ nymf při návštěvě rychle proudících vod s hlubšími, jinak nedosažitelnými úseky. Postačí v několika základních vzorech, barvách a velikostech. Pokud vodu dobře známe, jsme pochopitelně ve výhodě a náš výběr může být jednodušší.

Text: Josef Jehlička, foto: Ivo Novák

Rozhodně však nelze brát jako pravidlo představu, že by nejtěžší nymfy byly zárukou ulovení nejvíce ryb, nebo těch nejdelších. Pokud se nám na požadované místo podaří dopravit a nabídnout méně zatíženou nástrahu, bude určitě méně nápadná a šance na úspěch bude rozhodně větší. Takže nezbývá než zkoušet, přemýšlet a experimentovat…

Nahazování proti proudu

Při lovu na nymfy je nejběžnějším postupem právě nahazování šikmo či přímo proti proudu, aby nástrahy mohly klesnout dostatečně hluboko. V tom případě se používají hodně zatížené nymfy, koncová část návazce bývá co nejslabší a zpravidla sáhneme po plovoucí šňůře. Tak zajistíme, že se šňůra nedostane do zorného pole ryby ještě dříve než samotná nymfa a nebude tak působit rušivě.

Při použití více nymf by mezi nimi měla být alespoň metrová vzdálenost, v extrémně čisté vodě raději použijeme jen dvě nástrahy či pouze jednu nástrahu nebo hodně dlouhý návazec. Při chytání na střední vzdálenosti poslouží dobře indikátor záběrů, umístěný nejčastěji mezi šňůrou a návazcem. Na mělčích vodách jeho funkci může převzít i nápadněji zbarvená „nepotopitelná“ muška (z CDC nebo srnčí srsti) ve vhodné vzdálenosti od koncové nymfy.

Kopíruje-li nástraha profil dna, brzy se naučíme odlišit kontakt s kameny a dnem od záběru ryby, někdy jsou ale (zvlášť od lipanů) záběry tak jemné a opatrné, že je jen těžko určíme a tak budeme občas zasekávat do prázdna.

Při lovu na velké vzdálenosti musíme šňůru (nahozenou proti proudu) poměrně rychle stahovat, abychom udrželi kontakt s nástrahou a později ji opět uvolníme, abychom prochytali co největší kus vody. Při lovu proti vodě spoléháme téměř vždy na tzv. pasivní chod nástrahy, necháme ji tedy unášet proudem a jen vyčkáváme na záběr. V konečné fázi splavávání můžeme přejít k aktivnějšímu vedení, ale o tom si řekneme za chvíli. Pasivně vedenou nymfu můžeme přizvednout v blízkosti vázek, jinak ji necháváme co nejpřirozeněji unášet proudem.

Lov kolmo na proud

Při tomto způsobu lovu využijeme plovoucích šňůr s potápivým koncem. V klidnější vodě někdy vystačíme občas i jen s rychle potápivým návazcem (to ale platí spíš jen pro mělká místa). Záběr může přijít už ve chvíli vyklesávání, častěji k němu ale dojde až při vedení u dna a velmi často pak v závěrečné fázi vedení nástrahy.

Mušky lze oživovat pohybem buď horizontálním (špičkou prutu do strany s použitím rychle potápivé šňůry nebo zátěžové mušky v blízkosti spoje návazce se šňůrou), nebo vertikálním (s plovoucí šňůrou a pohybem špičky opatrně vzhůru nebo pouhým přidržením). Tento pohyb by měl být vždy jen velmi jemný a ani na okamžik bychom neměli ztratit kontakt s nástrahou. Tento způsob bývá účinný zejména v době aktivity larev hmyzu (stoupání ke hladině).

Také po skončení vedení můžeme před zkrácením šňůry nebo nasazením k dalšímu hodu ještě šňůru vysoukat a jednou nebo dvakrát o kousek lehce popustit. Ryba někdy sleduje stoupající a zrychlující nymfu, právě tento pohyb zpět směrem ke dnu může rozhodnout o ataku. Jinak bychom stoupání nymf měli začínat vždy u dna a pohyb by měl být pomalý, spíš přerušovaný. V žádném případě ne příliš rychlý a souvislý. Ryba uchopenou nymfu velice brzo rozpozná od skutečné a pustí ji… Zásek proto musí být dostatečně pohotový. V případě, že zasekáváme na přizvedávanou nymfu proti proudu, je však krátká prodleva (jedná se ale jen o zlomek sekundy!) na místě.

Lov po proudu

U nás je poměrně málo rozšířen způsob nymfování tzv. spouštěním. V tomto případě můžeme použít i nejtěžší nymfy. Nahazujeme je zpravidla jen na vzdálenost několika metrů šikmo po proudu a nástrahu necháme k rybě splavat. Vhodné budou i nejrychlejší potápivé šňůry, k rybě totiž jako první vždy dorazí nástraha. Ani tak ale nenechávejme tyto šňůry zbytečně cestovat po předpokládaném stanovišti ryby, to může působit rušivě.

Při lovu po proudu tak často nedochází k zachycování šňůry za kameny a jiné překážky, velmi dobře proto můžeme lovit v jámách za kameny, pod jízky a v úplavech. Protože zasekáváme směrem proti proudu, tedy vlastně směrem ven z rybí tlamky (ryby stojí při lapání potravy prakticky vždy hlavou proti proudu), veďme zásek raději směrem vzhůru. Při použití hodně zatížených nymf však dejme velký pozor na oči a obličej vůbec, vždy se raději chraňme vhodnými brýlemi. Nakrátko z vody vyšlehnutá těžká nymfa dokáže být velmi nepříjemná a nebezpečná. Při lovu po proudu lze s nymfami velmi dobře pracovat a nechávat je stoupat, jak jsem psal výše.

Na stojaté vodě

Použijeme-li nymfové mušky na stojatých vodách, bude to nejčastěji v kombinaci s lurami či mokrými muškami a napodobeninami pakomárů. Na hlubší stojaté vodě může těžká nymfa posloužit jako prostředek k tomu, aby sestava dosáhla rychle dostatečné hloubky. Občas se zase vyplatí nechat naopak jen lehce zatížené nymfy pomalu vyklesávat a potom je zase zvolna a s přestávkami přizvedávat. To záleží především na momentální aktivitě hmyzu a zájmu ryb.

Při lovu s francouzskou nymfou se používají ponejvíce malé mikronymfy, zatížené v tělíčku nebo pomocí tungstenového korálku. S ohledem na jemné náčiní a nahazování bez využití muškařské šňůry nejsou zpravidla zatíženy až tak extrémně. Lovíme opět nejčastěji směrem proti proudu

Napsat komentář