Začínat se má tím jednodušším. Přestože to bude znít trochu nelogicky, nejsnadnější cesta, jak chytit svého prvního candáta, je vyrazit na nějakou údolní nádrž, kde „rostou“, nebo na jinou větší vodu, na jejímž dně leží pařezová pole.  

text: Jan Stluka

Určitě budete potřebovat: loď, člun, bellyboat, zkrátka plavidlo. Bez něho si o pravidelných úlovcích můžete nechat jen zdát. Sonar, další výtečný pomocník, nutný není. S přihlédnutím k tomu, že přístroj, který umí dobře zmapovat dno, stojí cca necelé tři tisíce a jeho životnost přesahuje patnáct let, se ale jedná o výhodnou investici, díky které ušetříte spoustu cenného času při hledání míst.

Není dřevo, nejsou ryby

Známé, nejen lipenské heslo. Devadesát procent rybářů se kořenovkám vyhýbá kvůli vysokým ztrátám na vybavení, přestože v těchto místech ryby nachytáte téměř vždycky. Když netrefíte opancéřované rytíře, jejich bratránky okouny tady zastihnete určitě.

Stačí malá úprava nářadí a trhat budete opravdu jen výjimečně.  Twistery, rippery, plandavky, tohle všechno nechte doma. Nutností jsou wobblery v jedno i vícedílné verze. S velikostí to není třeba nikterak přehánět, držte se mezi 5–10 cm. Plovoucí varianty na rozdíl o jiných zaručují nejpohlednější lov.

Jakmile ucítíte, že už drhnete dno, stačí na malou chvilku přestat navíjet a poté v pomalejším tempu nástrahu dotáhnout k sobě. Vyměnit ji za jinou a nerušeně pokračovat dál. Samotné vedení záleží už jen na vaší náladě.

candát
foto: Jan Stluka

Těchto pár řádek popisuje podstatu lovu. Text by mohl v principu i skončit, nicméně v praxi budete řešit nebo možná řešíte několik následujících otázek…

Jaké wobblery?

Jak už bylo řečeno, určitě plovoucí s pracovní hloubkou mezi 70–300 cm. Při klasické přívlači nejste schopni udržet nástrahu více než 15 m pod touto hranicí, přestože délka vašeho hodu jistě bude dvojnásobná, možná trojnásobná. Nebojte se mělčin!

Budete překvapeni, kolik a jak velkých ryb se dá chytit na hloubce metr a půl. Pro pořádek opakuji základní poučku: Čím více dřev na dně, tím lépe. Údaje napsané na krabičkách balzových nástrah bývají téměř vždy přehnané, tudíž jsou jen orientační, nikoli dogmatické. 

Záleží na barvě?

Na tohle téma se vedou a vést budou nekonečné diskuze. Někdo přisahá na věrné imitace přírodní vzorů, jiný nedá dopustit na reflexní, naprosto nepřirozené barvy. Nachytat lze s oběma. Základní poučka, co se barev týče, zní asi takto: Na místech s velkým rybářským tlakem určitě více úlovků přinesou přírodní odstíny.

Jinde, obzvláště pak ráno, se nebojte nasazovat velmi křiklavé odstíny. Mnohem podstatnější než vlastní barevný háv jsou vlastnosti wobbleru. Ten by se neměl při každém druhém hodu zamotat. Trojháčky i vlastní zpracování musí být natolik kvalitní, aby vše vydrželo srážky s dravčími zuby i nárazy o dno, či břeh.

Osobně používám převážně výrobky firmy Rapala, která jako jedna z mála všechny výše uvedené požadavky splňuje. Mimochodem, rybám se jejich chod nadmíru líbí. Na vlastní barvě, abych se přiznal, mi až tak nezáleží.  Za jedno lovím aktivně krmící se ryby. Za druhé jsem už nachytal na dosti nesmyslné barevné varianty, od tmavě fialové po oranžovou.   

Jaký způsob vedení?  

Vždycky začínám klasickým plynulým přitahováním v trochu rychlejším tempu. Pokud dravec dostane příliš času prohlížet nástrahu, většinou léčku prohlédne. Pocukávat, vynechávat atd. zkouším až tehdy, když klasika selže. Zvýšenou pozornost ale věnuji k poctivému dotahování nástrahy se skloněnou špičkou prutu až k lodi. Mnohokráte záběr přichází až ve vaší naprosté blízkosti.

Lanko ano nebo ne?

Ocel atraktivitě lákadla určitě nepřidá. Nicméně záběry se dostavují i s ní. Výrobou návazců ze silného monofilu či hard–mona si ale určitě šanci na úlovek zvýšíte.

candát
foto: Jan Stluka

Pletenka nebo monofil?

Složitá otázka… Monofil prodlužuje hody, nepíská, nezatěžuje soukolí navijáku, ale vzhledem k jeho průtažnosti neproměníte spoustu záběrů a o některých se ani nedozvíte. Šnůra má, co se záseků týče, jasný prim, ale zkracuje hody. Ve vodě je slyšet a klade i nemalé nároky na životnost vašeho vrátku. Používám oboje, i když vlasec dostává šanci na pobyt ve vodě jen málokdy.  

Dlouhý nebo krátký prut?

Kratší, rychlý a vždy raději tvrdší. Měkké dlouhé pruty mají několik nevýhod. Zkracují hody, nemají dostatek síly k záseku a manipulace s nimi v těsných prostorech plavidla není ideální.

Kotvit nebo ne?

Určitě ano. Speciálně na místech, kde se dostavil záběr, vždy pouštím závaží ke dnu. Samovolný drift většinou bývá příliš rychlý. K jeho zpomalení se sice vyrábějí speciální padákové kotvy, ale jsou drahé. Nahradit se dají klasickým eko vezírkem s kruhy, do kterého umístíte dva odhadem kilogramové kameny. Voda, která protéká přes jemnou síťovinu, dokáže zbrzdit i remorkér.  

Napsat komentář