Články

Kapři u hladiny se zdržují z několika důvodů. Rádi se vyhřívají za slunných dní a líně postávají v prohřáté horní vrstvě vody. Nejsou příliš aktivní a nabízené sousto v podobě kusu rohlíku, tvrdého chleba, nebo plovoucích pelet míjejí, jako by snad byli oslepení slunečním svitem. Když jsou ryby u hladiny, protože se jim nedostává kyslíku, je situace ještě horší. Kapři lapají po vzduchu, aby přežili. Žádná laskomina je nezajímá. Většinou pomůže vítr a zčeřená hladina.

Stříbrné torpédo rozřízlo hladinu, voda stříká do všech stran a než si stihnu cokoliv uvědomit, ucítím silnou ránu do prutu. Zabral bolen. Bitva začíná.

Norská výprava nám začala tak, jak bychom to nepřáli ani nepřátelům. Rozbité auto a v Norsku žádný ochotný mechanik. I přes tyto útrapy jsme se nakonec do kempu dostali.

Příprava tohoto salátu trvá sice poměrně dlouho, ale stojí za to. Mnohdy si na něm pochutnají i lidé, kteří tvrdí, že ryby nejedí. Pokud máte rádi kupované nakládané ryby, pak vám tento salát v lednici dlouho nevydrží.

Sladit gumovou nástrahu a správný jigový háček bývá nelehký úkol. Pokud se pustíme do chytání s opravdu miniaturními nástrahami, měli bychom si pořídit kromě klasických jigovek také tungstenové hlavičky.

Ve středověku byla ve Francii převaha konzumace ryb sladkovodních, i když vysoký příliv se silným západním větrem umožňoval mořským rybám z oblasti La Manche připlout až do Paříže. Byli to zejména sledi a makrely.

Malý lipánek Thymo se už v řece s ledasčím potkal. poznal nebezpečné tečkované pstruhy, obratné ledňáčky i zákeřné norky. Přes všechna nebezpečí plave se svými kamarády dál v rodné řece.

Jak mám předejít záběrům malých ryb a k aktivitě přemluvit velké? V pískovně, kde nejčastěji lovím, v létě obvykle chytám kapry do hmotnosti asi 9 kg. Na jaře jsem ovšem na stejných místech (lavice) lovil kapry o hmotnosti 10-15 kg. Vyzkoušel jsem už snad všechno. Krmil jsem i nekrmil… Používal velkou nástrahu (2x30 mm) vysušenou na kámen… Nástrahy jsem posílal pod lavici i za lavici… Výsledek? Doba mezi záběry se prodloužila, ale s velkou rybou jsem se nepotěšil.

Vznešené pomenování si Domaša (správně Velká Domaša) zaslouží právem. V jejím povodí nejsou žádné staré ekologické přítěže, ba ani žádný významnější průmysl. S vodou s Velké Domaši se proto dlouho počítalo jako s perspektivním zdrojem pitné vody.

Etika u vody je často diskutovaným tématem. Pro jednoho je v pořádku vyválet ryby v písku a odhazovat vajgly do vody, jiný se chová tak, že ani poznáváte, že byl u vody. Jak se tedy vlastně u vody chovat?

Živá či mrtvá rybka jako nástraha doprovází rybáře od pravěku. Porevoluční boom přívlače rozdělil rybářskou obec na dva tábory. Jedni ji odsuzují jako největší zlo a těm, kteří na ni chytají, spílají do barbarů. Druzí, tedy ti, kteří s ní loví, se podobným nařčením snaží všemožně bránit. Nutno dodat, že obě strany při obhajobě své pravdy už používají naprosto nesmyslné někdy i lživé argumenty. V tomto boji se používají sprostá slova, nevraživé pohledy, stejně jako upravená či z kontextu vytržená fakta, či úryvky textů.

S potápěním jsem se setkal na Střední škole rybářské a vodohospodářské Jakuba Krčína v Třeboni. Tady zájemci mohou absolvovat základní kurz potápění OWD a pro ty, kteří chtějí v potápění pokračovat, je možné rozšířit si zkušenosti o kurz AOWD. Kurz probíhá po celý rok a je završen soustředěním v malém městečku Pakoštane v Chorvatsku, kde mladí potápěči získají po úspěšném zakončení certifikát potápěče.

I přes déšť a zimu jsme u vody vydrželi několik dní a odměnou nám bylo mnoho pěkných kaprů. Stále se však nepodařil žádný opravdu velký. Před námi je poslední noc a my do ní vkládáme veškeré naděje.

Při určování rybích druhů hrají někdy důležitou roli i nepatrné detaily. Naopak základním rozlišovacím znakem bývají hřbetní ploutve. Charakteristickou hřbetní ploutev má zcela určitě třeba lipan podhorní.

Nepodařilo se vám ulovit rybu k večeři? Nevadí, sáhněte do špajzu pro konzervu a zkuste tuto dobrotu.