S kamarádem Luďkem a jeho ženou Vlaďkou jsme se domluvili na rybářském víkendu a vyrazili na Berounku do Zadní Třebaně. Byl začátek června, dravci byli tudíž dosud hájení. To, co tam vyváděli sumci, mi připadalo, jako když někdo hází do vody granáty.

To zmiňuji k dokreslení atmosféry, kterou se Berounka srdci rybářovu skromně představovala. Když jsme se ubytovali a posilnili, vyrazili jsme k vodě. Sedli jsme si kousek od sebe a rychle nahodili.

Aby řeč nestála, pronesl jsem: „Tak co? Kdo z nás bude mít první rybu?“

Luděk mi odpověděl, že nezávodí ze zásady. Už za chvíli jsem si řekl, proč mi raději huba neupadla. Luděk totiž zanedlouho se svým feederem předváděl koncert hodný děkana rybářské fakulty. Tahal jednu rybu za druhou. Asi po půlhodině jsem kontroval jednou malou plotičkou a pak jsem zase jen koukal, koukal a koukal.

Druhý den se vyvíjel podle stejného scénáře, jen jinde. Na původním místě, kde jsme chytali, začali po ránu kácet strom. Zvuk motorové pily a padajících větví nás přinutil k ústupu. Asi i ryby.

Nicméně chci popsat, jak jsem do tajemství lovu ryb zasvětil švagrovou Olinu. Protože naši příbuzní jsou z Prahy a o našem záměru věděli, přijeli naši rybářskou partičku navštívit. Když našli chatu, kde jsme byli ubytovaní, moje žena Věra je poslala do míst, kde jsme rybařili. Přesnější by asi bylo uvést, kde Luděk chytal a já se nadále věnoval roli komparsisty. Luděk už měl na kontě pěkného kapra, karase, lína a další druhy, které Berounka zrovna nabízela. Já nic. A pak se stalo něco, nad čím i pan profesor Luděk nevěřícně kroutil hlavou.

pstruh duhový

Olina přišla v okamžiku, kdy jsem se chystal zrovna nahodit kostku pařené housky, když jsem předtím vyzkoušel vše, co bylo k mání. Zavěsil jsem policajta a Olina se zeptala: „A jak poznáš, že ti bere?“

Protože vím, že švagrová toho o rybaření moc neví a otázka tudíž nebyla míněna jako vtip, zhostil jsem se role učitele. Ukázal jsem prstem na policajta. „Až vyskočí nahoru, tak je tam.“

V příštím okamžiku vyletěl policajt k prutu. Zasekl jsem a naštěstí úspěšně. Začal boj. Co to je? Byl to duhák v délce 35 cm, toho bychom tady nečekali… Přišel po minutě, co se u vody objevila Olina. A teď ať jí někdo přesvědčí, že chytání ryb nespočívá pouze v nahození, minutové pauze, zaseknutí a vylovení.

Napsat komentář