Praxe

Na letošní sezónu jsem měl zcela jiné plány, ale na konci zimy jsem se nakonec rozhodl pro východočeskou část naší největší řeky. Proč? Při posezení s kamarádem jsem totiž uviděl starší fotografii nádherného lysce se zvláštním uspořádáním šupin.

„Je tam!“ vyhrknu překvapeně a vyskočím tak prudce, až se křesílko převrátí. Rolnička na špičce prutu několikrát krátce zacinkala a pak to přišlo. Vládce řeky zaútočil s takovou razancí, že se prut ve vteřině prohnul až k hladině a rolnička spadla do vody. Trubkový držák prutu je naštěstí pevně zapíchnutý, jinak by se i s prutem odporoučel do hlubin Velké řeky.

Vzhledem k tomu, že naše škola získala zcela novou žací loď, bude tento příspěvek zejména o ní. Před tím ale několik nezbytných poznámek k vodním rostlinám a jejich působení ve vodních ekosystémech, v našem případě v rybnících.

Teplá letní voda poskytuje našim šupinatým miláčkům bohatě prostřený stůl, a tak se často paradoxně stává, že v době, kdy ryby přijímají nejvíce potravy, zůstávají naše nástrahy nepovšimnuty.

Každá ryba je specifická rybím pachem, tzv. rybinou, který je obyčejně závislý na prostředí, ve kterém žije. V tomto článku si prozradíme, jak se tohoto zápachu při přípravě rybího masa zbavit.

Ranní přívlač nepřinesla kýžené výsledky. Vyrazili jsme s Jirkou na loďce do hůře přístupných zákoutí Zlaté řeky. Mlhavý opar nad hladinou maskoval nájezdy okouních banditů.

Opět jsme uprostřed velkého jezera na lodi. V předchozím díle jsme si popsali základní faktory lovu a teď čekáme na reakci ryb. Připomeňme si jeden z důležitých bodů z prvního dílu, jenž by nám měl zajistit úspěch – vyčkat, až se zakotvená loď stane pro ryby součástí jejich domova.

Na lov na údolních nádržích se vždy těším. Je pro mě velmi osvobozující, zejména pokud lovím z lodi – to se na pár dní stanu skutečnou součástí přírody.

Konzervace rybího masa má mnoho podob. Jedna z nich, uzení, je dnešním tématem. Než se ale do samotného uzení pustíme, je třeba znát i jiné možnosti konzervace masa.

Kdo jednou ochutnal maso z okouna, dá mi za pravdu, že okoun je nedoceněná ryba. Maso se skládá z lupínků, obsahuje málo svalových kůstek a velmi se podobá masu candáta. Okounů ale bohužel z našich vod ubývá.

„Je to zubatá. Chytil jsem krokodýla!“ Tyto dva hovorové výrazy patří nejdravější rybě našich vod snad odjakživa. Štika obecná, tajemná a trochu strašidelná ryba, mi učarovala už v klukovských letech.

Jestliže jsem v minulém čísle časopisu Rybářství popisoval květen jako jeden z nejlepších měsíců pro lov kaprů, tak červen je na tom minimálně stejně a za určitých podmínek může být ještě lepší.

Tloušti v mimopstruhových vodách nám dávají mnoho příležitostí, jak je lovit. Je to ryba, kterou můžeme chytat na plavanou i položenou, muškařením a samozřejmě přívlačí, což je způsob, který mám při lovu těchto mazaných ryb asi ze všech nejraději, neboť oklamání většího tlouště umělou nástrahou mi přijde přece jen trochu „náročnější“ než ho chytit třeba na třešni.

Blíží se šestnáctý červen, další z velkých svátků všech příznivců lovu dravých ryb přívlačí. Každoročně se tohoto magického data nemohou dočkat tisíce rybářů.

Rád bych se s vámi stručně podělil o zkušenosti z jarního lovu kaprů na řece. V první řadě berte v potaz, že to jsou pouze mé poznatky a zkušenosti, které nemusejí fungovat na každé vodě.