Praxe

V minulém díle jsme vyrazili k vodě na líny. Pověděli jsme si, že nejlepší nástrahou jsou rousnice nebo jakékoli jiné žížaly. Jak bude lov pokračovat? Povede se i nějaký opravdu pěkný lín?

Rotační třpytka je nejběžnější nástrahou, jakou si dovedete při lovu přívlačí představit a totéž platí i pro ultralehkou přívlač s tím, že při této disciplíně se používají nejmenší modely, jaké dokážete sehnat.

Každý měsíc, každý týden, každý den na rybách mám rád a každý ten den je jiný, i když budu rybařit na stejném místě. Ale květen je výjimečný měsíc, protože na „mých“ vodách berou líni. Lína mohu samozřejmě chytit i v pěkném dubnu a pak kdykoli v roce, dokud se neochladí, jenže od půlky května je lov línů spojen se spoustou jiných krásných vjemů. Vše vnímám mnohem výrazněji než jindy v roce.

V minulém článku jsme si představili wobblery, které se vodí vodním sloupcem a napodobují zmírající nebo zraněnou rybku. Dnes se podíváme na takzvané popy, wobblery, které se vodí po hladině.

Je to už hodně dávno co Lauri Rapala pomocí obuvnického nože a smirkového papíru vyrobil první nástrahu, o které by se dalo říci, že je to wobbler. Historické prameny uvádí rok 1930.

Na lehké a zvláště pak ultralehké přívlači mě vždycky fascinovalo, jak velké množství všelijakých nástrah se dá použít. Od gumových nástrah všemožných tipů, tvarů a barev, přes malé třpytky rotační či plandavky, po nejmenší wobblery, popřípadě marmyšky a streamery.

Úvodní informace tohoto článku budou pro mnohé asi trochu nudné a připomenou nám hodiny chemie, ovšem vyrobený produkt je natolik zajímavý, že bychom o něm měli alespoň něco vědět. Tak tedy s chutí do toho! PVA - polyvinylalkohol je bílý prášek krystalického charakteru.

Kolik jezů si je na první pohled podobných jako vejce vejci a přesto je každý naprosto jiný. Každý z nich žije svým skrytým životem a má svá tajemství. Střeží je takovým způsobem, že jen ti nejvytrvalejší a nejvnímavější rybáři dokážou občas malounko nakouknout pod pokličku tohoto divotvorného hrnce. Ti ostatní se trápí. Zkoušejí to, zkoušejí, ale pak mávnou rukou s tím, že v této vodě prostě nic není.

Ryba, se skvělým zrakem, zabíjející kořist ocasem a až bájně opatrná. To jsou pravdy i nepravdy o bolenovi. Je skutečně těžké tohoto dravce ulovit nebo pouze volíme špatné metody lovu?

Boloňka. Pro plavačkáře známý pojem. Jedná se o velmi dlouhý, jemný prut používaný převážně na plavanou. Výhodou je jeho akce, která dovoluje vylovení větších ryb i při použití velmi slabých vlasců. Nevýhodou může být jeho délka, která nám ztíží lov v zarostlých místech .

Známe to všichni. Přijdeme k vodě, otevřeme krabičky a co teď? Kterou barvu, jakou velikost, plech, gumu, nebo wobbler? Někteří z nás svůj výběr podloží aktuálními podmínkami, které na toku panují, jiní prostě sáhnou, navážou a jdou chytat.

Kapři u hladiny se zdržují z několika důvodů. Rádi se vyhřívají za slunných dní a líně postávají v prohřáté horní vrstvě vody. Nejsou příliš aktivní a nabízené sousto v podobě kusu rohlíku, tvrdého chleba, nebo plovoucích pelet míjejí, jako by snad byli oslepení slunečním svitem. Když jsou ryby u hladiny, protože se jim nedostává kyslíku, je situace ještě horší. Kapři lapají po vzduchu, aby přežili. Žádná laskomina je nezajímá. Většinou pomůže vítr a zčeřená hladina.

Lovu amurů bílých jsem se nikdy příliš nevěnoval, i když rybařím od dětství. K tomu, jak aspoň někdy cíleně lovit tyto nádherné bojovníky, živoucí torpéda, mě přivedl občasný lov z hladiny, který však nebyl příliš efektivní.

V rybářské terminologii se často uchytí název, který vznikl za časů, kdy byla pravidla lovu volnější. Mihuli dnes potkáte jen velmi zřídka, nicméně název mihulí cop přetrval. Mihule byly nahrazeny kousky rozřezaného masa a o jeho účinnosti není pochyb.