Praxe

Další dusný den končí a přichází večer plný očekávání. Sedím v křesílku a vychutnávám slastné okamžiky zaslouženého odpočinku. Lov sumce na bójku či podvodní splávek vypadá na první pohled jako velice pasivní druh rybářského sportu. Rybář nahodí nebo zaveze nástrahu a zbytek večera si hoví v křesílku s pivkem v ruce. Opak je pravdou.

Lín je pro mě zlatý poklad jara. Naše nejkrásnější ryba. Můžeme ji najít snad ve všech mimopstruhových vodách, ale typické jsou pro ně malé mělké a většinou dost zarostlé revíry. Tam nacházejí ideální podmínky pro život i rozmnožování.

V dalším díle seriálu věnovaném gumovým nástrahám na přívlač se budeme věnovat těm, které připomínají raky. Tyto napodobeniny se nejčastěji používají na lov okounů a klíčem k úspěchu je jejich správné vodění…

Chytání kaprů na řekách je každým rokem populárnější. Už to není jen Labe, které láká rybáře. Mnozí objevili též krásy Vltavy, Lužnice, Berounky, Ohře, Jizery, Moravy, Dyje a dalších řek.

Parma, ryba proudů, se loví snadněji na položenou než se splávkem. Tedy ne každému, ale rozhodně to platí pro drtivou většinu rybářů. Nahodit nástrahu do proudu s větší zátěží a sledovat signalizátor nebo feederovou špičku, to je mnohem snazší než vodit a zadržovat splávek, který stále bere voda.

Lovené ryby přívlačí rozdělujeme na ty, které odpočívají a na ty, které aktivně loví. A dám ruku do ohně za to, že i vy, stejně jako já, nejraději usilujete ty aktivně lovící. Jsou to chvilky plné očekávání, zaručující ten pravý adrenalin a minuty napětí. Ten správný lov, kdy lovec loví lovce.

Červen, měsíc bílých nocí, je snad nejkrásnějším obdobím rybářova roku. Než udeří pravé letní pařáky, ryby berou po celý den. S přibývající teplotou se však příjem potravy – zejména větších ryb – začne přesouvat do ranních a večerních hodin. Díky tomu si můžeme rybolovu dosyta užít i v pracovních dnech.

„Panečku, to byla štika jako poleno, musela měřit nejmíň sto dvacet čísel. Ani ve snu by mě nenapadlo, že na prťavého wobblera zabere taková obluda.“

Klasická monofilní vlákna a jejich vlastnosti už jsme vám představili, takže nezbývá než se trochu zblízka podívat na jejich mladší příbuzné. Před nějakými třiceti lety je v Čechách ještě téměř nikdo neznal.

Uplynulo už mnoho vody od chvíle, kdy jsem poprvé začal přemýšlet nad tím, jak svépomocí vylepšit své vláčecí nástrahy (hlavně rotačky) a vdechnout jim trochu více života.

Začínat se má tím jednodušším. Přestože to bude znít trochu nelogicky, nejsnadnější cesta, jak chytit svého prvního candáta, je vyrazit na nějakou údolní nádrž, kde „rostou“, nebo na jinou větší vodu, na jejímž dně leží pařezová pole.

Některé ryby, třeba pstruha, si na talíři bez propečené křupavé kůžičky snad ani představit nedovedeme. Zato tuhou kůži některých jiných druhů s těžko odstranitelnými šupinami, která může být jinak docela chutná, raději většina gurmánů před kuchyňskou úpravou raději stáhne.

Pohled ze břehu nebo z vody nikdy neumožní spatřit to, co je vidět nadhledem z lávky. Použijeme-li polarizační brýle, pak vidíme téměř vše.

Tento měsíc bude řeč o štikách. A proč zubatý úsměv? To kvůli vzpomínce, která se odehrála před mnoha a mnoha lety, když jsem byl ještě v dětském věku.

Nepatří mezi nejběžnější ani nejúčinnější způsoby lovu, určitě však přinášejí nejvíce čistých adrenalinových zážitků. Děj, který se jinak odehrává kdesi pod hladinou, sledujete v přímém přenosu. Leckdy nejste ochuzeni ani o doprovodné zvukové efekty. V tom vynikají zejména boleni a štiky, uchvátí vás ale i naprosto tiché a elegantní sebrání lipana.