Poznávání

Amur bílý (Ctenopharyngodon idellus) je běžnou rybou našich řek, rybníků i ÚN. Snad každý rybář se s tímto druhem již setkal a je schopen si vybavit nějaký zážitek, který je vázán právě na tuto rybu. Mnozí sportovní i profesionální rybáři by dokonce mohli amura označit až za rybu nezajímavou či nudnou.

Včera 11. 3. byli do rybníka Dvorce nasazeni pstruzi duhoví. Jedná se o poslední nasazení před změnou na MP režim.

Z důvodu nařízení Ministerstva zdravotnictví jsou od dnešního dne zakázané všechny hromadné akce s účastí nad sto osob.

Vzhledem k velice různorodé potravě, kterou se jednotlivé druhy ryb živí, je logické, že se u mnoha z nich vyvinuly specializované čelisti. Jejich účinnost často zvyšují zuby, které mohou mít různý tvar i původ.

Slovenský lososový a pstruhový revír Ubla je v některých mapách označovaný i jako Ublianka. Jde o 25,5 km dlouhý, pravostranný přítok řeky Uh, který do něho ústí na ukrajinském území a na území Slovenska je dlouhý přesně 20,3 km. Na toku nenajdete žádné příčné stavby a stará se o něj MO SRZ Snina.

Požeráková výpusť je nejběžnějším typem výpustního zařízení používaná na rybnících menší až střední velikosti. Na velkých, respektive s velkou hloubkou a objemem vody, je používána tzv. šoupátková výpusť, u rybářů se pro ni traduje označení „lopata“.

Jaký máme vlastně na navijáku vlasec či pletenou šňůru? Tuto otázku si klade zejména u vody řada rybářů zvláště tehdy, když není něco s naším vlascem nebo pletenkou v pořádku. Vědět, co máme na cívce navijáku, bývá důležitá informace z mnoha důvodů. Rybáři to ale často nevědí…

Pokud si chce člověk vytvořit obrázek o tom, jaké vlastnosti má vlasec, který používá, může si doma udělat své vlastní testy a jednotlivé vlasce mezi sebou porovnat. Nebudu samozřejmě hovořit o testech, které probíhají v laboratořích a na speciálních strojích za miliony.

To, že naši prapředkové dobře znali příbuzného kapra, zlatavě zbarveného karase, běžně označovaného i jako karásek, svědčí stejně znějící příjmení, které je v našich zemích poměrně časté. Jen zcela ojediněle v některých regionech znali rybáři tuto rybu i pod jiným jménem, například na Třeboňsku ji podle Dyka (1946) označovali jako „katušku“.

Je téměř neuvěřitelné, že ichtyologové a ani rybáři nevěnovali v průběhu 20. století více pozornosti ježdíkům žijícím ve střední Evropě. Až do sedmdesátých let minulého století jsme měli, co se týče těchto pichlavých okounovitých ryb, jasno. Bez problémů jsme rozlišovali ježdíka obecného a jeho štíhlejšího příbuzného, ježdíka žlutého. Velkým překvapením pak byl objev nového druhu ježdíka v povodí Dunaje, od jehož popisu uplynulo čtyřicet pět let.

Než fanda zimního rybolovu vyrazí na led, musí vyřešit otázku, kam vlastně bude odkládat svůj proutek. Kdyby ryby braly celý den, stojánku by ani nebylo třeba. Ale ono to tak není a mít ve výbavě stojánek rozhodně na škodu.

Věže kostelů propichují oblohu a pokoušejí se o spojení s nekonečnem. Horké slunce válcuje krajinu se sisyfovskou trpělivostí. Vždycky, když hrozí, že ji promění v měkké těsto, přijde ochlazující soumrak. Kámen se jen neochotně vzdává nahromaděného tepla a tak ostrov posílá hvězdám na obloze horké polibky. Ztratil jsem se v krajině ostrova mezi Sicílií a Afrikou.

Lín obecný (Tinca tinca) se řadí k našim původním druhům ryb a patří do tzv. kaprovitých. Vyskytuje se v celé Evropě až po Ural. Přičemž málokdo ví, že lín se vykytuje např. i na jihu Švédska.

První vodní nádrže na našem území nepochybně vznikaly už někdy ve třetím a čtvrtém století našeho letopočtu. Šlo o jednoduché nádrže sloužící pro zadržení vody pro hospodářské účely, například pro praní rud nebo sklářství, nebo také pro účely rýžování zlata. Nádrže, také nazývané klauzury, měly jen jednoduchou sypanou hráz a propusti z klád se stavidly na návodní straně.

Jezdíme do Norska už řadu let na jedno místo. Většinou se věnujeme přívlači na hloubkách 10-30 m. Koupil jsem si nový pilkerovací prut a multiplikátor. Jaká je ideální zátěž pro pilkerování na hloubkách 80-100 m?