Poznávání

Vrcholový predátor, který je pověstný svými ostrými zuby a rychlými výpady za kořistí. Její lov patří jednoznačně k tomu nejhezčímu, co můžete u vody zažít.

Fytoplankton (drobné řasy) v rybníce tvoří potravu pro zooplankton (perloočky atd.), který je požírán drobnými rybami (popřípadě kaprem). Drobnějšími rybami se živí dravci – tedy okouni, štiky, candáti atd. Tak vypadá obvyklý potravní řetězec v běžné vodě. Existuje ale jedna potravní rybka, která se může svému údělu do určité míry vzepřít.

Vědci použili při sčítání želv v Austrálii novou metodu. Místo starého počítání v terénu vše nafotili pomocí dronů a právě vyklubané želvy počítali až na fotkách v laboratoři.

Od 11. června tohoto roku bude na Orlici od fotbalového stadionu v Hradci Králové až do městečka Borohrádek vyhlášena přírodní památka. Rybáři se však nemusí bát, změny téměř nepocítí.

Bez slunečního světla by nebylo na naší planetě života. Na souši, ba ani pod hladinami sladkých vod i moří a oceánů. Určitě by se zde nevyvinuly drobné mikroorganizmy, následně pak rostliny a živočichové v podobě, jak je známe dnes.

„Pánové, na tu štiku jsem chodil celé léto. Dvakrát zabrala, jenže pokaždé mi to ta mrcha upráskla. Došla mi trpělivost, koupil jsem novou Plaňanku a karta se obrátila. Tak rozzuřenou rybu jsem ještě nikdy neviděl. Nejdřív vyrazila do hloubky a vymotala mi snad padesát metrů vlasce. Nakonec vylítla z vody jako torpédo a ve vzduchu ještě udělala kotrmelec. Plaňanka všechno vydržela a zubatá prohrála. Měřila sto deset čísel.“

Mnoho rybářů si dodnes myslí, že velké druhy ryb nebo paryb se dají najít pouze ve vodách slaných. Proto je v našich končinách za obra považován už např. sumec velký (Silurus glanis). Ten sice opravdu může dorůst i velmi zajímavých rozměrů, ale s některými druhy se zkrátka rovnat nemůže.

V době nouzového stavu v ČR jste mohli lovit i s propadlým rybářským lístkem. Od chvíle, co si můžete rybářský lístek bez omezení obnovit (konec nouzového stavu), není propadlý RS platný.

Sucho je velkým tématem posledních let. Jak s ním bojovat? Co dělat pro to, aby se voda v naší krajině udržela? Podnik Lesy ČR začal stavět desítky malých nádrží a mokřadů, které mají zadržet vody a pomoci tak mimo jiné lesům, které jsou kvůli špatné vitalitě napadané kůrovcem.

Od koňských žíní jsme se v minulém dílu posunuly až ke splétaným šňůrám, které však trpěly několika nedostatky. Měly malou nosnost, byly tlusté a vadila jim voda.

Stále více rybářů loví v posledních letech ryby metodou chyť a pusť. Zdolané ryby si vyfotografují, popřípadě se jen potěší pohledem na úlovek, který vzápětí pustí. Většina to dělá ve snaze zachovat si šanci na dobrý úlovek i do budoucna. Jejich cílem není plný mrazák ryb, ale dostatek ryb v revírech. Pro mnohé je zásadní motivací úcta k živému tvoru a jiné se tímto přístupem jen řadí do určité sociální skupiny.

Udírnu jsem vybudoval někdy před třiceti lety. Je ze šamotových cihel, které drží teplo, obložená břidlicí a postavena ve svahu s dvoumetrovým náběhem a otvíráním shora.

Ztráta velké ryby je pro rybáře zdrcujícím neštěstím, které ho může poznamenat i na celý život. Dodnes si pamatuju na prvního velkého kapra, který mi jako malému klukovi zabral na rousnici po letní bouřce. S laminátovým prutem a navijákem Reex jsem bojoval ze všech sil, kapr měl však navrch a zvítězil.

Pro mnoho sportovních rybářů je až k nevíře, že krev je možné odebrat i rybám. Proč? K jakým účelům? Rybám se krev odebírá poměrně často a způsobů využití je hned několik.

Muškaři by mohli vyprávět hodiny o tom, jak vybíraví jsou na některých vodách kupříkladu lipani. I pstruzi dovedou rybáře pořádně potrápit. Jsou kanibalové a spolykají mnoho malých pstroužků. Je to ovšem i logický důsledek skutečnosti, že v některých, hlavně menších potocích, je naprostý nedostatek jiné přirozené potravy. Například střevlí nebo vranek.