Šupiny

Léto je časem dětských prázdnin a dovolených. Proto není divu, že je většina našich čtenářů tráví u vody. Výjimkou není ani náš častý dopisovatel Tomáš, který se přes prázdniny věnuje lovu kaprů.

V minulém díle jsme se společně vydali na lov do chorvatského moře. Prut zůstal pěkně na břehu, protože místní ryby moc dobře vědí, co mají, při pohledu na rybáře, očekávat.

S kamarádem Luďkem a jeho ženou Vlaďkou jsme se domluvili na rybářském víkendu a vyrazili na Berounku do Zadní Třebaně. Byl začátek června, dravci byli tudíž dosud hájení. To, co tam vyváděli sumci, mi připadalo, jako když někdo hází do vody granáty.

Bolen. Ryba, kterou snad nikdo neloví pro maso, ale pro sportovní požitek. Přesvědčit ho k záběru umí jen opravdu zkušení rybáři! Když jsem v šestnácti letech ulovil svého prvního, byl jsem už navždy ztracen a polapen tímto stříbrným šípem.

Bolen mně naprosto učaroval. Musel jsem pořád myslet na to, jak ignoroval všechny moje nástrahy a jako by se mi vysmíval, vždy mávl ocasem a odplul.

Stříbrné torpédo rozřízlo hladinu, voda stříká do všech stran a než si stihnu cokoliv uvědomit, ucítím silnou ránu do prutu. Zabral bolen. Bitva začíná.

Malý lipánek Thymo se už v řece s ledasčím potkal. poznal nebezpečné tečkované pstruhy, obratné ledňáčky i zákeřné norky. Přes všechna nebezpečí plave se svými kamarády dál v rodné řece.

S potápěním jsem se setkal na Střední škole rybářské a vodohospodářské Jakuba Krčína v Třeboni. Tady zájemci mohou absolvovat základní kurz potápění OWD a pro ty, kteří chtějí v potápění pokračovat, je možné rozšířit si zkušenosti o kurz AOWD. Kurz probíhá po celý rok a je završen soustředěním v malém městečku Pakoštane v Chorvatsku, kde mladí potápěči získají po úspěšném zakončení certifikát potápěče.

I přes déšť a zimu jsme u vody vydrželi několik dní a odměnou nám bylo mnoho pěkných kaprů. Stále se však nepodařil žádný opravdu velký. Před námi je poslední noc a my do ní vkládáme veškeré naděje.

Počasí nám příliš nepřeje. První den je převážně ošklivo, prší a je zima. První odměnou je nám kapřík v délce 70 cm. Dostává svobodu a my se těšíme na další, větší ryby.

Jednou manžel přijel z práce s tím, že nedaleko od nás se za měsíc pořádají rybářské závody a že už zaplatil startovné. No, proč ne. V květnu už je hezky a tam, kde se závody konají, je prý hodně jeseterů. Už jen kvůli této rybě, kterou jsem ještě neměla možnost vidět na vlastní oči, na závody určitě pojedeme.

Situaci, kdy se vypravíme s udicí na své oblíbené místo u vody a po několika hodinách znechuceni vyměníme rybářské nádobíčko za košík a vyrazíme na houby, zná dobře nejeden z nás. Někdy nám ale příroda nabídne houby, které rostou přímo u vody.

Každý prožíváme dny na rybách jinak. Všechny nás však spojuje příroda, řeka a slunce, které se nikdy neopozdí.

Poté co jsem ulovil se strýcem svého prvního kapra, nemyslel jsem už na nic jiného, než na zasvěcení svého života rybaření. Ten první souboj mi naprosto učaroval i přes to, že byl fingovaný a jednalo se o pytlačení.

V životě každého rybáře někdy přišel klíčový moment, ve kterém si řekl, nebo si spíše uvědomil, že rybaření je to pravé, tedy to, čemu by chtěl zasvětit svůj život a volný čas. Většina z nás měla toho svého tatínka, nebo dědečka rybáře, popřípadě partu kamarádů, která je k vodě přivedla.