Šupiny

Když jsme v pátek odjížděli k vodě, bylo krásné slunečné počasí. Na koupání. Ale nikdo z nás ještě netušil, že se hned po příjezdu pěkně zapotíme a já se ještě k tomu vystresuji. Přijeli jsme na místo, kde jsme byli minulý rok.

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu! Začátek roku je vhodným obdobím k bilancování uplynulé sezony a plánování příštích lovů. Ve vzpomínkách se vracím k několika nádherným zážitkům při zdolávání velkých ryb. Jsou to vzácné okamžiky, které se navždy zapsaly do mojí mysli.

Možná jste zaregistrovali rybářský trend posledních let: Nic neříct, nic neprozradit. Kupříkladu v soutěži Nejnej by už pomalu mohli zrušit kolonku revíru, kde byla ta která konkrétní ryba ulovena, protože čím dál tím častěji píšeme: Někde na Labi… Svazovka… Můj oblíbený revír… Štěrkáč, písák apod.

Bylo, nebylo. Spíše bylo. V jednom malém království uprostřed Evropy žili, pracovali a hodně rybařili tři kamarádi. Švarní mládenci dalo by se říci. Dlouhán Tomáš, kterému sudičky daly darem veliké srdíčko a toulavé boty. Mohutný Martin dostal od postav stojících vedle kolébky jen to nejhezčí a nejlepší. Snad proto si vysloužil přezdívku Štístko. Na posledního z trojlístku zbyly jen drobečky, zato ze všeho. Nebyl smolař a občas se i dostal za hranice království. Náhoda mu vždy postavila do cesty někoho, koho stálo za to poznat.

Máme tady opět leden a začínáme od začátku… Jestlipak si ještě vzpomínáte na první příspěvek mého deníku? Byl o tom, jak to všechno začalo, jak jsme se učili rybařit, kolik legrace jsme si užili, když jsme se doma učili nahazovat. Byl i o tom, že se s rybářem doma rozhodně nudit nebudete a že docela dobře vyzkoumáte, co mu koupit pod stromeček.

Když jsme s kamarádem Martinem zvažovali, kam vyrazíme, padl návrh, že bychom mohli navštívit naši největší řeku – Labe.

Již několik dnů si prosinec dělá s počasím, co chce a ukazuje mi všechny tváře, které si lze vymyslet. Jeden den mi moderátorka počasí v televizi s ledovým hlasem tvrdí, že letošní Vánoce budou opět celé na blátě, aby mi po odpolední chumelenici sdělila, jak krutá zima po dlouhé době bude.

Po sněhu ani památky, všude bláto a jen bláto, reklamní masáže, kádě s rybami. No jasně, budou Vánoce. A já stojím u jedné takové obří nádoby a kapři se na mě šklebí tou svojí pusou do podkovy a líně se převalují. Líně, nebo z posledních sil. Jako já.

S lososy jako by se letos roztrhl pytel. Na Labi v Hřensku ulovil Ondřej Linhart 13. 12. 2020 letos již třetího lososa. Ryba zabrala na gumovou nástrahu.

Konec roku je tady. Většina rybářů již odložila rybářské nádobíčko a věnuje se zaslouženému odpočinku. Každým rokem však přibývá nadšenců, kteří loví celoročně a není se čemu divit.

Také se občas na rybách předháníte, kdo chytne větší rybu, nebo kdo jich nachytá víc? Tito mladí rybáři si udělali vlastní závod.

Lovu candátů jsem se zatím cíleně nevěnoval a tak není divu, že mám na pažbě svého prutu jenom pár desítek zářezů, převážně z holandských vod. Diskuzí chladných i horkých hlav posedlých candátí tematikou jsem ale absolvoval bezpočet. Candátí téma jednou dožene každého.

Konec roku je tady, přichází čas bilancování a plánování sezony příští. Většina rybářů už odložila rybářské nádobíčko k zaslouženému odpočinku, každým rokem však přibývá nadšenců, kteří loví celoročně.

Už vloni v zimě jsem přemýšlel, jakou svazovou vodu budu v další rybářské sezoně navštěvovat nejčastěji. Vybíral jsem mezi nedalekou řekou Moravou, která mě už pár krásných kapříků v minulosti ukázala a asi 110 km vzdálenými Pálavskými jezery. Po domluvě s kolegou jsme se rozhodli pro pálavskou rybí pokladnici.