Články

Ahoj, jmenuji se Baruška a mám ráda přírodu a rybaření. Letošní první dva výlety k vodě jsem si moc užila a hezky jsem si zachytala. Byla jsem úspěšnější než tatínek. Už se těším, až budu moct chodit do rybářské kroužku.

Někomu ta specifická vůně vůbec nevadí, jiný musí každou chvíli větrat. Ryby jsou skvělé nejen s prutem v ruce u vody, ale i v kuchyni. Tady je pár rad, jak odstranit i tuhle poslední malou překážku.

Kdo chce chytit jesetera, musí na soukromý rybník. Anebo musí mít neuvěřitelné štěstí jako Kamil Toman z Havlíčkova Brodu. Ten ve středu 7. dubna ulovil nádherného devadesáticentimetrového jesetera malého přímo v řece Sázavě, která městem protéká.

V první řadě je třeba zmínit, že nejde o pití v pravém slova smyslu. Zdálo by se pravděpodobné, že ryby, které žijí celý život ve vodě, budou s potravou přijímat podstatné množství vody. Ano, je to tak, ovšem platí to jen u ryb mořských. Jak to funguje u ryb sladkovodních?

Menší vody, kupříkladu rybníky, slepá ramena řek, mělčí jezera a štěrkovny, bývají pro brzké jarní chytání zpravidla nejvhodnější. Důvod je nasnadě. Obvykle se jedná o poměrně mělké vody, které se rychle prohřívají. Život se v nich probouzí velmi rychle, často stačí jen pár pěkných slunečných dnů a ryby začínají být aktivnější. To je ta správná chvíle vyrazit k vodě.

Po dlouhých zimních měsících se konečně o slovo hlásí jaro. Denní i noční teploty na přelomu března a dubna stoupají a ruku v ruce s tím se zvyšuje i srdeční frekvence všech milovníků pstruhové přívlače. Vždyť 16. duben, den zahájení lovu na pstruhových vodách, je tak blízko! Nejvyšší čas vysypat nástrahy z krabiček, vyřadit ty nefunkční, prověřit ostrost háčků a zrezivělé kusy nahradit novými.

V časopise Rybářství se objevují témata zajímavá, vážná, ale i nevážná. Jedním z autorů, kteří umějí psát i pro pobavení, je Zdeněk Hofman. V dubnovém čísle si vzpomněl na pět příhod, které se mu v minulosti staly v tomto co do počasí nevyzpytatelném měsíci. Jeden z nich si můžete přečíst zde.

Tak jako každý rok se milovníci bystrých podhorských vod v polovině dubna nemohou dočkat zahájení další pstruhové sezony. Ať už vyrazí k vodě s umělými muškami nebo s vláčecím prutem, jejich cílem bývá nějaký ten vytoužený pstruh nebo siven, ačkoli se často uloví i další druhy ryb.

Zvoní budík, jsou tři ráno. Vražedný čas. Brzké vstávání nesnáším! V tu dobu svůj telefon nenávidím. Jenže někdy jsou důvody, kdy prostě vstát musíte a také existuje jeden důvod, kvůli kterému svůj odpor ke vstávání překonávám docela rád.

Parma je ryba, kterou si mnoho rybářů cení pro její velkou sílu, bojovnost a jejímu lovu se intenzivně věnují. Jiní ji zaseknou jen náhodně při lovu jiných ryb a je spousta takových, kteří si na parmu ještě nesáhli, což není tím, že by byla parma nějak obzvláště opatrná nebo rybáři nešikovní, ale prostě je to ryba v některých řekách vzácná. Někde ji nenajdete vůbec.

Duben je měsíc, kdy jaro definitivně přebírá štafetu ročních období. Koruny stromů se velebně pohupují v rytmu aprílového waltzu, sluneční paprsky zlatě stehují blankytnou vlajku nebe. Ve smaragdové trávě se žlutě tetelí okolíky prvosenek, vzduch je plný vůní a ptačích trylků. Na světě je najednou tak krásně!

Pro někoho je vaření potěšením a odreagováním, pro jiného každodenní nutností. Ale i v dnešním uspěchaném světě si můžeme najít chvilku a uvařit si to, na co máme chuť. Seznámil jsem se s rybářem, myslivcem a profesionálem v oboru kulinářského umění Martinem Liškou. Měl jsem to štěstí, že mi na talíři nabídl několik rybích specialit. Některé z nich vám teď nabídnu.

Lovecké náčiní sloužící k nabodávání ryb se vyvinulo už v době kamenné se zahrocené dřevěné hole, kterou naši předkové vykopávali ze země kořínky a zabíjeli drobné živočichy. Postupně se hrot tohoto nástroje zdokonaloval, byl opatřen zpětnými háčky a praxe ukázala, že při lovu ryb je toto náčiní účinnější, když má více hrotů.

V posledních letech mají rybáři a rybníkáři s ptáky živícími se převážně rybami velké starosti. V případě kormoránů se skutečně jedná o černý mor, který výrazně poškozuje ichtyofaunu na mnoha místech nejen naší republiky.

Raci jsou bezobratlí živočichové, ale co se týče komunikace a chování, moc si nezadají s obratlovci. Jelikož nevydávají žádné cílené zvuky (nebo se o nich neví), musí používat jiné komunikační kanály. A jelikož se jim to daří a navzájem si vcelku dobře rozumí, jsou schopni i čilých společenských kontaktů, rodinných vztahů i sporů na život a na smrt.