Články

Ženy mají ve světě rybaření již delší dobu své místo. Žen rybářek v posledních letech přibývá. Povím vám, jak jsem se k rybaření dostala já.

V dnešním článku bychom se rádi dotkli složitějšího tématu, které by se celkově dalo označit jako genetika u ryb. Celkově je genetika sama o sobě velmi obtížnou vědou a velká část rybářů mnohdy ani netuší, že by se tato problematika dotýkala i našich ryb.

V minulých letech jsem psal články o rybaření na našich vodách, ať už soukromých nebo svazových, kde jsem nachytal krásné kapry do hmotnosti 20 kg. Ale protože touhou každého kapraře je být co nejvíce u vody a chytat stále větší kapry, s nimiž se pak před objektivem fotoaparátu mazlí, měl jsem i já potřebu něco změnit a vyrazit na nějakou jezerní vodu za hranice republiky.

Naši rodinu potkala radostná událost. Dcera nám přijela oznámit, že bude maminkou. A z rodičů jsou babička a dědeček. Po prvotním dojetí nastalo období příprav a plánů. Největší radost měl asi nastávající dědeček, protože pro něj to byly vlastně dvě vynikající zprávy. První, že bude dědečkem a druhá, že do naší rodiny přibude další rybář – tatínek našeho vnoučete.

Většina rybářů ví o tření ryb kdeco, což je dobře, ovšem asi jenom menší procento z nich slyšelo o tom, že se i tito vodní obratlovci mohou pářit. Nebude proto na škodu, když uvedu alespoň základní fakta týkající se kopulace ryb a paryb.

V našich vodách žije minimum ryb, které v potravě preferují rostlinnou složku. Z nejpočetněji zastoupených kaprovitých ryb je mezi rybáři jako vegetarián určitě nejznámější perlín ostrobřichý.

V minulých letech jsem psal články o rybaření na našich vodách, ať už soukromých nebo svazových, kde jsem nachytal krásné kapry do hmotnosti 20 kg. Ale protože touhou každého kapraře je být co nejvíce u vody a chytat stále větší kapry, s nimiž se pak před objektivem fotoaparátu mazlí, měl jsem i já potřebu něco změnit a vyrazit na nějakou jezerní vodu za hranice republiky.

Většina rybářů touží ulovit největší rybu našich vod. Co do velikosti je na prvním místě pochopitelně sumec velký. Magická míra vládce vodní říše začíná na dvou metrech.

Většina rybářů cejnem opovrhuje. Má hodně kostí, většinou se loví v malých velikostech a když se vám jeho sliz dostane na ruce, obtížně se ho zbavuje. Matjesy z cejna vás však překvapí nejen svou jednoduchostí, ale také chutí! Jsou lepší než z obchodu!

Klidná vodní hladina a v ní teploměr. Má dvě stupnice. Tu známější Celsiovu a vedle ní ještě stupně Fahrenheita – stupnici, kterou kromě USA používají prý snad jen v Belize či na Kajmanských ostrovech. Tuto stupnici proslavil spisovatel Ray Bradbury v románu 451 stupňů Fahrnheita.

V minulých letech jsem psal články o rybaření na našich vodách, ať už soukromých nebo svazových, kde jsem nachytal krásné kapry do hmotnosti 20 kg. Ale protože touhou každého kapraře je být co nejvíce u vody a chytat stále větší kapry, s nimiž se pak před objektivem fotoaparátu mazlí, měl jsem i já potřebu něco změnit a vyrazit na nějakou jezerní vodu za hranice republiky.

Děti se většinou radují z každé ulovené rybky. O to větší měl Matěj radost, když na konci udice uviděl místo malé rybky, krásnou štiku!

V českých vodách dominuje svou velikostí jednoznačně sumec velký. Dříve se na našem území dal ulovit také jeseter velký, který mohl vyrůst do délky až šesti metrů. Která ryba je považována za nejdelší na světě?

Pop je hladinový wobbler, který nemá nořící lopatku, ale do parabolického tvaru speciálně upravenou přední část. U některých nástrah je tato část vytvořená výliskem z plastu, jiné mají přední část pečlivě vybroušenou přímo v zesílené hlavové části do lžičkovitého tvaru. Jde o plovoucí wobblery, které mají za úkol v dravci probudit pocit, že se na hladině pohybuje kořist.

Srpen, měsíc lovu sumců na bójky. Podotýkám, že takhle můžete lovit na Ebru i jindy, ale mně tento měsíc připadá pro lov s bójkami nejpříhodnější. Obecně ale musím konstatovat, že k lovu jsou zde vynikající všechny teplé měsíce, což se týká dvou třetin španělského roku.