Bambus, průkopník při výrobě rybářských prutů

Naši předkové dobře znali kvalitu různých domácích dřevin a během staletí zjistili i to, které jsou nejvhodnější na výrobu rybářské udice. Zřejmě nejvíce preferované byly snadno dostupné lískové pruty, pevnější ale byly udice z jiných vzácnějších dřevin, například z dřínu.

text: Jozef Májsky

I když byla minimálně od středověku při výrobě rybářského náčiní známá využitelnost různých cizokrajných přírodních materiálů (např. hedvábí, juta, ratan), až zintenzivnění obchodu s koloniemi v 19. století přispělo k revoluci při výrobě základní součásti výbavy sportovního rybáře – rybářského prutu.

Průkopnickou roli sehrála stébla některých druhů bambusů. Tento materiál hlavně v jihovýchodní Asii po staletí využívaly mnohé národy na nejrůznější účely – sáhodlouhý seznam zde nelze vyjmenovat. Bambusový rybářský prut považují rybáři v tropech za samozřejmost odnepaměti.

Jeho délka se přizpůsobovala potřebám rybáře a druhu, resp. velikosti lovených ryb. Snad až na výjimky šlo o lov na bič, prut byl proto kompaktní a v případě ulomení špičky ho rybář prostě vyměnil za nový. I do Evropy byly zpočátku dováženy různě dlouhé bambusové biče – štíhlé a tenké využitelné k lovu bílých ryb, robustnější pak vhodné i k lovu větších kaprovitých druhů a dravců.

Aby rybáři při zaseknutí velké ryby mohli hodit prut do vody a čekat, dokud se ryba neunaví nebo vyvleče z háčku, opatřili si kratší bič očky a navijákem. Zpočátku s jednoduchým kolečkem, později s modernějšími typy navijáků nebo multiplikátorů.

Pruty ze štípaného bambusu

Bambusové pruty neměly stejnou kvalitu. Většinou šlo o žlutý bambus, nejkvalitnější byl tmavý tonkin. Protože všichni rybáři vodu za barákem neměli, brzy se prosadila výroba prutů skládacích, vícedílných. Postupně došlo k další specializaci a výrobci rozšířili sortiment o pruty muškařské, vláčecí, červové nebo štikové.

U některých modelů bylo možné vyměnit špičku za jemnější, přičemž původní rostlý materiál nahradil štípaný bambus. Protože se štípaný materiál osvědčil, originální „bambusák“ postupně začaly nahrazovat kvalitnější bambusové pruty ze štípaného bambusu, které u nás jako první v někdejší ČSR vyráběla například firma Rousek.

Pružnost a ohebnost těchto prutů spočívala v tom, že byly slepovány z trojhranných výřezů, řezaných z kvalitního bambusu. Výřezy se zhotovovaly pouze z povrchové vrstvy bambusových stvolů, kde jsou vlákna velmi tvrdá a nesmírně pružná. Z šesti výřezů slepených v jeden celek tak vznikl prut, který ještě zpevnily obvazy z hedvábí. A proti vlhkosti byl opatřen vrstvou laku.

Přišla éra laminátů

Cenu prutu pak určovaly i detaily. Kupříkladu kvalita oček (drátěná, achátová), spojek (mosaz, nerez), rukojeti (dřevěná, korková), úchyty pro naviják (kolejnička) apod. Rukojeť prutu pak byla zakončena knoflíkem.

Můj první bambusový prut z poloviny šedesátých let minulého století snad vyráběla firma zabývající se i výrobou košťat, protože jeho rukojeť tvořil kus násady tohoto pracovního nástroje, na který byl připevněn bambus.

Ale účel splnil, nachytal jsem s ním pěknou kopu plotic, perlínů i několik cejnů. Naviják Reex z této doby mi zůstal, bambusák ale skončil někde jako podpora rajčat nebo fazolí. K lepšímu bambusovému prutu jsem se pak už nedostal, přišla éra laminátů.

A tak jsem si pro vzpomínkové focení půjčil zánovní třídílný bambusový prut od kamaráda. Jestli by ještě vydržel souboj s větší rybou? To mohu pouze hádat, ale před půlstoletím spolu s robustním navijákem TAP představoval vcelku univerzální sestavu vhodnou na lov ryb na těžko. Uplatnění našel například při lovu candátů, ale i menších kaprů.

I když dnešní doba zahlcená špičkovými technickými vynálezy přeje i různým retro výrobkům, mám dojem, že když rybáři nebudou přinuceni okolnostmi, tak se k bambusovým prutům zřejmě jen tak lehce nevrátí, i když byly nádherné. Bambus přesto představuje geniální přírodní produkt, který v sobě skrývá ještě velký potenciál a možná se vrátí k rybářům oklikou, i když to nebude zrovna rybářský prut.