Text: David Štrunc
Slunce se pomalu sklání ke kopcům na západě a pokrývá krajinu teplým, oranžovým světlem. Přichází jejich čas! Téměř smykem zastavuji svůj vůz u Berounky. Skáču do brodících kalhot, popadnu prut a už se hrnu do vody. Je nejvyšší čas. Zbývají mi maximálně dvě hodiny světla.
Celý den jsem přemýšlel, který rybí druh dnes bude nejlépe brát a rozhodl jsem se věnovat bolenům. Tato ryba je známá svou opatrností, ale i přesto se dá cíleně dobře lovit. Nasazuji hladinového wobblera a začínám prochytávat podjezí. Ale něco je špatně. Nejen, že boleni neberou, ale ani neloví. Možná jim vadí včerejší prudké ochlazení.
Sledovat řeku je nejdůležitější
Při lovu a při aktivním lovu obzvlášť bychom měli stále sledovat dění v řece. Časem si vytrénujete oči a poznáte, kde se ryby krmí, kde odpočívají, kde unikají před dravcem lovícím na hladině a kde naopak před predátorem žijícím u dna. Řeka se každou vteřinou mění a my bychom se tomu měli přizpůsobit.
Parma se při souboji většinou drží v největším proudu
REKLAMA
A právě sledování řeky mě přimělo změnit způsob lovu. Zahlédl jsem „delfínkovat“ parmy asi 5 metrů od sebe. Pokud jste tento jev nikdy neviděli, představte si parmu, která v proudu vystrkuje hřbet nad vodu a poté se opět vrací ke dnu. Proč to dělá? Kdo ví, možná ji to prostě baví, možná sbírá hmyz z hladiny. Pro mě to byl impulz přezbrojit na těžšího wobblera a začít se věnovat parmám.
Parmy jsem na přívlač lovil cíleně poprvé, a proto jsem zkoušel nástrahu vodit různými způsoby. Ten správný na sebe nedal dlouho čekat a odměnou mi byla tupá rána do prutu. Rychle přisekávám a začíná krásný souboj. Parma se při něm většinou drží v největším proudu a přesně tak se chová i ta na mém prutu. Jezdí podél hrany jezu a mohu ji jen trochu přibržďovat. Mám strach z všudypřítomných kamenů, ale spoléhám na téměř metr dlouhý návazec z fluorokarbonu.
Když už jsme oba unavení, vyjíždí moje protivnice z podjezí, postaví se kolmo na proud a nechá se jen unášet. Pokud bych lovil s tvrdším prutem a silnější šňůrou, nebyl by to problém, ale vyrážel jsem na boleny, takže mám jemnou výbavu. Nedá se nic dělat, skáču po kamenech za ní a snažím se ji dohnat. Kdo brodil v řece s velkými kameny, ví, že dostat se na lovné místo je někdy o život. Ale jakmile máte rybu na prutu, neexistuje už žádný strach a všechny pohyby jsou najednou mnohem snazší. A stejně tak tomu je i nyní, řekou téměř běžím. Parmu o kousek předejdu, ze zad strhnu podběrák a už je moje!
Ve večerním teplém světle vypadá parma jako opravdová královna. Nádherně zbarvená, silná a nepoddajná. „Neboj, maličká, takovou krásku bych nedokázal zabít, i kdybych chtěl“. Dělám pár fotek a královna odplouvá zpátky do zpěněné vody podjezí.
Diskuze k článku (0)