Parma. Ryba známá svou silou, houževnatostí a umem využít při souboji říční proud tak dokonale, že ji mnohdy nemáte šanci zdolat. Lov této říční královny je zkrátka atraktivní. Ať už se rozhodneme pro lov na plavanou, položenou nebo aktivnější přívlač či muškaření. Ten pocit, kdy konec udice ztěžkne a domnělá vázka se najednou rozjede přímo do zpěněné vody podjezí, je nezapomenutelný. Každý, kdo ho zažije, ví, že to to nebylo naposledy. Že bude chtít znovu.

Text: David Štrunc

Slunce se pomalu sklání ke kopcům na západě a pokrývá krajinu teplým, oranžovým světlem. Přichází jejich čas! Téměř smykem zastavuji svůj vůz u Berounky. Skáču do brodících kalhot, popadnu prut a už se hrnu do vody.  Je nejvyšší čas. Zbývají mi maximálně dvě hodiny světla.

Parma obecná
Foto: David Štrunc

Celý den jsem přemýšlel, který rybí druh dnes bude nejlépe brát a rozhodl jsem se věnovat bolenům. Tato ryba je známá svou opatrností, ale i přesto se dá cíleně dobře lovit. Nasazuji hladinového wobblera a začínám prochytávat podjezí. Ale něco je špatně. Nejen, že boleni neberou, ale ani neloví. Možná jim vadí včerejší prudké ochlazení.

Sledovat řeku je nejdůležitější

Při lovu a při aktivním lovu obzvlášť bychom měli stále sledovat dění v řece. Časem si vytrénujete oči a poznáte, kde se ryby krmí, kde odpočívají, kde unikají před dravcem lovícím na hladině a kde naopak před predátorem žijícím u dna.  Řeka se každou vteřinou mění a my bychom se tomu měli přizpůsobit.


Parma se při souboji většinou drží v největším proudu

A právě sledování řeky mě přimělo změnit způsob lovu. Zahlédl jsem „delfínkovat“ parmy asi 5 metrů od sebe. Pokud jste tento jev nikdy neviděli, představte si parmu, která v proudu vystrkuje hřbet nad vodu a poté se opět vrací ke dnu. Proč to dělá? Kdo ví, možná ji to prostě baví, možná sbírá hmyz z hladiny. Pro mě to byl impulz přezbrojit na těžšího wobblera a začít se věnovat parmám.

Parma obecná
Foto: David Štrunc

Parmy jsem na přívlač lovil cíleně poprvé, a proto jsem zkoušel nástrahu vodit různými způsoby. Ten správný na sebe nedal dlouho čekat a odměnou mi byla tupá rána do prutu. Rychle přisekávám a začíná krásný souboj. Parma se při něm většinou drží v největším proudu a přesně tak se chová i ta na mém prutu. Jezdí podél hrany jezu a mohu ji jen trochu přibržďovat. Mám strach z všudypřítomných kamenů, ale spoléhám na téměř metr dlouhý návazec z fluorokarbonu.

Když už jsme oba unavení, vyjíždí moje protivnice z podjezí, postaví se kolmo na proud a nechá se jen unášet. Pokud bych lovil s tvrdším prutem a silnější šňůrou, nebyl by to problém, ale vyrážel jsem na boleny, takže mám jemnou výbavu. Nedá se nic dělat, skáču po kamenech za ní a snažím se ji dohnat. Kdo brodil v řece s velkými kameny, ví, že dostat se na lovné místo je někdy o život. Ale jakmile máte rybu na prutu, neexistuje už žádný strach a všechny pohyby jsou najednou mnohem snazší. A stejně tak tomu je i nyní, řekou téměř běžím. Parmu o kousek předejdu, ze zad strhnu podběrák a už je moje!

Video: Eva Svobodová

Ve večerním teplém světle vypadá parma jako opravdová královna. Nádherně zbarvená, silná a nepoddajná. „Neboj, maličká, takovou krásku bych nedokázal zabít, i kdybych chtěl“. Dělám pár fotek a královna odplouvá zpátky do zpěněné vody podjezí.