Ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) je protáhlá, ze stran zploštělá ryba s tmavším hřbetem a stříbrnými boky. Na našem území se jako původní druh původně vyskytovala jen v přítocích Dunaje. Zde obývá proudné úseky lipanového a parmového pásma. Naše nová škola je obklopena vodním biotopem, který zkrášluje právě tato ryba. Napomáhá nám zde od řasy, kterou se živí.
text: Petr Svatek
Ostroretka se v posledních letech vlivem umělého vysazování dostala i do povodí Vltavy a Labe. Její hojnější výskyt můžeme zaznamenat třeba na řece Berounce a Ohři. Občas se daří populacím ostroretky i v nádržích. Na Moravě se v početných populacích vyskytuje ve Svratce a Bečvě. Na některých slovenských řekách je tato ryba prioritní potravou pro hlavatku.
Ostroretka je svým tělem velice podobná podoustvi říční, ale liší se od ní především tlamou, která není kruhovitá. Připomíná spíše dvě stěrky proti sobě, které efektivně seškrabují řasu z balvanů a dna řek. Podoustev naopak dává přednost zoobentosu. Zkušení rybáři tuto rybu rozeznají podle záblesků boků při seškrabování řas z kamenů.
V letních měsících vyhledávají ostroretky středně hluboké partie řek, přičemž za šera si troufnou i do mělčin, kde rády holdují na řasách. Naopak v zimních vyhledávají hlubší partie se středně silným proudem. Ani v tomto období jejich potravní aktivita neklesá, a proto je oblíbeným cílem rybářů. Se soumrakem se pak tyto ryby (na rozdíl od jiných kaprovitých ryb) velice často a rády ukazují u hladiny.
Samotný lov ostroretky může být díky její specifické tlamě složitým oříškem. Důležitá je především volba velikosti háčku a délky návazce. Háček musí být menší a návazec v proudných úsecích delší, aby ryba měla dostatek času ke konzumaci nástrahy menší tlamou. Větší háček se do této tlamy jen stěží vejde, a proto dělá ostroretka mnohdy problémy při záseku. A to i při jednoznačném záběru. Její hlavní potravou jsou v řekách především nárosty řas na kamenech, ale nepohrdne ani larvami hmyzu (jepic, chrostíků, pakomárů aj.).
Vytírají se na kamenité dno
Ostroretky jsou náročné na kyslík, proto jim nedělají dobře nízké stavy řek, které se na našem území v posledních letech objevují. Ryba se dožívá běžně i 20 let a dokáže svou délkou překonávat hranici 60 cm.
Pohlavně dospívá mezi 4. – 7. rokem (podle rychlosti růstu a množství potravy). Při tření ryby migrují do mělkých a proudných úseků řek. Zde se vytírají hromadným způsobem na kamenité dno. Tyto úseky bývají často velmi mělké – pokud zde náhle klesne hladina, ryby mohou uhynout z důvodu uvíznutí ve slepých tůních.
Tření se ostroretkám velmi daří i ve zregulovaných tocích. Důležité je, aby byl výtěrový substrát tvrdého charakteru. Zářným příkladem je plůdek ostroretky v našem školním biotopu, kterému se zde velmi daří. V období tření jsou mlíčáci od jikernaček nejlépe rozeznatelní, protože disponují svatebním šatem a jemnou třecí vyrážkou.
K samotnému výtěru dochází v průběhu dubna až května. Plodnost těchto ryb je zhruba 15 až 60 000 jiker (podle velikosti a stáří jikernačky). Díky životu v mělkých partiiích řek, kde tvoří velmi početná hejna, je ostroretka často ohrožována, až masově decimována kormoránem velkým, který je jejím hlavním nepřítelem (stejně jako pro řadu dalších říčních ryb).
Diskuze k článku (0)