Rybník je uměle vytvořená nádrž sloužící k chovu ryb. Podmínkou je, aby byl vypustitelný. Chov ryb je primární funkcí, ale zastává i další vedlejší, například retenční, krajinotvornou, rekreační, klimatickou, protierozní nebo zabraňuje povodním. K chovu ryb musí rybník splňovat několik kritérií.
text: Petr Svatek
V první řadě musí být úživný a disponovat dostatkem vody po celé roční období. Důležitá je absolutní vypustitelnost a slovitelnost. Samozřejmostí je jeho dobrý technický stav. Většina rybníků bývá zasazená v nějaké rybniční soustavě.
Rybníky se dají rozdělit podle různých hledisek – např. podle polohy na rybníky vrchovinné a nížinné. Vrchovinné rybníky bývají méně úživné s kratší vegetační dobou (kvůli nižší průměrné teplotě vody). Tyto rybníky jsou méně vhodné pro chov kapra. Naopak rybníky nížinné jsou teplé a úživné.
Podle okolí: rybníky luční, polní, návesní, lesní. Název zde napovídá, kde se rybník nachází. Nejméně úrodné jsou lesní rybníky s kyselejší a chladnější vodou. Naopak polní rybníky jsou velmi úrodné díky splachům z polí, které s sebou nesou hnojiva. Rybníky návesní často slouží k dočišťování biologicky zatížených odpadních vod.
Podle hlavní chované ryby: rybníky pstruhové a kaprové. Do pstruhových rybníků spadají především rybníky vrchovinné, které jsou málo zabahněné, mají tvrdé dno (s čistou vodou a větší průhledností) vhodné pro chov síhů a lososovitých ryb. Naopak rybníky nížinné jsou teplé a vyznačují se větším množstvím bahna – jsou proto vhodné pro chov kaprovitých ryb.
Do skupiny rybníků dělené podle vedlejších úkolů spadají rybníky požární, závlahové, biologické, usazovací (sedimentační), rekreační, zásobovací pro užitkovou vodu.
Podle způsobu napájení: rybníky náhonové, průtočné, nebeské a pramenité. Náhonové rybníky jsou nejvhodnějšími rybníky pro chov ryb, protože jsou napájeny stokou, která přivádí vodu z nějaké řeky. Voda je dostatečně prohřátá a bohatá na živiny, s dostatkem kyslíku a se stabilní teplotou.
Na Třeboňsku je například rybniční soustava napájená Zlatou stokou. Voda je absolutně regulovatelná a rybník se může kdykoliv napouštět a vypouštět. Z rybářského hlediska se říká „voda v ruce“.
Průtočné rybníky jsou přímým opakem náhonových rybníků. Leží přímo na nějakém potoce nebo řece a voda jimi protéká. To má za následek odplavování živin a přirozené potravy, která se v rybníku vyskytuje. Problémem je, že do rybníka často s přitékající vodou doputují i nežádoucí druhy ryb v neznámém počtu a velikosti.
Tyto rybníky dohání svůj handicap obvodovými stokami a zpravidla musí být opatřeny bezpečnostními přelivy proti zvýšeným průtokům. Jedním z takových rybníků je například Rožmberk.
Nebeské rybníky nemají žádný stálý přítok a jsou závislé na srážkách, které do rybníka doputují stokami. V suchých obdobích trpí na nedostatek vody. To má za následek zvýšené riziko kyslíkových deficitů a zarůstání rybníka porosty.
Tyto rybníky jsou zpravidla úživné. Nejčastěji se používají pro odchov plůdku a násady. Často musejí být sloveny před vypuknutím teplých letních dnů, kdy dochází k úbytku vody a kyslíkovým deficitům z důvodu tlení přebytečných porostů. Tyto rybníky nejsou vhodné pro komorování ryb.
Pramenité rybníky mají napájení vody z pramene přímo v rybníce nebo v těsné blízkosti nad rybníkem. Podzemní vody obsahují často nežádoucí sloučeniny železa a solí, které rybám nedělají dobře. Podzemní voda je studená a málo kyslíkatá. Pokud je přítok nad rybníkem, dá se kyslíková bilance zlepšit jízky, které vodu prokysličí. Všeobecně jsou tyto rybníky nevhodné pro chov kaprovitých ryb z důvodu malé úživnosti. Pokud podzemní voda neobsahuje nežádoucí sloučeniny, využívají se tyto rybníky k chovu pstruhů a síhů.
Diskuze k článku (0)