Na rybách v listopadu: Zkuste živou nebo mrtvou rybku

S živou i mrtvou rybkou a jejími částmi se dá od 15. června lovit kdykoli až do konce roku. Teplé letní večery i časná rána přímo vybízí k tomu, abychom s u prutů s nahozenými rybkami pěkně poseděli.

text: Milan Tychler

Záběrů sice nebývá mnoho, ale to nevadí. Čas plyne příjemně. A když se dá vlasec do pohybu, můžeme doufat v úhoře, candáta, a dokonce i v naši největší rybu – sumce.

Lov sumců, zvláště těch velkých, je speciální a adrenalinová záležitost, avšak já mám v tento pokročilý podzimní čas na mysli jinou, poněkud akčnější rybařinu s mnohem jemnějším náčiním, než je to, které se používá k lovu sumců. Vody sice den ode dne chladnou, vše se zpomaluje, ale život v nich neustává.

Dravé ryby chtějí pořád jíst

Teď je nejlepší čas nabídnout jim nějaké to sousto a ony jen stěží odolají, neboť potravy kvapem ubývá. Drobné rybky se stáhly do hlubších vod a postávají mezi větvemi padlých stromů a zbytky vodní vegetace a vůbec se snaží ukrývat ve všemožných překážkách, kde se větším dravcům špatně loví. Jak tedy odmítnout kousek lákavého čerstvého rybího masa, když je hlad?

Štiky, okouni, také candáti, a především tloušti jsou i v listopadu stále ve střehu. A jsou tu ještě jiné ryby, které se stále ještě nevykrmily tak, aby přestaly zcela přijímat potravu. Dravci už sice neloví tak často, ale když jim nabídnete lákavé sousto na správném místě a správným způsobem, pak můžete počítat se záběry téměř najisto.

Štiky na řekách stále stojí na svých místech. Posunuly jen kousek hlouběji a hlouběji se i ukrývají, neboť voda se teď značně čistí a žádná štika ráda nepostává nikomu na očích. Občas se nám za slunečného počasí podaří nějakou uvidět.

Rády nastaví svůj hřbet posledním teplejším paprskům už zubatého slunce, ale každý neopatrný pohyb je vyplaší a zubatky se pozvolna ztratí v hlubině. Můžeme je zkusit chytit. Když se to nepodaří, pak alespoň víme, kde je máme příště hledat.

Štiku nejsnáze ulovíte na malou živou rybku se splávkem. Stejné šance ale máme s rybkou mrtvou, anebo cárkem rybího masa. Už dávno jsem si zvykl používat rybky buď mrtvé, anebo jejich části, neboť s touto nástrahou je mimo jiné mnohem méně starostí než s nástrahami živými.

K prezentaci těchto nástrah používám splávky velké jen tak, aby je nástraha nepotápěla. Soustřeďuji se na lov pod jezy a v místech, kde proud vymlel nějaké tůňky, anebo kde různé protiproudy vytvářejí hlubší výmoly. Štiky samozřejmě stojí tak, jako vždy, u mnoha podvodních překážek.

Když proud unášený cárek rybího masa či mrtvou rybku přinese k dravci, nástrahu ignorují spíše jen výjimečně. Záběry jsou však opatrné a splávek se často chová tak, jako by si s nástrahou pohrávala nezbedná plotice. Splávek se zastaví na místě a stojí, někdy ho začne proud tlačit ke dnu, takže to vypadá spíše na vázku než na záběr. Pokud si nejste jisti, raději chvíli počkejte. Často se stane, že se splávek najednou nějakým směrem rozjede, a to pak máte jistotu, že je na háčku ryba.

Sousto nastražujte vždy na větší jednoduchý háček a nezapomínejte na lanko, pokud počítáte se štikou. K lovu využijeme nejlehčí pruty na položenou. Osobně mám nejraději speciální pruty označené jako Trout/Zander v délce 2,70-3,30 m. Jsou lehké a mají příjemnou zdolávací akci.

K lovu větších ryb pak používám dvoudílné pruty s označením All round, dlouhé 3,30 m. Jejich odhozová hmotnost se pohybuje okolo 50 g, což bohatě stačí. Jejich akce je spíše parabolická.  Se splávkem se dají účinně prochytat velké úseky řeky, ale obvykle to nedělám. Soustředím se jen na několik vybraných míst a na každém z nich strávím poměrně dlouho.

Záběr totiž v chladné vodě nemusí vždycky přijít ani na tom nejslibnějším místě hned na první nahození. Není ničím neobvyklým, když se splávek potopí až třeba po desátém proplavání stejného místa. V chladné vodě jsou ryby liknavější a chce to trochu trpělivosti. Na malou mrtvou rybku, nebo cárek z ní zabírají tloušti, okouni, štiky, candáti, ale to není všechno.

Pokud je sousto menší, mohou vás překvapit i mnohé kaprovité ryby. Na kousíček rybího masa už jsem chytil nejednoho pořádného cejna, velkou plotici, dokonce i perlína a mnoho kaprů a parem.  Nejen dravci v rybím světě si pochutnávají na mase. V létě a na podzim takto lovím záměrně s malými sousty a jemným náčiním na tekoucích vodách, kde je velké množství dotěrných ouklejí, které prakticky znemožňují lov jiných ryb, pokud nechytáte na tvrdou kukuřici nebo boilie.

K chytání kaprovitých ryb na masitou nástrahu mě před lety přiměly první náhodné úlovky jiných ryb při lovu dravců. Stačilo pak jen přizpůsobit vybavení, velikost nástrahy a už to šlo jako na drátkách.

Dnes klidně vyrazím k vodě s lehkým proutkem, jeden a půl gramovým splávkem na šestnáctce vlasci, na kterém je dvanáctka háček a s tímto náčiním si nejdříve chytím nějakou tu plotici, malého cejnka nebo pár ouklejí a na to samé náčiní pak chytám tlouště, velké cejny, kapry a další ryby. Místa pod jezy jsou na to ideální.

Popotahujte!

Stejně rád mám i jiný způsob lovu. Je to popotahování mrtvé rybky či cárku. K tomu používám třiceti až padesátigramový delší přívlačový prut s jemnější špičkou a dvaadvacítkou až pětadvacítkou vlascem. Řekl bych, že liknavějšího dravce pomalé přískoky nástrahy, její stoupání a opětovné klesání ke dnu vydráždí mnohem spolehlivěji než nástraha jen unášená proudem.

Nástrahu s poškubáváním se vyplácí nechat ji unášet proudem, pak ji nechat klesnout ke dnu a tam ji dopřát trochu klidu. Záběry často přijdou i na nehybnou nástrahu, anebo ve chvíli, kdy ji zvednete ode dna a začnete zase s přískoky a chvěním přitahovat. To na dravce opravdu platí.

K zatížení používám větší bročky namáčknuté asi 30 cm nad nástrahou. I zde mohou být záběry velmi vlažné a připomínají buď lehké uváznutí, někdy jen jakési ztěžknutí vedené nástrahy. Zasekávat nemusíme ihned. Maličká prodleva neuškodí, když použijete jednoháček. Při obou způsobech lovu jsem trojháčky vyřadil ze hry úplně a nadobro.

Trojháčky jsou nebezpečné zvláště tehdy, když používáte slabší vlasce. Kdykoli může dojít k jejich přetržení a žádná kaprovitá ryba s tlamou sešitou trojháčkem pak nemá šanci na přežití. To je hlavní důvod, proč trojháčky nepoužívat. Další je ten, že nástraha, zejména pokud lovíme na části rybek na jednoduchém háčku, „sedí“ mnohem lépe. A v neposlední řadě nástraha s jednoduchým háčkem tak často nevázne na dně, jako nástraha s trojháčkem.

Trojháčky nebo jen jednoduché háčky?

Často se vedou diskuze o tom, zda je při záseku trojháček spolehlivější. Jedni ho obhajují, jiní zcela zavrhují. Podle mě mají trojháčky své opodstatnění jen v případě, že nástrahu, ať je jakákoli, normálně vláčíte. Ve všech ostatních případech by se měly používat jen jednoduché háčky.

Jedinou výjimku v mém případě byl lov candátů s mrtvou rybkou, anebo kouskem rybího masa feederem, kdy zasekávám při prvním pohybu špičky, takže ryba nemůže nástrahu hluboko polknout. I v tomto případě jsem ale upustil od trojháčků a nahradil je jednoduchými háčky, zejména však kvůli vázkám.

Nikdy se mi totiž nestalo, že by měl candát v tomto případě háček zaseknutý jinde než na okraji tlamy. Obava z toho, že by bylo úspěšných záseků méně, se nenaplnila, respektive je to jen mizivé procento, takže nemá smysl se tím zabývat.

Pokud se rozhodnete pro trojháček nebo dvojháček, pak použijte typ s jedním krátkým a jedním dlouhým obloučkem. Krátký oblouček s hrotem se zapíchnou do nástrahy a dlouhý čeká na dravou a zubatou oběť. Rozhodnete-li se vyloženě pro lov dravců, větších nástrah se nebojte. Nemusí sice striktně platit, že větší nástraha = velká ryba, ale jejich výhoda spočívá v tom, že je dravci snáze zaregistrují, a hlavně se mnohem lépe vodí.