Letní lov sumců

Další dusný den končí a přichází večer plný očekávání. Sedím v křesílku a vychutnávám slastné okamžiky zaslouženého odpočinku. Lov sumce na bójku či podvodní splávek vypadá na první pohled jako velice pasivní druh rybářského sportu. Rybář nahodí nebo zaveze nástrahu a zbytek večera si hoví v křesílku s pivkem v ruce. Opak je pravdou.

text: Zdeněk Hofman

Už samotná příprava lovu dá pořádně zabrat. Sestavit a navázat udice, připravit a rozmístit bójky. Samostatnou kapitolou je lov nástražních ryb, které většinou jako na potvoru nechtějí zabrat. Pro zavážení je nutný člun, který se musí vybalit a nafouknout. Nastražování a rozvážení ryb taky nějaký čas zabere. Vše se děje pochopitelně ve stresu za soumraku.

Po několika hodinách dřiny konečně usednu do křesílka a otevřu si vytouženého lahváče, jenže ouha. Rolnička začne cinkat. Zprvu jen trochu, pak ale znovu a znovu. Tyto signály má na svědomí nastražený cejn, je však jasné, že ho něco muselo pořádně vyděsit.

Siesta se nekoná, vstávám z křesílka a provádím nezbytné přípravy před případným záběrem. Rychle uklízím celé loviště, protože není nic horšího než při zdolávání zakopávat o nejrůznější předměty. Jednou jsem potmě uklouzl po prázdné lahvi od piva a následky mohly být fatální. Prut se sumcem jsem udržel a odnesla to jen naražená záda. Naštěstí. Stačilo málo a mohl jsem mít zlomenou ruku či nohu.

Kromě úklidu je dobré mít připravené boty do vody a pochopitelně i rukavice na uchopení sumce. Zkušený sumcař má po ruce i plachtu, na kterou vyloveného sumec položí a pochopitelně i kbelík s vodou na polévání. Hledání metru, váhy nebo fotoaparátu taky zbytečně zdržuje. Pokud chci sumce pustit, je nutné, aby se do vody vrátil v co nejkratším čase.

Záběr před půlnocí

Cejn přivázaný trhacím vlascem ke kameni, se klepe čím dál víc a má pádný důvod. Velký temný stín, který se vynořil z koryta řeky, se neustále přibližuje. Rolnička cinká jako zběsilá. Mám po klidu. Chvatně dopíjím lahváče a pro jistotu jdu vzbudit manželku, která se od loňska, kdy zdolala sumce 182 cm, vrátila k oblíbeným feederům.

„Lenko, buď ve střehu. Vypadá to, že vousáč je na blízku.“
„Však já nespím, při tom cinkání to ani nejde,“ hlásí Léňa zachumlaná do spacáku. Trochu jí závidím, jenže adrenalin začíná fungovat. „Kolik je hodin?“ zeptá se, odpovědět už ale nestihnu. Cinkání rolničky se změní v nepřetržitý rachot a pak je najednou úplné ticho. „Je tam!“ zvolám a letím k prutu.

Ve svitu noční oblohy vidím vibrující špičku prutu, která statečně odolává sumčím výpadům. Rolnička už dávno odletěla do trávy. Chvatně vyndám prut z trubkového držáku a zaseknu. Pro jistotu dvakrát za sebou. Je to rána jistoty, sumec však drží na háčku dobře a musím rychle povolit brzdu.

Moje reakce protivníka rozčílila a zuřivě prchá vodní prérií. Mohutný odpor naznačuje, že mám čest poměřit síly s větším exemplářem. Oběma rukama svírám prut a snažím se rybu zpomalit. Marně. Táhne jako lokomotiva. Každou chvíli navíc ucítím tupou ránu do šňůry, až se mi paže klepou jako po zásahu elektrickým proudem.

Po několika minutách šílené jízdy sumec konečně zvolní tempo a můžu zase přitáhnout brzdu. „Už bude půlnoc, mám stáhnout druhý prut?“ zeptá se Léňa. „Kašli na něj, nevím, jestli nejede přes jeho šňůru. Ještě by se to mohlo zamotat. Rozumný porybný to musí pochopit.“

Pro jistotu sestoupím o několik kroků po proudu a Léňa sleduje druhý prut. Rolnička zůstává naštěstí v klidu. Sumec tedy s největší pravděpodobností prchá mimo nastražený prut. „Hlavně, aby teď taky nezabral,“ modlí se nahlas Lenka. Už několikrát se nám totiž stalo, že zabrali dva sumci najednou. Většinou šlo o menší ryby okolo metru, které se zdržují v hejnech, ale znáte to. I veteráni si můžou vyjet na společný výlet ve dvou.

Sumec mění strategii

Šňůra najednou úplně povolí a ztrácím kontakt s rybou. Dřív jsem v takových případech propadal panice, že mi sumec utekl. Po získaných zkušenostech však vím, že většinou jen nečekaně změní směr a vyrazí proti rybáři. Musím co nejrychleji navíjet, aby se háček přece jen neuvolnil. Točím kličkou jako zběsilý, až ucítím charakteristické zacukání a tah ryby. Sláva!

Následuje další výpad, velmi brzy však zpomalí a nechá se obrátit ke břehu. Stávám se jasným pánem situace. Sumec krouží jen několik metrů od břehu. Ani já nejsem už svěží jako před soubojem. V zádech cítím pichlavou bolest a brní mě ruce. Musím vydržet. Lenka je už dávno venku ze spacáku, rozbaluje plachtu a připravuje kýble s vodou.

Ještě chvíli zpracovávám sumčí výpady a pak se konečně poprvé objeví na hladině. Ve svitu baterky na okamžik zahlédneme mramorově zbarvené sumčí tělo s bílým břichem. Je to jen letmý pohled, pak znovu zmizí. Při druhém vynoření ukáže i svoji mohutnou vousatou tvář. „To je parádní kousek,“ vyhrkne Léňa a má pravdu. „Sto šedesát má určitě a možná i víc,“ říkám radostně.

„Mám pro něj vlézt?“ nabízí se rybářka. „Je tu hloubka, aspoň se při tom umyju,“ odpovídám s úsměvem a předávám Lence prut. Rychle popadnu rukavice a opatrně slézám po kluzkých kamenech do vody. Lenka se snaží přitáhnout sumce co nejblíž ke břehu; ryba už se ani moc nebrání a jen občas mrskne ocasní ploutví.

To už jsem ale dole a opatrně uchopím šňůru, abych na sumce dosáhl. Ten však moji léčku prokoukne a začne jančit. Musím do vody. Je docela studená, ale nedá se nic dělat. Ještě, že mi pomáhá adrenalin. Opatrně plácnu vodní obludu po hlavě a čekám na reakci. Tento úkon je důležitý, někdy má zdolaný sumec stále hodně síly a vylovování pak může značně zkomplikovat.

Z tlamy mu velmi často čouhá i jeden ze tří trojháčků, takže hrozí vážné poranění. Při lovu sumců proto konzumaci alkoholu omezuji maximálně na jedno dvě pivka. Sumec zůstává v klidu, můžu ho tedy opatrně uchopit oběma rukama za spodní čelist a vyzvednout z vody. Naštvaně se kroutí, na suchu však zjihne a výlov pokračuje. Levou rukou dál svírám čelist, zatímco pravou se chytám za kameny a škrábu se po strmém břehu ven.  

Strategie lovu sumců

Kolem sumců panuje hodně mýtů a pověr. Čím víc budu o životě naší největší ryby vědět, tím větší šanci na úspěch mám. Díky umělému odchovu se sumci do našich vod začali hojněji vysazovat v osmdesátých letech minulého století. Do té doby býval sumec spíše vzácným úlovkem, i když v některých lokalitách se dokázal přemnožit i bez umělého výtěru. Za stoupající počty úlovků i hmotnostní rekordy vděčí rybáři hlavně stále dokonalejšímu rybářskému náčiní.

Specialistů na lov sumců každoročně přibývá, zatímco počty velkých sumců klesají. Nepomáhá ani šlechetnost určité skupiny rybářů, kteří trofejní sumce pouštějí.

Sumci se díky opětovnému chycení stávají velmi zkušenými a způsob lovu, který fungoval třeba před deseti lety, přináší čím dál menší úspěchy. V minulosti převládal názor, že sumec je světloplachý a díky tomu bere jedině v noci. Na sumce se proto líčilo až večer. Při vhodném umístění nástrahy však zabere i během dne, což platí nejen při lovu na bójky, ale i u přívlače.

Úspěšnost bójek však na některých revírech rapidně klesá. Někdy má tuto skutečnost na svědomí fakt, že sumců už prostě v revíru moc není, velmi často je však nutné celkovou sestavu zásadně zjemnit. V počátcích sumcařské éry hrubé montáže nevadily. Sumec se jako jasný vládce rybí říše nebojí prakticky nikoho.

Bez problémů proto dříve vplouval do bójkových polí, tedy do míst, kde na sumce zhusta líčila celá rybářská parta. Silné provazy, někdy dokonce prádelní šňůry nebývaly při kotvení bójek ničím výjimečným. Sumec se nebojí, ale není hloupý a nechce zbytečně riskovat. Tento fakt mnozí rybáři podceňují. Zaminovat bójkami celou řeku neznamená, že sumci neprojdou, většinou totiž ani nepřiplavou nebo bez povšimnutí nástrahu minou.

Sumcařů bývají v létě plné břehy, sumec je však stejně inteligentní jako třeba kapr. Kromě postranní čáry velmi dobře využívá i dlouhé vousy, kterými dokáže podezřelé předměty „očichat“. Určitě má i dobrou paměť, která ho upozorní, že podezřelé špagáty tu minulý den nebyly.

Líčit na sumce ve velkých partách se už dávno nevyplácí, úspěch při lovu slaví hlavně nenápadnost. Hned po zjemnění provazů na bójky je třeba zaměřit se i na kmenové šňůry a montáže. Při nákupu kmenové šňůry se dá hodně ušetřit, nesmí to být ale na úkor kvality. Šňůra musí klást ve vodě co nejmenší odpor. Zejména při líčení v proudu to může být zásadní problém. Sumcařské pletené šňůry mají různý tvar.

Nejlepší jsou kulaté, které mají ve vodě mnohem menší odpor než šňůry ploché, které však bývají zase levné. Zkuste si někdy přiložit ucho k nastraženému prutu na bójku. Pokud uslyšíte hučení jako ve včelím úlu, věřte, že to samé slyší mnohonásobně hlasitěji i sumec.

Zbytečné jsou i příliš velké trojháčky, ty vybírám podle velikosti nástražní ryby, aby ji příliš neomezovaly v pohybu. Správný rybář prostě nikdy nezahálí a přemýšlí, co ještě zdokonalit. Teprve pak mu zabere pořádný sumec a takového přeji i vám. Tak ať berou.