Lín je pro mě zlatý poklad jara. Naše nejkrásnější ryba. Můžeme ji najít snad ve všech mimopstruhových vodách, ale typické jsou pro ně malé mělké a většinou dost zarostlé revíry. Tam nacházejí ideální podmínky pro život i rozmnožování.
text: Jan Augustynek
Jako snad každý rybář jsem na lovu línů vyrostl. Dokonce byl lín i mou úplně první ulovenou rybou. Všichni to známe: tenký silon, lehký splávek, malý háček, na kterém máme nastraženého hnojáčka, pařenou housku nebo zrnko kukuřice.
Splávek leží blízko leknínu nebo vodních trav a pomalými drbavými poskoky plynule zajíždí pod vodní hladinu a na konci udice se objevuje malý velký zlatý poklad. Znáte někdo krásnější způsob rybaření? Z každého uloveného lína jsem vždy měl, mám i budu mít velkou radost.
Líny jsem jako malý kluk chytal na jaře doslova pořád. Byly doby, kdy bylo normální chytit i deset línů za vycházku. S tím se bohužel v posledních letech moc setkat nemůžeme. Je až děsivé, jak se za pouhých deset let může revír změnit před očima. Ryby, které jste chytávali, mizí a nové nejsou.
Lín v délce třicet, čtyřicet cm se v revírech vyskytoval hojně. Dnes již při chycení takového úlovku můžeme hovořit o kapitální rybě. Vždy, když jsem se podíval línovi do očí, jsem v nich viděl smutný výraz. Snad i proto, že již tenkrát věděli, co je čeká.
Kéž by líny chytali i mladí
Líny jsem vždy chytal na skořicové těsto, žížalku, červíky nebo na anýzové kuličky. Vzpomínám na doby, kdy jsem převracel kameny u našeho domu, abych si našel nějakou nástrahu, a naši sousedi mě hnali ze zahrádek. Myslí jsem tehdy býval u vody a zkoušel tyto krásné ryby přelstít. Byl bych moc rád, aby tuto možnost měly i budoucí generace rybářů.
Je naprostou nutností, aby nový rybářský potěr začínal u vody s malým proutkem a chytal například právě líny. Ne aby měl na prutech navázané nejrůznější boilie, protože pak nemůže vyrůst pravý rybář srdcem i duší vnímající krásu a kouzlo přírody.
Jsem rád, že jsem se narodil v době, kdy se ještě používaly telefonní budky na ulici a počítače byly skutečnou vzácností. Měl jsem to štěstí, že jsem vyrostl u vody.
Položme si otázku: Proč línů tak rapidně ubývá? Může to být velkým množstvím predátorů? Může to být tím, že si rybář může denně přisvojit 7 kg tohoto rybího druhu? Může to být nevhodnými podmínkami pro život, jako je ubývání zarostlých revírů? Myslím si, že na všem je kousek pravdy a něco by se rychle mělo změnit, jinak naše děti budou znát lína už jen z vyprávění.
Není nutné utloukat rybáře pohledem, když si lína odnese domů. Je ale nesmysl odnést si 7 kg línů pokaždé, když jdu k vodě. Pamatujte, je velmi krásné chytat tuto rybu, ale ještě krásnější je ji v odlesku slunečních paprsků pouštět zpět do vody. Třeba to bude právě ta zlatá rybka, která vám splní tři přání.
Diskuze k článku (0)