Lov kaprů na řekách

Chytání kaprů na řekách je každým rokem populárnější. Už to není jen Labe, které láká rybáře. Mnozí objevili též krásy Vltavy, Lužnice, Berounky, Ohře, Jizery, Moravy, Dyje a dalších řek.

text: Michal Kučera

Díky tomu se alespoň trochu rozmělnil rybářský tlak na stojatých vodách. Na druhou stranu, v některých úsecích řek zase stoupl natolik, že je tam v plné sezoně a zejména o víkendech hlava na hlavě. Ne vždy je tak možné chytat tam, kdy by chytat chtěl. Proto je hledání vhodných míst mnohem náročnější než před deseti nebo dokonce dvaceti lety.

Tehdy se mi na řekách málokdy stávalo, že jsem měl nějakého rybáře v dosahu méně než jeden kilometr. Dnes je člověk rád za padesát metrů, a ani to ještě není záruka, že si někdo nesedne mezi vás. Přitom rybářský tlak ovlivňuje šanci na úlovky mnohem víc, než bychom si chtěli připustit.

Vzpomínám si například na závody v Praze na Vltavě, během kterých se na nás přišel podívat jeden známý a říkal mi, že tady minulý týden tahal kapra za kaprem, některé i přes 10 kg. Nechtěl věřit, že máme problém docílit záběru i od pětikilových. Popsal nám, co a jak udělat, co nastražit a kam nahazovat.

Jelikož jsme měli minimum záběrů, dva pruty jsme skutečně nastražili podle něj. Nebylo co ztratit. Ráno nám volá, aby se dozvěděl, kolik ryb jsme nachytali. „Nic, ani píp, ani nikdo v okolí,“ říkám mu. Dva dny po závodech mi zazvonil telefon. „Co jste tam všichni dělali, za pár hodin mám čtyři pěkné ryby?“ chlubí se mi.

„To věřím,“ říkám mu. „Kolik je kolem tebe rybářů?“ „Nikdo nikde,“ odpovídá mi. „No vidíš, při závodech byly na každých 50–60 metrech čtyři pruty, tedy skoro co deset metrů jeden nahozený prut.“

Neměl jsem odvahu říct jim pravdu

Podobná situace nenastává jen o závodech, ale i při běžném rybolovu. Často se mi na Labi stávalo, že jsem úspěšně chytal do té doby, než někdo neobjevil poblíž. Někdy dokonce stačilo, když někdo dorazil na protější břeh. A to přesto, že Labe v těchto místech bylo tak široké, že jsme k sobě ani zdaleka nenahazovali.

A někdy jsem připravil ostatní rybáře o záběry já. Přeplavil jsem se lodí do zarostlé oblasti, kde jsem si myslel, že v tuto dobu nikdo nebude. První den nic, ale od druhého dne jsem začal tahat krásné ryby okolo 15 kg. Bylo to krásné chytání. Za další dva dny jsem si všiml, že pár set metrů nade mnou jsou nějací rybáři.

Tak jsem se jich šel zeptat, jak jim to jde. Prý už tam jsou týden a šlo jim to výborně (dokonce měli kapra přes 20 kg), ale poslední čtyři dny jsou bez záběru. Neměl jsem odvahu jim říct důvod – že ryby, které předtím proplouvaly až k nim, se nyní zastavují o mé vlasce a krmení, a k nim buď už nejedou, nebo jsou už natolik opatrné, že se nechytí.

Hledání vhodného místa je tak pro chytání na řekách zásadní. Jsou výjimečná místa, která přitahují ryby bez ohledu na tlak rybářů. Ale těch je na celém úseku zpravidla minimum, a i na nich si zachytáte úplně jinak, když tam budete sami. Na zbytku toku je rybářský tlak mnohdy hlavní příčinou úspěchu a neúspěchu.

Nemusíte udělat nic špatně, nehledejte příčinu v návnadě, nástraze nebo montáži. Jste-li v oblasti, kde jsou ve vodě montáže každých 50 až 100 metrů, není častější ulovení větší ryby příliš pravděpodobné. Proto je tak důležité hledat ta místa a ty oblasti, kde se vám něco podobného nestane.

Někdy rozhoduje jen pár metrů

Když už máte vhodné místo, nastává další otázka: kde přesně chytat a jak tam krmit. Na menších řekách se to někdy nabízí samo. Převislé větve u protějšího břehu, vymletá hlubší zatáčka nebo jiné podobné místo, které může sloužit kaprům jako úkryt. Nebo kde se alespoň cítí v bezpečí. Na velkých řekách to mohou být různé náspy, tarasy, mostní pilíře apod.

Mnohdy může rozhodovat i dno. Chytal jsem jednou na místě, kde se ukazovaly ryby, ale téměř dva dny jsem byl bez záběru. Poté jsem znovu podrobněji prozkoumal dno a zjistil, že zhruba deset metrů za místem, kam nahazuji a kde krmím, přechází jemné štěrkové dno ve větší kameny.

Posunul jsem tedy své udice dál a za necelou hodinu se mi brzda navijáku roztočila tak, že jsem si myslel, že mi vlasec nabral motorový člun. Stačilo jen pár metrů, a z nuly jsem se dostal na několik pěkných ryb.

Co se týče vnadění, je potřeba si uvědomit, že řeky jsou obvykle plné kaprů, velkých tloušťů, cejnů, ale i sumců a dalších ryb, které se s chutí budou krmit vaší návnadou. Je s tím potřeba počítat a mít ho výrazně víc než například na menší stojaté vodě.

Ano, dá se sem tam ulovit kapr i s hrstí návnady nebo jen s PVA punčochou, ale pokud nebudete sedět na nějakém velmi příhodném místě, půjde spíš o náhodné záběry. Nebo o výjimečné situace, které se sice občas stávají, ale ne zas tak často.

Pokud si chcete zachytat a nejezdíte k vodě jen na pár hodin, je třeba mít dostatek vhodné návnady. Na menších řekách, jako je Lužnice nebo Jizera, může za určitých okolností stačit půl kila boilie na den, na řekách velikosti Labe je to však jako plivnutí do oceánu.

Navíc, na těch menších řekách si lze pomoci i partiklem, jako je kukuřice a pšenice, neboť zde obvykle není tolik bílé ryby. Ale na velkých řekách je ve většině případů partikl cesta k desítkám záběrů; nikoli však od ryb, po kterých toužíte.

Proto až na specifické případy preferuji pouze boilie. Optimální je co nejpevnější a potravinově i chuťově co nejhodnotnější. To ovšem mívá vysokou cenu na to, aby s tím běžný smrtelník silněji krmil.

Nejčastěji volím 24mm tvrdé boilie

Nástrahu na řekách zpravidla volím co nejjednodušší. Tvrdá 24 mm kulička na dno je mojí nejčastější variantou. Ale jsou situace, kdy se lépe uplatní panáček, tedy spojení potápivé a plovoucí. Na menších řekách zpravidla volím menší nástrahy, a to 16 až 20 mm. Stejně postupuji na velkých řekách tehdy, pokud mám jen pár hodin času. Nebo to udělám tak, že zvolím pevnější boilie, ale výrazně nadipované.

Vybavení ve většině případů žádné speciální nepotřebujete, ale na větších řekách je nutné počítat s tím, že bude nutné s těžkými olovy (120–200 g) nahazovat i dál než 60–80 metrů, což není úplně snadné a ne každý prut to zvládne. Proto bych na větší řeky volil pruty 3,25 až 3,5lb s velkou silovou rezervou.

K tomu pevný vlasec, nejčastěji kolem 0,35 mm. Mnoho kolegů volí rovnou 0,40 mm a nepoužívají šokovku. Také jsem to tak jednu sezonu dělal. Mělo to své výhody, ale i nevýhody. Například když bylo nutné dál dohodit. Na menších vodách lze použít jemnější a kratší pruty, klidně kolem 3 m. Ale jsou-li ve vodě vázky, určitě bych zachoval silnější vlasec.

Montáž by měla být co nejjednodušší a opět co nejpevnější. Zátěž musí udržet udici v daném místě i přes silný proud. Optimální jsou tak placatější tvary s výstupky (gripper) nebo kompaktní tvary, jako jsou olova square. Ty já osobně v silnějším proudu používám nejraději.

Samozřejmě, jsou úseky a řeky, kde proud není tak silný, a tak postačí běžná olůvka 60 až 100 g. Ale i tady musíte být připraveni na občasný zvýšený průtok nebo nečistoty, které se nesou vodou a posouvají montáž pryč.

Lov na řekách má své neopakovatelné kouzlo. Kdyby řeky zůstaly tak málo navštěvované, jako před dvaceti lety, asi bych jinam nejezdil. Ten klid, příroda a síla říčních kaprů stojí za to. No, třeba časem říční rybolov vyjde z módy, a já se toho opravdu dočkám. Ale to je spíš čekání na zázrak. Podobně, jako bych věřil, že D1 opět bude bezproblémovým a rychlým spojením mezi Prahou a Brnem. No co, snít o tom člověk může, ne?