Lovené ryby přívlačí rozdělujeme na ty, které odpočívají a na ty, které aktivně loví. A dám ruku do ohně za to, že i vy, stejně jako já, nejraději usilujete ty aktivně lovící. Jsou to chvilky plné očekávání, zaručující ten pravý adrenalin a minuty napětí. Ten správný lov, kdy lovec loví lovce.
text: Tomáš Fiedler
V případě bolenů tomu není jinak a tihle sladkovodní tarponi si rozhodně zaslouží naši pozornost.
V loňské sezoně jsem se díky nim ani pořádně nevyspal. Snažil jsem se je zastihnout vždy, když byly jejich smysly oslabeny a šance na jejich ulovení největší – při rozbřesku. Tohle pravidlo ale nemusí fungovat na všech vodách a „šílené“ hromadné tažení proti ouklejím můžeme vidět i během pravého poledne.
Ale na revíru, kde jsem vloni úřadoval já, tomu tak opravdu bylo. Jednalo se vždy o slabou hodinku či pouhých čtyřicet minut, kdy předávala noc pomyslnou štafetu dni. Tehdy byla kořist bolenů oslabená stejně tak, jako oni sami. V tuto dobu byla vždy šance přelstít některého z velkých kusů největší.
Boleni útočí z otevřené vody
Samotný lov byl vždy velice prostý. Bylo potřeba najít úsek nádrže, kde se shromažďuje kořist v podobě ouklejí a jiné bílé ryby. Pak je potřeba se zaměřit na velké výkusy ve břehu, úseky mezi moly či celé zátoky. Zkrátka místa, ve kterých se bolenům loví nejlépe a kde mohou rybí drobotinu zahnat do kouta.
Pamatujte ale, že boleni nestojí staticky na stejném místě společně s kořistí, ba naopak opakovaně útočí z otevřené vody do těchto míst. Po výpadu se vždy vrací, aby po nějaké době celou akci zopakovali. Ti největší boleni tráví v bojové vřavě opravdu nejméně času. Bývají také nejdál od břehu.
Vysvětluji si to tím, že coby úspěšnější lovci nemusí tolik pronikat do mělčích pasáží, jako jsou k tomu nuceni jejich mladší kolegové. Na ulovení kořisti jim zkrátka stačí kratší čas.
Proto je mojí prioritou vždy maximální dohoz; ať už lovím z vody či ze břehu. Mohu tak v okamžiku reagovat na rychle se přemísťující kusy. Osobně však preferuji lov z bellyboatu či kajaku, jelikož tak dosáhnu opravdu daleko. V takovém případě nahazuji směrem ke břehu, což lovícím bolenům slušně zamotá hlavu. A mně nahraje do karet. Pokud není možné lovit z plavidla, dobře poslouží i prsačky.
Bez návazců
Pro lov bolenů na údolních nádržích používám výhradně vlasce s ohledem na daleký dohoz v průměrech 0,20 až 0,22 mm s nižší průtažností. Anebo celé náviny z fluocarbonu. Ten má oproti standardním vlascům nízkou průtažnost, ale stále nabízí dostatečně dobré ztlumení boleních výpadů. Pletenka zde nemá absolutně své opodstatnění. Netlumí a ryby, pokud nástrahu doberou, z ní mohou lehce spadnout.
Návazců není třeba a nikdy je nepoužívám, protože drobný uzlík umí poslední fázi boje pěkně zkomplikovat. Všichni víme, jak za to naoko odevzdaný bolen umí z posledních sil ještě vzít, a uzlík mezi očky může být důvodem ke smutku. Ze ztráty ryby i z volného místa v krabičce.
Prut v rozmezí 20 až 30 g je dobrým pomocníkem; délku volím podle situace. Pokud lovím ze břehu, tak vhod přijde i třímetrová verze; pokud z plavidla, je dobrou variantou délka lehce nad dva metry.
Typ nástrah byl již zakódován v samotném názvu: k lovu aktivně lovících dravců neodmyslitelně patří tvrdé wobblery. Pro boleny samotné jich je celá řada a já bych vyzdvihl dva, na které se mohu vždy spolehnout.
Jsou to 3D Horny Herring, který lítá až tak daleko, že při jeho odhození budete rychle vzpomínat, kolik že máte na cívce vlastně návinu. A 3D BackLip Herring, který má díky zadní lopatce skutečně neodolatelnou dráždivost přímo na povrchu vodní hladiny. Lov s nimi je jednoduchý a rychle si ho zamilujete.
Studená sprcha
Jednoho loňského rána jsem si několik minutek přispal a během jízdy autem přemítal, jestli už nebude pozdě. Zamračená obloha mi ale přála. Dnešní svítání nebude tak rychlé jako předešlé dny, říkám si. Kajak jsem nafoukl během okamžiku a na místo se řítil, jako kdyby šlo o olympijskou medaili.
Na místě automaticky vyhazuji kotvu a už slyším, že pro oukleje to dnes nebude zrovna šťastné ráno. Boleni jsou aktivní. Hned po třetím náhozu se nástraha jakoby o něco zastaví a po chvilce zdolávám bolena odhadem kolem 65 cm. Teď už vím, že to bude dobré a s úsměvem na tváři odhazuji nástrahu dál na otevřenou vodu.
Po dalších třech podobných úlovcích je tma ta tam a říkám si, že už je čas zajet si nahodit i na candáta. Můj zrak ovšem upoutá obrat velké ryby na hranici dohozu. Rychle do karabinky zavěsím velkou verzi Horny Herringu a vyšlu ji směrem k „zákazníkovi“. Ihned po dopadu čekám záběr, ale ten nepřichází.
Tak nic, říkám si. Nástrahu vedu po hladině a když už je téměř u lodi, zpod špičky prutu vystřelí útočník takovou razancí, až mě studená sprcha a kvílení brzdy navijáku pořádně probere.
Souboj je těžký, plný divokých výpadů, během kterých se bolen snaží zamotat i do kotvy. Nic z toho mu však není platné a končí v mém podběráku. Bolen je opravdu mohutný s vysokým hřbetem a je to jistě i můj životní. Metr není po ruce, a tak se jej snažím zachytit alespoň outdoor kamerkou, ale na ni je ještě stále slabé světlo. To nevadí, říkám si a pouštím ho zpátky tam, kam patří.
Diskuze k článku (0)