Jarní rybaření je krásné

Letos nastalo několik krásných březnových rán – přesně podle mých představ. Zůstat doma by byl hřích. Kmenový vlasec o síle 0,16 jsem konečně po pěti letech vyměnil za tenčí 0,14, připravil návazce, koupil veku a pak konečně vyrazil za rybami.

text: Roman Liebzeit

Sluníčko se právě začínalo prodírat poměrně hustou ranní mlhou. V klidu jsem si rozbalil a připravil prut, plavačkový podběrák, změřil hloubku vody a začal chytat.

Jednotlivé úseky řeky jsem prochytával systematicky. Můj oblíbený splávek Avon splavával nádherně. Výjimečnost tohoto pomocníčka mi potvrdila dlouholetá léta strávená u vody.

Splávek jde perfektně zadržovat v proudu vody – díky hornímu těžišti a tím i zvedat nástrahu ode dna. A v neposlední řadě – jeho tlustá anténka je viditelná bez problému na 40 metrů.

Pořád nic

Konečně jsem dorazil na své tutové místo. Pomalu tekoucí řeka s postupným svažováním dna do hloubky je ideálním zimovištěm téměř pro řadu druhů ryb. Střídka z veky už byla na háčku a splávek se po krátkém náhozu pohupoval po hladině. Byl jsem napnutý jako kšandy a popravdě řečeno, záběr jsem očekával hned na první nához.

Splávek proplaval úsek řeky a nic. Nevyšel ani druhý pokus. No a nevyšel ani desátý pokus a jedenáctý… Místo bylo hluché a já záběru. Přemítal jsem, kde je chyba, proč ty potvory neberou. Tohle místo bývá stoprocentní, zdolal jsem zde bezpočet tloušťů v délce přes 50 cm.

Popošel jsem o kousek níž na úsek řeky s větší hloubkou a opět nahodil. První náhozem jsem zachytil o větev na dně, takže zásek vyšel naprázdno. Rybařil jsem už přes půl hodiny a pořád nic. Má pozornost trochu opadla. Na tom vždy skvělém místě jsem pohořel, tak co bych mohl asi ulovit tady, říkal jsem si. Ale pochopitelně jsem nahodil znovu.

Po deseti metrech se splávek pozastavil a po vteřince se potopil. Zase větev, usoudil jsem, jenže… Po chvilce jsem ucítil rybu. Podle tahu jsem protivníka odhadl asi na 30 cm. Ryba sebou trochu mrskala, ale možná ani nevěděla, že už visí na háčku. Po chvilce přetahování ale pořádně zabrala a mně bylo hned jasné, že o prcka nejde.

Prut pěkně pracoval a já si vychutnával cvrkot brzdy. Tlouště jsem stále neviděl, o život bojoval při dně řeky a nechtěl to hned vzdát. Po několika dalších minutách přetahování už byl u břehu. Byl nádherný, zvěčnil jsem si ho ve vodě, pak dvě rychlé fotografie na břehu a plavej, kamaráde. Toho dne jsem pak už nic nechytil, ale domů jsem šel spokojený.

O čtrnáct dní později

Jsem znovu u vody. Řeku jsem vyměnil za stojatou vodu místního rybníka a pruty „naladil“ na plotice. Hned od prvního náhozu angličáku jsem očekával záběr. Po chvilce čekání se splávek zlehka potopil a po rychlém záseku jsem měl na háčku první rybku, malého cejna. Co s ním, šup s ním do vody.

Jarní chytání není nic lehkého… Stačí jedna studenější noc a nic vám nezabere. Můžete zakrmovat, jak chcete, měnit montáže a stejně nic neulovíte, ryby prostě nepřemluvíte. Zvyklý na podobné situace jsem se obrnil trpělivostí a za studeného větru čekal na další záběr.

Přišel ještě jeden malý cejn, ale to bylo vše. Zato jsem si domů odnesl pořádnou rýmu, ze které jsem se kurýroval týden. A zařekl se, že k vodě nepůjdu, dokud nebude teplo…

A slunce pálí…

Sluníčko najednou hřálo až neskutečně, bylo nádherné odpoledne, takže jsem popadl kraťasy a vyrazil znovu za rybami. Zakrmil jsem si lovné místo a prvním náhozem jsem si chtěl změřit hloubku vody k nastavení splávku.

Malý červený háček ležel na dně jen pár sekund a už se splávek po záběru ryby rozjel na hladině. Vůbec jsem nechápal, co se děje. Háček byl totiž prázdný, bez nástrahy a splávek si to přitom frčel jako Lauda ve formuli. Tak jsem přisekl, abych věděl, co se to tam dole vlastně děje.

Po záseku se ryba rozjela ještě víc a po dalších deseti minutách boje jsem měl v podběráku kapra v délce 48 cm. A háček měl v tlamce zaseknutý přímo vzorově. Jak je to možné? Barevný háček si asi kapřík spletl s nitěnkou, nebo ho prostě nasál i s krmením na dně. Jinak si tuto příhodu vysvětlit neumím.

Konečně vydařený den!

Po změření jsem šupináče vrátil vodě a pokračoval v lovu. Po chvíli jsem pak střídavě chytal cejnky a menší plotice, nic většího. Ale kapři se předháněli! Za odpoledne jsem ulovil hned několik kaprů v délce mezi 40 až 46 cm, všechny jsem vrátil vodě. Konečně vydařený den podle mých představ! Ryby braly, bylo teplo, takže žádná rýma.

Už delší dobu chytám velmi jemně, abych tak řekl. Návazec většinou volím o síle 0,12 mm a kmenový vlasec 0,14 mm, ať se ukáže, kdo je lepší, jestli já nebo ryba. Nutno podotknout, že je zážitek chytat s jemným prutem a citlivou udicí.

Lov na prut se 100g vrhací zátěží prostě srovnat s lovem na plavačkový prut nejde. Ve většině případů si s lovem na jemnou udici naprosto vystačím a k vodě chodím jen s jedním prutem. Doporučuji!