Zimní chytání kaprů: Obyčejný guláš místo michelinské speciality

Skalní rybář je stoprocentní nadšenec, který jde k vodě rád v létě i v zimě. Letní rybaření má pochopitelně řadu výhod. Rozjásanou přírodu, teplé počasí a hlavně ryby, které berou. V zimě však najdeme u vody mnohem více klidu.

text: Zdeněk Hofman

Odpadnou vodáci, motorové lodě, skútry, a hlavně sezonní rybáři. Takovou pohodu si v létě vychutnáme málokdy. V časech minulých panovala představa, že ryby na podzim ulehnou k zimnímu spánku a probudí se až na jaře.

Pravdou je, že v dobách mého dětství byla v zimě opravdu zima. Začátkem prosince napadl sníh, který vydržel až do března. Všechny vody včetně řek zamrzly, lov na dírkách povolený nebyl a rybářům nezbývalo nic jiného, než za kamny čekat na jaro.

Nová doba

Dnes je všechno jinak. Příroda přestala dodržovat svoje zvyky. Stromy někdy kvetou i v prosinci a teplota dosahuje jarních hodnot. Rybáři si zvykli chodit k vodě celoročně.

Zajímavá je i skutečnost, že třeba kapři začínají velmi často brát až za soumraku nebo dokonce za tmy. Při zimním lovu je pochopitelně nutné zjemnit celou montáž, zmenšit velikost háčků, používat kuličky o průměru maximálně 10 mm.

Přestávají fungovat mastné nástrahy – třeba pelety, kdy olej zůstane ztuhlý a neuvolní se do vody. Žádný univerzální návod však neexistuje, takže je třeba neustále zkoušet a kombinovat. O překvapení nebývá nikdy nouze.

Vánoční kapr

Jednou v listopadu mě napadlo, že si nepůjdu jako každoročně vánočního kapra koupit, ale chytím ho sám. Toto rozhodnutí znamenalo změnit každoroční strategii, protože na konci sezony lovím výhradně dravé ryby a na kapry vyrážím až v lednu.

Panovalo teplé počasí a při procházce u ÚN, kterou mám kousek od domu, jsem zjistil, že kapři opravdu berou. Hned druhý den jsem vyrazil s rozhodnutím, že to místním vydrám pořádně nandám.

Vítězný plán měl jednoduchou myšlenku. Vsadil jsem na jemné náčiní a kvalitní aromatické nástrahy, které dokáží přilákat kapra na velkou vzdálenost. Na této vodě je totiž přísný zákaz zakrmování a používání krmítek.

Mám feederové pruty třídy medium, lehounké navijáky s vlascem o síle 0,18 mm a pochopitelně miniaturní háčky. S takovým náčiním není možné nechytit, když kapři některým rybářům berou i na pruty, které připomínají klacky na klátění ořechů. O háčcích velikosti kotvy nemluvě. Je až neuvěřitelné, na jaký cajk se dá vysazený kapr chytit.

Kde se stala chyba?

U vody je nezvykle plno, asi se informace o vysazených kaprech rozkřikla. Jeden stařík Hemingwayova vzhledu naštěstí zrovna zdolává druhého kapra, vypaseného šedesátníka a hned začíná balit. „Je vidět, že to bere, tak to mám štěstí,“ vítám se s matadorem.

„Záleží na tom, jestli to umíte,“ odpovídá v žertovném tónu a za chvíli mizí v dáli. Ještě než odkráčí, s úsměvem na líci přejede okem znalce můj otevřený tlumok plný rybích specialit.

Byly tam kuličky všech barev a příchutí pro push stop, zig rig, dipy tekuté i práškové, obalovací těsta normální i plovoucí, miniboilie, umělé žížaly a spousta dalších lákadel. To vše chci dnes vyzkoušet, abych byl úspěšný.

Konečně mám nahozeno a v klidu se usadím na malou skládací židličku. Usměju se na kolegy nalevo i napravo a pak už jen čekám na záběr. Nic se však neděje, minuty ubíhají a kolega napravo najednou zasekne. „To je pěkný kapr,“ chválím úlovek po chvíli.

Pán má už druhého, takže balí a odchází. Jeho místo zaujme další rybář. Než rozbalí nádobíčko, táhne kapra můj soused nalevo. Ryba se nechce vzdát, ale má smůlu a skončí v podběráku. „Pětapadesát,“ hlásí šťastný lovec a taky jde domů. Najednou má záběr i můj nový soused a za chvíli i on se stává šťastným majitelem kapra.

Jdou na mě mrákoty, oba pruty přehazuji. Banánovou příchuť měním za pomerančovou a lesní jahůdku za krevetku s třešničkou. Nic však nefunguje, nasazuji proto další a další příchutě, které posiluji dipem a obalovacími těstíčky.

Když vytahuje můj nový soused druhého kapra, cítím, že mám zástavu srdce. Dnešní lov asi nepřežiju, taková prohra! Nakonec zůstávám u vody sám, všichni už doma kuchají kapry, pijí punč a slaví vítězství. Já nic.

Přemýšlím, kde se stala chyba a najednou si všimnu, že na zemi leží kostička lisované housky, která tu zbyla po Ernestu Hemingwayovi. Všichni rybáři chytili kapra na obyčejnou housku!

Jsou to nevychované ryby z nějakého chovného rybníka IV. cenové skupiny. Vůbec nevědí, co je dobré, znají jenom pšenici a tvrdé pečivo. Kdepak moje gurmánské dobroty.

Ty ocení jen labužníci z říčních proudů, kteří snídají perlorodky pod jezem, svačí slávky v korytě a při hladině mlsají topolový květ. Rychle vytáhnu jednu udici, ukousnu háček a navážu ten největší hák, jaký jsem v krabičce našel.

Kostička nalezené housky na něm drží parádně. Místo michelinské speciality nahazuji obyčejný guláš a zázrak přichází během několika minut. Špička se prohne až k hladině a brzda navijáku zahrčí. Zaseknu a mám kapra!

Je to krásně stavěný padesátník, v mých očích má však velikost obra. Jsem šťastný jako malý kluk. Tenkrát jsem toho o rybách moc nevěděl a dnes na tom vlastně nejsem o mnoho líp. Škoda jen, že mi ty roky nezůstaly, jak rád bych se učil všechno znovu.