Tisíce očipovaných švihovských bolenů míří na trdliště

U hlavního přítoku do vodní nádrže Švihov se v těchto dnech shromažďuje největší třecí hejno bolenů dravých v České republice. Tření ryb tam sledují hydrobiologové z Biologického centra Akademie věd ČR. Deset tisíc bolenů v nádrži označili čipy a pozorují téměř v přímém přenosu jejich chování. Co se o nich dozvěděli?

text: Marek Kožušník

„V nádrži je deset tisíc bolenů označených čipem, z toho dva tisíce je pohlavně zralých,“ uvádí pro iRybářství Marek Šmejkal z Hydrobiologického ústavu BC AV ČR. Jedná se tak o největší sledovací program přirozené reprodukce ryb v republice a patří i mezi nejrozsáhlejší v celosvětovém měřítku.

I bolen v přehradě potřebuje ke tření proud

Bolenům se v povodí Želivky dařilo odjakživa. Dobře ustáli i výstavbu velké nádrže v 70. letech, naučili se těžit ze zvýšené nabídky potravních ryb v nádrži a dokázali vyřešit i zdánlivě nejsložitější problém s rozmnožováním.

Bolen je reofilní ryba, pro výtěr a inkubaci jiker potřebuje proudné prostředí, které v nádrži chybí. Boleni se proto naučili v době tření obsazovat peřeje pod prvním jezem nad vzdutím nádrže.

Zkoumání v 80. letech

Zde se brzy na jaře shromažďují pohlavně dozrálé ryby z celé nádrže. Každoroční tah matečných bolenů vždy přitahoval pozornost rybářských vědců. Sledování tahu probíhalo od 80. let minulého století pod vedením Ing. Jiřího Vostradovského, CSc.

„Tehdy se používal odlov elektrickým agregátem pod jezem, kde se boleni shromažďuji až v nejaktivnější části tření,“ říká pro iRybářství Marek Šmejkal.

Jak očipovat ryby

I když byly tyto odlovy spojené se značkováním ryb, přinášely jen omezené informace o tření této unikátní populace. Skutečnou revoluci v poznání toho, co se děje na trdlišti bolenů, přinesla v posledních letech pasivní telemetrie.

To je metoda, při níž se ryby označí pasivními čipy a do nádrže se rozmístí RFID technologie pro skenování čísel těchto jednotlivých čipů. Unikátní kódy označených jedinců lze přečíst speciálními telemetrickými bránami až na vzdálenost zhruba jednoho metru od antény. Jednou označená ryba je tak identifikována, kdykoliv se přiblíží na trdliště.

Kdy je samec bolena nejvýkonnější

Díky rozsáhlému monitoringu zjistili vědci mnoho nových informací o životě a rozmnožování této dravé ryby.

„Samice je na trdlišti v průměru tři dny, samec deset. A čím starší samec je, tím je v rozmnožování úspěšnější, protože vydrží v proudu na trdlišti déle, vybere si výhodnější stanoviště a zvládne připlouvat častěji, a tak nikdy nemine vrchol tření. Jeho výkonnost se ovšem na úplném konci života opět propadá,“ popisuje pro iRybářství jeden z hlavních autorů monitorovacího programu Marek Šmejkal.

Co způsobilo letošní aprílové počasí

Samci bolena jsou protandričtí, to znamená, že připlouvají na trdliště dříve a odplouvají později než samice. Letošní jarní teplotní výkyvy ale hladký průběh tření poněkud komplikují.

„Samci připlouvají v průměru o pět dní dříve než samice, ovšem teď ještě bude spousta samic někde dole v nádrži čekat na teplé počasí a pravděpodobně dojde k tomu, že se většina samců vyčerpá a samice nebudou mít k dispozici moc partnerů k rozmnožování. Letos jsou totiž samci aktivní už dvacet dní a o moc více již nezvládnou,“ vysvětluje pro iRybářství Marek Šmejkal.

„Už se nám stalo, že jsme na konci tření chytali jen samice, které neměly ani jednoho samce, který by je na trdlišti mohl oplodnit. Předpokládám, že to letos bude podobné,“ dodává.

Když ouklej žere bolení jikry

Díky pasivní telemetrii vědci získávají mnoho nových informací o životě a rozmnožování bolenů. Zásadním objevem je i skutečnost, že tření bolena vrcholí v noci. Kombinací pasivní telemetrie a kamerových záznamů se podařil zjistit důvod pro takové chování.

„Vytřené jikry bolena se totiž ve dne stávají hojnou kořistí ouklejí, které samice bolenů přes den doprovázejí, zatímco v noci oukleje z trdliště mizí, a tak se mohou boleni nerušeně třít. Oukleje, které jsou po většinu roku oblíbenou potravou bolenů, se tak na krátkou dobu živí svým hlavním predátorem,“ uvádí Šmejkal.

Nesmrtelný čip

Meziroční úbytek bolenů činí podle Šmejkala na základě telemetrických dat zhruba 30 %, zejména v důsledku pytláckého tlaku, přirozeného úbytku stářím, ale i mortality způsobené například sumcem.

Pasivní telemetrie má ovšem i své nevýhody. „Samice nám občas čip vytřou, tak s 10-15% pravděpodobností. Ryby můžeme sledovat jen v nějakém užším úseku řeky, brána může mít maximálně do dvaceti metrů a šedesát centimetrů na výšku. Výhodou je naopak nesmrtelnost čipu, který se aktivuje přiblížením k telemetrické bráně,“ dodává Marek Šmejkal.