Text: Šon Chung, foto: autor
Přibližně dva roky jsem jezdil se skupinkou vědců z Akademie věd na výzkumy ekologie sumců vedenou RNDr. Lukášem Vějříkem PhD. Jedním z důležitých údajů byla samozřejmě jejich potrava.
Abychom sumce nemuseli usmrcovat kvůli obsahu žaludku, našli jsme jednoduché řešení. Situace byla usnadněna zlatými ručičkami vietnamskými. Jakožto nejmenší člen týmu mám i nejmenší ruce. Čili jsem odnesl tu ,,špinavou“ práci. Sumcům jsem strkal ruku do tlamy a vytahoval obsah žaludku. 🙊🙈
Se svým postupem jsem si byl velice jistý. Každý pohyb jsem měl promyšlený, abych sumci neublížil. Prošlo mi rukama stovky očipovaných jedinců a jejich zpětný odchyt mi potvrdil, že se se s tímto zásahem skutečně uměli lehce vyrovnat. 💪
V tomto kratičkém článku chci ale zdůraznit tento svůj zážitek. Chytli jsme sumce a po otevření tlamy mu vyčnívalo peří z jícnu. Očekával jsem, že i já ze sumce ulovím něco zajímavého. Opatrně vytahuji obsah žaludku a už hmatem pociťuji zvláštní kůstky, jiné než obvyklé nálezy – natrávené ryby.
A je to venku.
Byla to hrstka ptačích kostí. Po rekonstrukci celé kostry jsme určili, že se jedná o lysku černou. Těch bylo na dané vodě hodně, ale chovaly se celkem netypicky. Když pozorujete hejna lysek na normálním rybníku, udržují mezi sebou nějakou vzdálenost. Zde byly lysky semknuté k sobě téměř natěsno, jako kdyby to byl nějaký ochranný mechanizmus proti predátorům. 🦆🦆🦆🦆🦆
Návazce s nástrahami na sumce jsme přemístili přímo do míst, kde se nejčastěji zdržovalo hejno. A rázem byli chyceni další dva sumci, kteří měli v sobě lysky. Kupodivu velikostně byli do 140 cm.
Takže když mizí vodní ptáci z hladiny, nemusí to pozorovatel hned svádět na dvoumetrové kusy.
Na vodní drůbeži si rádi pochutnají i menší sumíci. ☝️
Diskuze k článku (0)